středa 31. srpna 2016

Rozbalovačka č. 2



Krásné středeční odpoledne. Dnes máme poslední srpnový den a já se chci s Vámi podělit o další knižní balíček, který mi před chvílí dorazil.

Náhodou jsem na tuto knihu narazila za hezký peníz a neváhala jsem ani chvíli, jelikož jsem měla už delší dobu v plánu obohatit o tuto "krásku" svou knihovničku.

A jaká kniha mi vlastně dnes udělala radost ? 




Tato kráska opravdu nepatří mezi nejštíhlejší, má celých 1016 stran :-)



A v obálce se ukrývalo "TO" od Stephena Kinga



Anotace :
Příběh o klaunovi Pennywiseovi, který je ztělesněním věčného zla a který zabíjí děti v mainském městečku Derry. Parta kamarádů kolem Billa Denbrougha, říkající si „Smolaři“, se mu rozhodne čelit nejen proto, že Billův mladší bratr byl jednou z klaunových obětí. Na podzim 1957 se dávají do boje – Smolaři versus Pennywise – s úmyslem zničit ho. Avšak v roce 1985 je TO znovu zpátky – a tentokrát je Billem a spol. už opravdu rozladěné!

O této knize jsem toho slyšela už hodně a doufám, že nezklame má očekávání.A co vy ? četli jste tuto knihu ? Líbila se Vám ? Určitě se se mnou o své dojmy podělte, ráda si přečtu Váš názor.

Mějte se krásně,  
Pinky :-)

úterý 30. srpna 2016

Rozbalovačka č. 1



Krásné slunečné úterý všem. Dneska mi přišel balíček, ze kterého mám ohromnou radost o kterou se s Vámi chci podělit.  Přišel mi můj historicky první recenzní výtisk a to od Dobrých knih. Tímto bych Dobrým knihám chtěla moc poděkovat. 

A co mi to vlastně přišlo ? 


Balíček byl doopravdy pečlivě zabalený :-)




Někteří už možná tuší, co se pod fólií ukrývá....





Ano ! Je to ona ! Než jsem tě poznala od Jojo Moyesové. Spolu s knihou mi v balíčku udělaly radost i záložky/pravítka/školní rozvrh :-)




Anotace :
Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud. Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivního Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise… Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje.


Na tuto knihu se opravdu moc těším a hned zítra se do knihy začtu. A co vy ? četli jste tuto knihu ? Líbila se Vám ? Určitě se se mnou o své dojmy podělte, ráda si přečtu Váš názor.

Mějte se krásně,  
Pinky :-)

pátek 26. srpna 2016

Mrazivé ticho

- Wulf Dorn



Jan Forstner je mladý psychiatr jenž neměl v životě moc štěstí. Před třiadvaceti lety jeho mladší bratr Sven beze stopy zmizel a jediné co se po něm našlo bylo roztrhané spodní prádlo. Janovi tak po bratrovi zůstal pouze záznam z magnetofonové pásky, kterou nahráli v noci před zmizením Svena.

Téže noci přišel při autonehodě o svůj život i otec obou chlapců.

Jan byl v dětství také svědkem úmrtí Alexandry, mladé dívky ze sousedství, která za záhadných okolností utekla z psychiatrické kliniky. Vyděšená dívka vběhla na zamrzlý rybník a bohužel se pod ní propadl led. 
I přes to, že se Jan snažil dívku zachránit se nakonec utopila.

Jana trápí nejistota, jelikož dodnes neví co se doopravdy stalo s jeho bratrem, rozpadlo se mu manželství a přišel o práci. Nyní se vrací do míst, kde vyrůstal a uchází se o místo psychiatra na Lesní klinice, kde stejnou profesi vykonával i jeho otec. Práci v Lesní klinice nakonec dostane, ale pod podmínkou, že bude docházet na terapeutická sezení, aby se vyrovnal se ztrátou bratra.

...Carlo, kde vězíš ????? Nemůžu najít to tvoje zatracené číslo mobilu. Ozvi se !!!! Už nevím, co mám dělat. On skutečně existuje !!!!! Nebyl to přelud ! Démon z mé hlavy je reálný !!! Je ve mně !!! Už to nevydržím. S ním o tom mluvit nemůžu, poslal by mě zpátky. Co si mám počít ??? Carlo, ozvi se, prosím !!!!!!!!...

Hned po nástupu do nové práce je svědkem sebevraždy mladé ženy, která se silně podobá dívce z dětství, kterou nedokázal zachránit před utonutím v ledové vodě. A to není všechno. Společně s novinářkou Carlou Wellerovou a kolegou z kliniky Ralfem Steffensem přichází na stopu tajemství a všechny indicie vedou za zdi Lesní kliniky.


Mrazivé ticho bylo mou druhou knihou od Wulfa Dorna. Jako první jsem četla Spouštěče /recenze zde/ a nemohu se ubránit srovnávání obou knih mezi sebou. Mrazivé ticho se zdá o chloupek horší než zmiňovaný Spouštěč. 

Jan Forstner se po letech vrátil zpátky do svého rodného města a jelikož se nechtěl vrátit do domu po rodičích, tak se na čas zabydlel u Rudiho Marenburga, otce tragicky zesnulé Alexandry. Dostal práci na klinice a začal docházet na psychoterapie. Všechno se začalo pomalu komplikovat ve chvíli, kdy se Jan stal svědkem sebevraždy mladé ženy, jejíž poslední slovo bylo Gäoh!

Kniha čtenáře vtáhne do děje a doopravdy pustí až s posledním slovem. Čtenář nemá šanci se při čtení nudit, musí otáčet stránku za stránkou aby se dověděl, jak to celé vlastně dopadne. 
Autor si se mnou opět krásně pohrál. Díky jeho indíciím jsem měla pocit, že jsem pachatele odhalila už za půlkou příběhu. To jsem se ovšem šeredně zmýlila a na konci jsem nevěřila svým očím. 

Kniha je plná napětí a zvratů a čte se doopravdy velice svižně. Krátké kapitoly jsou pro mě velkým plusem, zvláště když musím od knihy odcházet. Navíc ve mně vzbuzují chuť číst dál, jelikož každá kapitola většinou končí v tom nejlepším.

Nevím, jestli je to chyba pana překladatele, nebo někoho dalšího, kdo měl text k dispozici, ale v první třetině knihy se stávalo, že jsem narazila na velice podivné složení vět, které mi strašně vadilo a rušilo mi celkový dojem ze čtení.
Mírně zklamaná jsem byla i z prostředí, ve kterém se děj odehrával. Ano, byli jsme v psychiatrické léčebně, ale trochu mi tam chyběla ta pověstná jiskra. Možná to je tím, že v již zmiňovaném Spouštěči byly tak bravurně popsány psychické problémy/nemoci. Nevím.

V ději se také chvílemi ocitáme u prostitutky Carmen a jejího zákazníka. Tato linka byla také velice zajímavá. Strašně mne jakožto čtenáře zajímalo, co se onomu tajemnému zákazníkovi stalo, že se chová tak jak se choval. 
Při přeskakování dějových linek jsem byla mírně zmatená hlavně ze začátku, jelikož jsem se nemohla orientovat v dané lince, ale po čase jsem si zvykla a nikterak mi to nerušilo požitek ze čtení.

Na konci knihy se všechno krásně vysvětlí a rozuzlí. Vůbec jsem nečekala, že kniha dopadne tak, jak dopadla a nestačila jsem se divit jak to všechno nakonec autor parádně vymyslel. Tleskám.

Knih s detektivní zápletkou bylo napsáno už mnoho, ale tato má u mne plus hlavně díky lékařskému prostředí. Za sebe mohu knihu doporučit a už se těším na další díl.


Název : Mrazivé ticho - série Lesní psychiatrická klinika (2. díl)
Autor : Wulf Dorn
Překlad : Rudolf Řežábek
Nakladatelství : Knižní klub
Počet stran : 368




A co vy ? Četli jste tuto knihu ? Líbila se Vám ? 
Nebo máte v plánu si ji přečíst ? 
Neváhejte a o svůj názor se podělte v komentářích :-)



neděle 14. srpna 2016

Vteřinu poté

- William R. Forstchen



John Matherson je vysloužilý armádní důstojník. Spolu s nemocnou manželkou a dvěma dcerami se přestěhoval zpátky do manželčina rodného města Black Mountain v Severní Karolíně. 

Nyní nedávno ovdovělý John pracuje jako profesor na místní škole a se svými dvěma dcerkami žije veskrze poklidný život, který se jim ze vteřiny na vteřinu změní zrovna v den dvanáctých narozenin mladší dcerky. Nejprve se zdá, že půjde jen o rozsáhlejší výpadek elektřiny, později začne Johnovi docházet, že půjde o něco vážnějšího. 

... Ale cítil ještě něco jiného. Byl to mnohem hlubší instinkt. Stalo se něco zlého. Sice ještě pořád nevěděl, co, ale těch zvláštností bylo příliš : vypadl proud, kromě edselu nejedou žádná auta, nebe je bez letadel... Něco se děje. A v téhle situaci se po dlouhém čase začaly probouzet jeho instinkty z mládí...

Při pročítání starých listin ze své pracovny začne být přesvědčený, že se jedná o výbuch EMP a obnovení dodávek proudu může trvat celé měsíce, ne-li roky. 

V panice tak vyráží sehnat alespoň nejnutnější věci pro přežití, včetně inzulinu pro svou nejmladší dceru. Spolu s tchyní se také vydává do domova s pečovatelskou službou, aby vážně nemocného tchána nechali dožít v kruhu nejbližších a sám se nestačí divit jaký obrázek se mu naskytne při příjezdu k samotnému domovu. A to netuší, že to nejhorší je teprve čeká...

" Podstatná otázka není, jestli se to stane, ale kdy se to stane" 
- Eugene Habiger, generál USAF ve vyslužbě
bývalý vrchní velitel Velitelství strategických sil USA 
květen 2002



Co je to EMP?
Elektromagnetický puls by se dal popsat jako energetická "tlaková vlna", která se od zdroje šíří s intenzitou, která klesá s druhou mocninou vzdálenosti od zdroje. Tato "vlna" je ve skutečnosti hranice pohybujícího se elektromagnetického pole s vysokou energií. A právě této energie lze využít jako mimořádně účinné zbraně. EMP může být až neuvěřitelně efektivní proti veškeré komunikační technice a vůbec všemu, co využívá elektroniku. V zásadě jde o to, že ono elektromagnetické pole nese napětí řádově v kilovoltech, tedy tisících voltů. A teď si uvědomte, že veškeré integrované obvody a mikročipy jsou stavěné nejvýše na jednotky voltů (zpravidla spíše na desetiny voltu). Jestliže se jejich minimální odpor setká s kilovoltovým napětím, vzniknou proudy v hodnotách tisíců nebo i miliónů ampérů. Veškeré obvody se doslova usmaží!
V okruhu vlivu EMP budou zničeny mimo jiné všechny telefony, vysílačky, televizory a počítače, pokud nejsou chráněny proti mimořádnému přepětí (což asi nejsou). Další efekt EMP spočívá v tom, že ono elektromagnetické pole na všech větších vodivých předmětech naindukuje dost značná napětí a proudy, což může být velice nebezpečné. Objevily se i studie, které poněkud zpochybňují zařazení EMP zbraní mezi nesmrtící. Dokládají, že v menších zařízeních, v nichž je "nahuštěno" mnoho elektroniky (např. mobilní telefony nebo notebooky), dojde po zásahu EMP k takovému zahřátí vzduchu, že celé zařízení jednoduše exploduje. Uznejte, že výbuch mobilu v náprsní kapse může být dost nepříjemný.
- zdroj : http://www.bezpecnost.estranky.cz/


Jaké by to asi mohlo být, kdyby se svět ocitl bez elektřiny ? 
Nad tím se ani nemusím moc zamýšlet. Byla by to jedním slovem katastrofa - všechno na co jsme zvyklí by bylo pryč. Bylo by to, jako stroj času s "letenkou" do hluboké minulosti. 
A co teprve, kdyby se stalo, že by bylo zničeno vše co obsahuje jakoukoliv elektroniku, byť jen nějaký miniaturní čip ? To si nedovedu představit ani v nejděsivější noční můře. Letadla by padala jedno za druhým, nenastartovali bychom drtivou většinu aut, nebyli bychom schopni vyrábět důležité léky.... Začalo by masové vymírání hned ze startu. Jako první by začali hromadně umírat lidé závislí na pomoci druhých /léčebny, nemocnice, domovy/, senioři a lidé jenž drží při životě léky. Ano, já sama bych byla v "první linii" a jen pouhá představa mě naprosto děsí. 

Tohle všechno nám William R. Forstchen naservíroval pěkně bez obalu. Syrově nám líčí lidská utrpení - bez dostatku pitné vody, šíleně hladoví a díky šíření nemocí z nedostatku hygieny jsou lidé na pokraji sil. Jsou vyčerpaní bez vidiny lepších zítřků. Zbylé jídlo se rychle kazí a důležité léky se bez skladování v chladnu stávají bezcennými.
Na druhou stranu nám ukazuje ohromnou sílu, sílu skupiny a strašnou touhu žít dál a bojovat.

Forstchen zasadil děj knihy do míst které důvěrně zná. Sám žije v Black Mountain a škola, která v románu figuruje je rovněž školou ve které sám přednáší.
Hlavní hrdina profesor John Matherson se stává členem sboru, který rozhoduje o tom, co se bude dít. Zároveň je ve městě vyhlášené stanné právo a John je jedním z rozhodujících o osudu celého města. Nejen, že se ujímá vykonávání poprav, ale také pomáhá rozhodnout o zvláštních přídělech jídla a zabavení potřebných věcí. 

Bylo zajímavé sledovat, jak si stál tvrdě za svým a odebral jídlo jedněm, aby ho přidal druhým za účelem přežití, ale sám měl se sebou problémy a pro svou rodinu by udělal cokoliv. Hlavně pro svou mladší dceru, která je v přímém ohrožení života díky cukrovce a nedostatku inzulínu.

Na knize mi strašně vadil "Amerikanizmus" (doufám, že to je správné slovo). Strašně mi lezlo na nervy zpívání americké hymny v těžkých časech, řeči typu "Jsme stále Američané ?" , "Takhle to nejde, tady jsme v Americe", "Ano, chápeme kanibalismus někde v Číně, ale v Americe ?" 

Dále jsem nepochopila důvod autorova počínání. Na začátku knihy má poděkování, ano , stále ještě chápu, ale pak následuje Předmluva, kterou vypracoval Newt Gingrich, 58. předseda Sněmovny reprezentantů USA a doslov si vzal na starost Kapitán americké námořní pěchoty Bill Sanders. A já se ptám PROČ ? Proč autor nechal na svém románu tyto dva muže přispět jakýmsi povídání o EMP ? Nechápu. Myslím, že by stačilo pouze vysvětlení na konci knihy.

Celkově bych knihu shrnula jako veliké zklamání i přes pozitivní ohlasy jsem od ní nedostala to, co jsem očekávala. Námět to byl doopravdy úžasný, ale myslím si, že si zasloužil daleko lepší zpracování. Dialogy byly kolikrát absolutně vycucané odněkud z prstu a vůbec se nehodily do dané situace, a celkový děj byl ze začátku velmi pozvolný, ale později jsem měla pocit, že autor příliš tlačí na pilu a snaží se rychle skokem posunout kupředu, aby už mohl knihu zakončit. 

I když autor tlačil na city, a já se neubránila a poplakala si, tak si myslím, že by byla kniha daleko zajímavější, kdyby se její příběh odehrával namísto v klidném předměstí kdesi stranou od civilizace spíše v samotném centru New Yorku. 

Všem, kdo mají chuť si tuto knihu přečíst doporučuji, aby po ní sáhli a udělali si na knihu vlastní názor. Ale já za sebe můžu říct, že jsem po všech ohlasech, které jsem shlédla měla daleko větší očekávání. 

Všem, kteří se statečně pročetli až na samý závěr mého článku děkuji a budu ráda, když mi napíšete, jak se kniha líbila Vám, co jste ji četli. A Vy, co jste ji ještě nečetli mi napište, jestli se do knihy pustíte. 


Název : Vteřinu poté
Autor : William R. Forstchen
Nakladatelství : Knižní klub
Počet stran : 416



pátek 12. srpna 2016

Trojice

- Sarah Lotzová



Pamela May Donaldová je jednapadesátiletá Američanka, která se i přes nesouhlas manžela vydala navštívit svou dceru Joanie. Ta žije už dva roky v Ósace. Jenže letadlo, ve kterém právě sedí začíná mít problémy. Cestující slyší rány a letadlo se naklání ze strany na stranu a nekontrolovatelně se blíží k zemi. Pam ví, že by se měla modlit, ale myslí hlavně na svého pejska - Ňafku. Nejednou vnímá jen strach, vidí záblesky a slyší hlášení - připravte se na náraz.


Jsou tu. Já... Nedávej Ňafce čokoládu, pro psy je to jed, bude žadonit. Ten malý kluk, ten chlapec, podívej ten chlapec, podívej ti mrtví, panebože, je jich hrozně moc... Jdou si pro mě. Všichni brzo půjdeme. Všichni. Sbohem, Joanie, hrozně se mi ta kabelka líbí, papa, Joanie, pastore Lene, varujte je, že ten chlapec nesmí...

- poslední slova Pamely May Donaldové (1961 - 2012)

12. leden 2012 se zapsal do podvědomí jako Černý čtvrtek. V ten den se v rozmezí několika hodin zřítila čtyři linková letadla, v nichž zahynulo více než tisíc obětí. Celý svět je z této katastrofy v šoku. Vyšetřovatelé zkoumají příčiny pádů všech čtyř letadel. V relativně krátké době je vyloučen teroristický útok i nepříznivé počasí.

Jako zázrakem přežily tři malé děti téměř bez zranění a pastor, kterému byla adresována část vzkazu před Pamelinou smrtí je přesvědčen, že ony přeživší děti jsou bibličtí jezdci, kteří zvěstují apokalypsu a je důležité se začít připravovat na soudný den. Zároveň se snaží za každou cenu najít čtvrtého přeživšího. Záhy se přidávají také teorie, že děti přežily díky mimozemšťanům.

Když se Trojice (takto přeživší děti pojmenovala média) vrátí zpět k příbuzným, spousta věcí se změní. Děti už nejsou jako před havárií. Nejdříve to příbuzní přičítali prožitým událostem, ale později jim začalo docházet, že děti, i když jsou navenek pořád stejné, jsou uvnitř úplně jiné. 

Celý příběh vyšetřování podivných leteckých nehod a propátrání fenoménu Trojice nám předkládá ve své knize "Černý čtvrtek - od havárie ke spiknutí" známá spisovatelka Elspeth Martinsová, která ve své knize shromáždila výpovědi nejen vyšetřovatelů nehod, ale také rodin přeživších dětí. Dále se zde můžeme dočíst přepisy chatových konverzací a různých nahrávek týkajících se právě Trojice.


Sarah Lotzová stvořila naprosto báječnou knihu, která díky tomu, že je psána jako kniha známé spisovatelky Elspeth Martinsové dává čtenáři pocit reálnosti celé události. Při čtení jednotlivých výpovědí jsem četla se zatajeným dechem. 

Bohužel jsem se ze začátku snadno ztrácela v tom, kdo ke komu patří, ale po čase jsem si zvykla a orientace mezi jednotlivými jmény už pro mne nebyla tak složitá. 
Každá "kapitola" je přehledně popsána ze kterých pramenů fiktivní spisovatelka čerpá.

Kniha v sobě nemá hluchá místa, je doopravdy napínavá od začátku až do konce.  Bylo zajímavé sledovat, co všechno se stalo díky jednomu nevinnému vzkazu. A dovedu si živě představit jak to musí být psychicky náročné, když se člověk nemůže vydat ani z bytu, aby na něj nečekali novináři, zapnout internet a číst o svých příbuzných různé konspirační teorie a celkově být pod neustálým dohledem veřejnosti. Vůbec jsem nečekala, že autorka dokáže tak skvěle vykreslit charaktery jednotlivých postav. 

Kniha se čte velice svižně, hlavně díky kratším kapitolám a různým velikostem samotného textu.
Samotné zpracování tématu přeživších dětí je naprosto bravurní. Já sama jsem měla pocit, že čtu nějakou dokumentární knihu, která mne naprosto pohltila. 

Bohužel jsem byla mírně zklamaná nad závěrem, který mi ke knize vůbec neseděl. Ke knize, která se táhla v duchu reálnosti celého příběhu na mě působil jako jedno velké science fiction a donutil mě přemýšlet nad konečným hodnocením.

Vím, kniha byla smyšlená, ale i tak ve mně zanechala velice silný dojem a ještě pár dní po přečtení jsem nad jednotlivými částmi musela přemýšlet. 

I přes to, že závěr knihy mne poměrně zklamal dávám 85% a všem, kteří nad knihou váhají s klidným srdcem doporučuji.

Název : Trojice
Autor : Sarah Lotzová
Nakladatelství : Knižní klub
Počet stran : 472






A co vy ? Četli jste tuto knihu ? Líbila se Vám ? 
Nebo máte v plánu si ji přečíst ? 
Neváhejte a o svůj názor se podělte v komentářích :-)




pondělí 8. srpna 2016

Lásko, kde jsi ?

- Nick Spalding



Jamie Newman je poradce pro styk s veřejností a reklamní textař na volné noze, který v současnosti pracuje pro místní noviny na změně jejich podoby. Zároveň si vede blog, kde se se svými čtenáři rád dělí především o humorné postřehy ze svého života, hlavně z období svého randění, kde doopravdy nemá o trapasy nouzi.


Jamie je už dva roky bez stálé přítelkyně a jeho přátelé a známí se rozhodli, že mu musí nějakou slečnu najít. A tak jsme svědky jeho randění s poněkud svéráznou Isobel, která se s ničím moc nepáře nebo Annikou, nádherou blondýnou ze které je Jamie tak vedle, že další trapas na sebe nenechá dlouho čekat.

... Jsem si vědom toho, že Annika i servírka zírají, jak si přimhouřenýma očima prohlížím tabuli a snažím se rozhodnout, jakou kávu si dát. Celý zoufalý se rozhodnu smíchat jich několik dohromady. "Latte a... a... moka kapučíno bez cukru s limetkou, mátou a vanilkou, prosím."
Servírka na mě civí, jako bych se jí právě vysral do ruky.
 "Co ?"

Po nezdařilých schůzkách se odhodlá k dalšímu kroku a to k rychlému randění, ke kterému se nechal přemluvit od své sestry. Pod falešným jménem Glen Artichoke krouží od stolu ke stolu a modlí se, aby jeho nynější utrpení co nejdříve skončilo. Když dostal o pauze chuť na cigaretu a šel si zapálit potají na záchody, tak netušil, že svým počínáním spustí požární hlásič a následnou evakuaci celé společnosti.

Laura McIntyreová je majitelkou obchodu s čokoládou a své trable s muži si zapisuje do deníku, jako dopisy adresované své zesnulé matce. Bohužel ji před nedávnem opustil milovaný přítel Mike, kterého Laura považovala za toho pravého a tak se zařekla, že už na chlapy kašle.
Jelikož Lauře táhne na třicet a je stále sama tak se Lauřin kamarád Tim rozhodl, že jí se sháněním toho pravého trochu pomůže. Tak se Laura vydává na rande naslepo se záhadným Brianem - nadrženým realitním makléřem.
Následují další schůzky s dalšími muži. Za zmínku určitě stojí i další neznámý, Graham,  který na rande dorazí v cyklistickém dresu, který nadevše miluje své kolo.

... Stephanie mi druhý den volala, aby se zeptala, jak se mi zdařilo rande. Začala jsem své vyprávění popisem toho, co měl Graham na sobě.
"Tyjo, tak to je smůla," prohlásí. "Proto mu všichni říkají Démon rozkroku."

Po spoustě schůzek na sebe Laura s Jamiem narazí, a to doslova, a konečně to vypadá, že by se na ně mohlo usmát štěstí. Jenže další potíže na sebe nenechají dlouho čekat...


Tuto knihu jsem dostala od kamarádky někdy začátkem června a jsem velice ráda, že ji můžu mít ve své knihovně. 
Kniha začíná poznámkou autora, ve které se dovídáme, že je kniha sestavena ze skutečných trapasů, které se staly nejen samotnému autorovi, ale i lidem z jeho okolí.

Samotná kniha je vyprávěna z pohledu Jamieho, který nám ukazuje svůj pohled formou zápisků na blogu, tak z pohledu Laury, která píše dopisy své zesnulé matce. Tyto zápisky se střídají a jsou vždy označeny, takže se čtenář ve vypravěči určitě neztratí.

Kniha je plná humoru, inteligentních dialogů a sem tam nějakých sprostých slov - a ruku na srdce, kdo by nějaké to sprosté slovo v daných situacích nepoužil ? 
Autor báječně vystihl situace, které mohou nastat při hledání toho pravého partnera. I když se přiznám, že jsem mu v některých chvílích moc nevěřila Lauru, která byla spíše více jako muž než jako žena.

Knihu určitě nedoporučuji číst někde na veřejnosti, nebo vedle spícího partnera / jako já :-) /, protože jsem při čtení doslova brečela smíchy a říkám si, že situace, ve kterých se hlavní hrdinové ocitli, doopravdy musel napsat sám život.

Kniha je báječným společníkem na zlepšení špatné nálady a čte se naprosto sama. Já jsem ji měla přečtenou během jednoho odpoledne a díky svým záchvatům smíchu jsem si prodloužila život o pěkných pár let.

Pokud jste puritáni a chtěli byste si knihu přečíst, tak Vám ji moc nedoporučuji, všem ostatním, kteří se nebojí peprnějších výrazů a sexu můžu říct jediné : "Směle do toho !"

Recenze na druhý díl - Láska na třetí  zde.


Název : Lásko, kde jsi ?  - série Láska a život (1. díl)
Autor : Nick Spalding
Nakladatelství : Fortuna Libri, v edici Fortuna Litera
Počet stran : 288




A co vy ? Četli jste tuto knihu ? Líbila se Vám ? 
Nebo máte v plánu si ji přečíst ? 
Neváhejte a o svůj názor se podělte v komentářích :-)

čtvrtek 4. srpna 2016

Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou

- Petra Nachtmanová



Simona a Vilém jsou už nějaký ten pátek pár. Simona si ovšem začíná uvědomovat, že Viléma nezajímá nic jiného než jeho práce (je myslivec) a tak začíná přemýšlet nad rozchodem.


Ze začátku se snažila jeho vášeň chápat. Dokonce se k Vilémovi vnutila a šla s ním na posed. Představovala si, jaká to bude romantika - líbání, vášeň, všude kolem lesy.
Místo představované romantiky Simona musela být zticha a nehnutě sedět, zatímco Vilém mžoural dalekohledem po okolí.

Nyní má myslivosti plné zuby. Pomalu začíná toužit po miminku, ale díky tomu, že Vilém tráví veškerý svůj čas v lese a na Simonu nemá moc času se miminko nekoná.
Místo miminka se koná neplánovaná přestavba krásně sladěné ložnice do fialových tónů. Vilém se totiž rozhodl, že ložnici vyzdobí v mysliveckém duchu. Na stěnách se objevily různé diplomy, kachny a jiné ptactvo, hlavy lesní zvěře, trofeje a na zemi nechyběly vyčiněné kůže divočáků.

..."Nepřehnal jsi tu výzdobu ?"
"Chtěl jsem ti doma udělat nefalšovaný lovecký zámeček. Můžeš si hrát na princeznu, kněžnu nebo přímo na královnu !"
"O jaký pohádce mluvíš ? O princezně v medvědím kožichu, o královnině sežraném divočákovi, nebo o kněžně, co sedávala každý večer pod parohy s bažantem v ruce ?"....

Neplánovaná přeměna ložnice byla poslední kapkou, Simona má všeho plné zuby a odchází k rodičům. Netrvá dlouho a narazí na sympatického trampa - Ronyho. Slovo dá slovo a Simona svolá starou partu, se kterou kdysi jezdila na vandry. Těší se, že Ronyho pozná v celé své kráse právě v přírodě, kde se projeví každá chybička.

Bere sebou i nejlepší kamarádku Jelenu, trampováním nepolíbenou cukrářku, která se chce také zamilovat. Hodlá kvůli lásce obětovat pohodlí domova a vydává se spolu se Simonou prolézat hluboké lesy a přespávat pod převisy.

Knihu se mi poštěstilo vyhrát v soutěži, kterou jsem objevila na stránkách paní autorky. Byla jsem nadšená, že jsem vyhrála a ještě nadšenější při otevření knihy, kde na mě čekalo krásné věnování.

Kniha je humorným románem, ideálním pro teplé letní večery, nebo jako oddychovka po práci.Příběh je hlavně o hledání té pravé lásky a o trampování. I když Jelena není zrovna ukázkový typ pro čundry, tak se nevzdává a trampování ji začíná bavit. Simona by si zase přála, aby jí to s Ronym klaplo, jelikož se do něj zamilovala na první pohled. Celá parta je poměrně svérázná a mě nejvíce zaujal právě příběh Jeleny. Ta mě doopravdy bavila a je škoda, že se kniha více nezabývala jí samotnou. Bažina byla druhá správná ženská, u které mě celkem mrzelo, že se postupně víceméně vytratila do ztracena a zmínka o ní byla pak už jen na konci knihy.

Kniha mne doopravdy bavila a já jsem měla při čtení sto chutí sbalit bágl a okamžitě vyrazit s přáteli prozkoumávat krásy a taje naší malé české zemičky.
Našla jsem pouze jednu vadu na knize samotné a to byla délka. Moc mě mrzelo, že kniha nebyla delší, jelikož se četla doopravdy sama.

Na závěr snad jen dodám, že knihu jsem měla přečtenou za necelé tři hodinky a to jen kvůli tomu, že jsem neměla na čtení moc času a musela jsem odcházet. 

Knihu můžu doporučit všem, kteří si chtějí u čtení odpočinout a dobře se pobavit.


Název : Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou
Autor : Petra Nachtmanová
Nakladatelství : Taťána Kubátová , edice PETUNKY
Počet stran : 176





A co vy ? Četli jste tuto knihu ? Líbila se Vám ? 
Nebo máte v plánu si ji přečíst ? 
Neváhejte a o svůj názor se podělte v komentářích :-)










úterý 2. srpna 2016

Spouštěč

- Wulf Dorn

       Kdo se bojí Černého muže ?
                       Nikdo ? 
             Ale co když přijde ? 
            No tak mu utečeme !
                   (Dětská hra)

Ellen Rothová je lékařka v Lesní psychiatrické klinice. Před tím, než dorazila do práce vysadila Chrise, svého přítele, který je také psychiatrem na stejném oddělení, na letadlo na dovolenou směrem do Austrálie mimo veškerou civilizaci.

Ellen proto přebírá Chrisův případ. Neznámá žena, 
věk mezi 30 - 35 lety, zanedbaná, vykazující stopy po zneužívání, příliš nekomunikující, s diagnózou posttraumatická stresová porucha. V poznámkách si Chris připsal zkratku MZP (mimořádně zajímavý případ), a také dovětek, že pacientce věří, že je v nebezpečí.
Ellen se proto vydává poznat onu záhadnou pacientku osobně. Když přišla na pokoj, ve kterém byla pacientka ubytována, nečekala, že je to s neznámou až tak zlé. Závěsy byly zatažené a Ellen uviděla ženu, která byla zmlácená, choulila se strachy v koutě a byla cítit nejen tělesnými tekutinami, ale hlavně strachem. 
Po chvíli navázala Ellen s neznámou kontakt a dověděla se od ní, že se bojí Černého muže. Když zůstane sama na pokoji, tak se pro ni Černý muž určitě vrátí a pak si najde i Ellen.

Později ovšem neznámá pacientka beze stopy zmizí a když po ní Ellen začne pátrat, tak se od kolegů doví, že je nespíš přepracovaná. Nikdo z psychiatrického oddělení nevěří, že by kdy záhadná pacientka existovala. Nikdo ji nikdy neviděl. Pokoj ve kterém měla být byl prázdný a vyvoněný. 

... Když Ellen vstoupila do světlé místnosti s doširoka roztaženými závěsy a vyklopeným oknem, nevěřila svým očím. Ale zrak měla naprosto v pořádku - stejně jako nos, který jí nehlásil nic než decentní vůni antibakteriálního čistidla.
 Prudce se obrátila k Markovi. "Co se tu děje ? Kde je ta žena ?"
"Tady ne." Pokrčil rameny. "A nebyla tu ani včera večer."
Ellen cítila, jak se jí křečovitě sevřel žaludek. Připadala si jako ve výtahu, který při jízdě dolů prudce zastavil. "To není možné. Ještě včera odpoledne jsem s ní přece mluvila."...

Při pátrání po neznámé pacientce se obětí neznámého únosce stane i Ellen. Někdo ji neustále obtěžuje telefonáty a Ellen zjišťuje, že telefonáty byly to nejmenší. Postupně se dovídá, že jí neznámý i sleduje a ví o jejích zvycích naprosto vše. 
Ellen začíná mít obavy nejen o život neznámé pacientky, ale také o ten svůj. Dokonce se jí zdá, že začíná mít i halucinace, a tak se Ellen musí dozvědět stůj co stůj co se to kolem děje. 


Tak tohle byl naprosto fantastický psychologický thriller. Ani na chvíli jsem se při čtení nenudila. 
V knize bylo perfektně vykreslené prostředí psychiatrické kliniky i jejího okolí. Ellen Rothová byla sympatická lékařka a já jsem jí doopravdy fandila, aby zmizelou ženu nalezla a podala jí pomocnou ruku. Prostě kniha s báječnou zápletkou.

Kniha je rozdělena do několika částí. Jako první je prolog, následuje část s názvem pacientka, ve které se odehrává hledání neznámé ženy. Další část má název netvor a knihu zakončuje epilog.

Hlavní výhodou tohoto příběhu je určitě autorova praxe, jelikož od roku 1994 pracuje na psychiatrické klinice. V knize jsou různé psychologické a psychiatrické problémy popsány a vysvětleny tak, že jim porozumí i laik. 

Můžu říct, že jsem netušila, jak kniha dopadne, byla jsem strašně zvědavá a knihu přímo hltala. Autor si se mnou krásně pohrával a já mu to všechno věřila.
Tato kniha je autorova prvotina, ale u nás byla vydána jako třetí v pořadí.

Na závěr bych jen dodala, že to bylo mé první setkání s autorem a já už se těším, až sáhnu po jeho dalších knihách.


Název : Spouštěč - série Lesní psychiatrická klinika (1.díl)

Autor : Wulf Dorn
Překlad : Rudolf Řežábek
Nakladatelství : Knižní klub
Počet stran : 360





A co vy ? Četli jste tuto knihu ? Líbila se Vám ? 
Nebo máte v plánu si ji přečíst ? 
Neváhejte a o svůj názor se podělte v komentářích :-)





pondělí 1. srpna 2016

Měsíční shrnutí - červenec


Přeji krásné pondělí, dnes máme první srpnový den a tak Vám přináším ohlédnutí za minulým měsícem. 
Červenec byl pro mne co se knih týče velmi plodným. Většinu knih jsem dostala darem k narozeninám a asi si dovedete představit, jak jsem byla nadšená ! 

A jaké knihy mi v červenci vlastně doplnily knihovnu  ? 




Celkem mi udělalo radost 11 knih, což je na mé poměry opravdu dost. A teď si je postupně představíme. 


Hedvábník  - Robert Galbraith (2. díl ze série Cormoran Strike)

Fáze gravitace - Dan Simmons
Vteřinu poté - William R. Forstchen
Trojice - Sarah Lotzová
Zachránce - Tom Cain (2. díl ze série Samuel Carver)
Návrat z temnoty  - Liz Coleyová
Všechny cesty vedou do hrobu - Seth MacFarlane
Pokoj - Emma Donoghue
Muž jménem Ove - Fredrik Backman 
Spouštěč - Wulf Dorn 
(1. díl ze série Lesní psychiatrická klinika)
Anna krví oděná - Kendare Blake (1. díl ze série Anna)





V červenci jsem se snažila nezahálet ani se čtením a tak jsem přečetla celkem 7 knih. S výběrem knih jsem měla štěstí, ze sedmi titulů se mi moc nelíbil jen jeden.

A jaké knihy jsem tedy v červenci přečetla ? 

500 - Matthew Quirk - recenze zde.
Láska v Provenci - Bridget Asherová - recenze zde.
Hedvábník - Robert Galbraith - recenze zde.
Návrat z temnoty -Liz Coleyová- recenze zde.
Láska na třetí - Nick Spalding - recenze zde.
Anna krví oděná - Kendare Blake - recenze zde.
Muž jménem Ove - Fredrik Backman - recenze zde.


Tak takový byl můj knižní červenec. 
Mějte se hezky a určitě mi napište, kolik knih jste si přečetli a pořídili do knihovny vy. 
Těším se na Vaše komentáře. 

Pinky :-)