neděle 30. října 2016

Psycho : Sanatorium | Chet Williamson

Norman Bates je člověk, jenž byl usvědčen z několika vražd a nyní je zavřený ve státní nemocnici pro duševně choré zločince, kde se také léčí. 
Jeho lékařem je doktor Felix Reed, který se snaží pomocí psychoterapie Normana zbavit jeho katatonických stavů a zároveň mu vysvětluje, že vraždy, které spáchal má na svědomí jeho matka, která jej stále ovládá. 

Doktor Reed se také snaží uchránit Normana před ředitelem ústavu, doktorem Goldbergem, který je přesvědčený, že nejúčinnější terapií je léčba šokem, nikoliv rozmluvami. Reed si jde však i nadále za svým a výsledky na sebe nenechají dlouho čekat - Norman začíná postupně reagovat a vnímat, co se po něm chce. Netrvá dlouho a z jeho úst vychází první slova, ze kterých má Dr. Reed ohromnou radost. Pomalu, ale jistě se začíná smiřovat se svým stavem, a uvědomuje si, že ten kdo vraždil byla ve skutečnosti jeho matka - ovšem jeho rukou.

... "Teď vážně. Chci si s vámi promluvit o vašich pacientech. Hlavně o jednom. O Batesovi."
"Ja. Došlo k nějakému pokroku ?"
"Došlo... k jistému pokroku v tom smyslu, že víc než dřív reaguje na fyzické podněty." Reed popsal, jak zdravotní sestra s asistenty Normanem manipulují pouhými doteky. "Také vím, že vnímá, když na něj mluvím já nebo sestra. Fyzicky reaguje."

Byť se Batesův zdravotní stav zlepšuje a pokroků si všímá i sestra Marie, která chodí Normana denně krmit, stále zůstává pro okolí uzavřený sám do sebe. I to se má změnit, jelikož je nucen začít trávit čas ve společenské místnosti.
Dr. Reed po čase zjistí, že má Norman bratra - dvojče - Roberta Newmana a věci naberou spád. Robert svého bratra pravidelně po večerech navštěvuje a oba bratři si spolu skvěle rozumí a to až do té doby, kdy zmizí jeden z ošetřovatelů, který se k Normanovi nechoval zrovna nejlépe. 
Norman začíná mít podezření, že by v onom záhadném zmizení mohl mít jeho bratr prsty a to není vše. Další zmizení na sebe nenechají dlouho čekat....

Tato kniha mne zaujala hned, jak jsem ji viděla v edičním plánu Omegy. Když jsem si všimla recenzního konkurzu na tuto knihu, tak jsem neváhala a okamžitě psala. Měla jsem štěstí, jelikož se mi ozvali s tím, že jsem byla vybrána k recenzi.

Kniha má obálku, která určitě zaujme už na první pohled. Po sundání papírového přebalu zůstává stále stejnou kráskou.
Po rozevření knihy určitě také zapůsobí předsádka, která se k této knize hodí, vypadá, jako by byla pocákaná krví. 
Myslím, že se povedlo také sladění černého kapitálku s červenou záložkou.

Kniha začíná krátkým úvodem, poté pokračuje dvacet samostatných kapitol, které zakončuje doslov. Nechybí ani poděkování autora.

Samotný příběh je poměrně čtivý, vše se odehrává v roce 1960, ve staré budově, jenž kdysi sloužila jako psychiatrická léčebna. Vězni jsou vlastně psychicky narušení jedinci a hrstka lékařů a asistentů se na nich hodlá vyřádit se vší parádou. Nechybí zde ubližování samotným "trestancům", fyzické útoky jsou zde téměř na denním pořádku. Na Normanovi se vždy nejvíce vyřádí Myron Gunn - hlavní dozorce, který se v trýznění ostatních doslova vyžívá. 

Co mě samotnou docela zaujalo, bylo celé pojetí Normana Batese v oné léčebně. Způsob, jakým s ním zacházeli byl minimálně "zajímavý". Ano, Myron Gunn se s ničím nemazlil a ubližoval všem a hlavně Batesovi, ale co ostatní ? Dozorci, sestra Marie, doktor Reed a další se k Normanovi chovali jako kdyby vůbec nic neprovedl, byl to chudáček a bylo nutné s ním jednat naprosto v rukavičkách.  

A to nemluvím o tom, že se tak k němu chovali pouze v případě, že o něm byla zmínka. Ono totiž celá tato kniha se nese v duchu "o Normanovi, bez Normana" a tak kromě toho, že se dovídáme, že jej sestra Marie krmí lžící a když má terapii s dr. Reedem, tak sebou práskne na postel se toho zas až tolik neděje.
Řeší se hlavně zmizení osob a Normanův bratr. 

Jak jsem psala výše, kniha je poměrně čtivá (mě alespoň bavila), ale nic až tak zásadního se v průběhu četby neděje. Tušení oč v knize vlastně jde jsem měla už někdy v půlce příběhu a když se na konci vše vysvětlovalo, tak jsem zas až tak mimo nebyla. 

Kniha by se mohla líbit všem, kteří nepotřebují hromady zvratů a napětí v průběhu četby. Myslím, že by stálo za zamyšlení, jestli by autor neudělal lépe, kdyby knihu nepsal jako "volné pokračování", ale jako samostatný příběh z šedesátých let z jedné nemocnice pro duševně choré zločince.

Bohužel díky spojení této knihy s kultovním hororem Psycho je mé hodnocení této knihy 65%



Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Omega , knihu si můžete zakoupit zde
dále děkuji Knihám Dobrovský , knihu si můžete zakoupit zde


Název : Psycho : Sanatorium
Autor : Chet Williamson
Překlad : Marek Pocestný
Nakladatelství : Omega
Počet stran : 232



A co vy ? Zaujala Vás tato kniha ? 
Máte v plánu si ji přečíst ? 
Neváhejte a o svůj názor se podělte v komentářích :-)

úterý 25. října 2016

Rozbalovačka č. 6

Krásný úterní den,

dnes tady mám zase jeden z rozbalovacích článků. Knihu jsem získala v rámci recenzního konkurzu a měla jsem obrovskou radost, že jsem byla mezi šťastlivci, kterým bude zaslána. 

Podle anotace vypadá velice lákavě a podnítila mou zvědavost. Má být volným pokračováním jedné úspěšné série a vydalo ji nakladatelství Omega. Tak co, už tušíte ? 





Ano, je to volné pokračování úspěšné série s 
Normanem Batesem.
Jedná se o novinku nakladatelství Omega,
Psycho : Sanatorium





Anotace :
Román Psycho Roberta Blocha byl poprvé vydán v roce 1959 a okamžitě se stal hitem, což jen o rok později vedlo k natočení filmu, který přinesl děsivý příběh Normana Batese do povědomí veřejnosti, který ještě umocnila TV série Motel. Trvalo dalších 23 let, než Bloch napsal další román Psycho, ze kterého zjistíme, že Norman byl po celou tu dobu v ústavu pro duševně nemocné. V tomto pokračování Norman ze sanatoria uprchne a v Hollywoodu rozjede smrtící mejdan..

Ale co se v onom sanatoriu přihodilo během těch dvou desetiletí? To ještě nikdo nezažil...

Píše se rok 1960 a Norman Bates je ve státní nemocnici pro duševně nemocné zločince v péči doktora Felixe Reeda, který se ho snaží dostat z jeho katatonických stavů.

Ale Norman a Dr. Reed jsou neustále obtěžováni ostatními pacienty i zaměstnanci, kteří si myslí, že toto sanatorium je daleko spíše vězení než místo určené k uzdravování nemocných, Přispívá k tomu i samotná budova, kdysi soukromá léčebna, o které se tvrdí, že je strašidelná. Na scéně se objevuje Normanovo dvojče Robert Newman, jehož mozek byl ihned po narození jeho ošetřujícím lékařem prohlášen za poškozený. Jak Robert a Norman vyrůstali, Norman zjišťuje, že temno Robertovo je ještě hlubší než to, které na Normana číhá venku ve městě.

Vraždy na sebe nenechají dlouho čekat a šokující řetěz událostí nás vtáhne ještě hlouběji do vyšinutého šílenství uvnitř Psycho-Sanatoria. 

- převzato z Databáze knih


Na tuto knihu se doopravdy velice těším. Jsem zvědavá jakým způsobem hodlá Chet Williamson rozvést příběh nesmrtelného Normana Batese.

A co vy ? Láká Vás tato kniha ? Chystáte se ji číst ? Nebo pro Vás série Psycho skončila třetím dílem a toto volné pokračování Vás nechává chladnými ? Určitě mi napište, ráda si Vaše komentáře přečtu. 

Mějte se krásně, 
Pinky :-) 

neděle 23. října 2016

Urban games : Hry, při kterých půjde o život | A. T. Jurasek


20 dní.
20 soutěžících.
200 milionů.

Na začátku bylo 20 soutěžících, které lákala vidina výhry v podobě pohádkových milionů. 
Každý si přál, aby byl vybrán a o tuto výhru se utkal ve Městě... 

Tato reality show slibovala nový druh zábavy. Soutěžícím totiž ve Městě půjde doopravdy o život. Diváci byli nedočkaví a televizní studio při každé volbě doslova praskalo ve švech. 
Každý z potencionálních soutěžících si přál, aby jej diváci poslali do Města...

Z téměř tří tisíc lidí se nakonec o exkluzivní výhru utká dvacítka nejlepších. Deset mužů a deset žen. 

Hned první den ve Městě, novém "domově" na příštích dvacet dní vypukla bouřlivá párty na oslavu. Alkohol tekl proudem a soutěžící se náramně bavili. Nikdo si v tu chvíli nedokázal představit co je čeká. Před sebou měli vidinu pohádkové výhry a nových začátků.

První úkol na sebe nenechal dlouho čekat a soutěžící překvapil hned druhý den. Nikomu se moc nechtělo, kocovina udělala své, a navíc nikdo nečekal, že to přijde tak brzy.
Úkol zněl poněkud nevinně, projít kanalizačním systémem z jednoho konce města na druhý. Ovšem po vypršení daného času se brány zavřou a člověk, který zůstane uvězněný v podzemí se z něj už nikdy nevrátí.

...Všichni hrozně křičeli a tlačili se temnotou kupředu. Hysterické záchvaty, křiku a pláče propukaly do tmy jako ohňostroje.
Někdo mě drapnul zezadu za bundu a snažil se mě stáhnout k zemi. Ohnal jsem se rukou a praštil neznámého do tváře. Utíkal jsem dál, přitom jsem se několikrát bolestivě bouchl hlavou do trubek u nízkého stropu. Palčivou bolest jsem v té chvíli nevnímal, jen bílé hvězdičky a slzy v mých očích...

Ten den zemřeli dva lidé, a to byl teprve začátek...

Soutěžící jsou uzavřeni ve Městě a bojí se o svůj život. Netuší, co si pro ně tvůrci her přichystali a nadšení diváci vše bedlivě sledují v televizních obrazovkách v teple svých domovů.

Budou soutěžící držet při sobě, nebo si půjdou pro krku i navzájem ?  Kdo ze soutěžících zemře a kdo vydrží až do konce ? 


Tuto knihu jsem si chtěla přečíst již delší dobu, ale teprve nedávno se na ni dostala řada. Vzhledově je moc pěkně graficky zpracovaná, a to nejen obálkou, která určitě zaujme, ale také uvnitř knihy. 

Kniha je celkem rozdělena na šest částí. Vypravěči jsou samotní hráči, kteří se mezi sebou střídají. Vždy je nadepsáno, který z hráčů zrovna vypráví, takže čtenáři nehrozí, že by se ve vypravěči ztrácel. 

Co mě však překvapilo, byla forma, kterou je kniha vyprávěna. Někteří vypravěči byli psáni v -ich formě a někteří v -er formě. Přišlo mi to celkem zvláštní, než jsem si na tento styl zvykla mi chvíli trvalo, hlavně ze začátku mě to trochu mátlo.

Samotný příběh byl naprosto úžasný. Barvité popisy okolí ve Městě, které nenechaly mou fantazii chladnou spolu se samotnými pocity, které soutěžící zažívali ve mně vyvolávaly emoční koktejl, jehož hlavní složkou byl strach a napětí, spolu s bušením srdce.

Samotné úkoly, které museli soutěžící plnit byly opravdu neskutečné. Autor nic neodfláknul, bylo vidět, že měl vše promyšlené. Bylo to drsné, bylo to syrové a bylo to naprosto úchvatné. Soutěžící padali jako hrušky a mezi těmi zbylými byla nejen rivalita ale našlo se zde také čisté přátelství, což se mi velice líbilo. 

Celkem zmatená jsem ovšem byla z rozdělení jednotlivých soutěžících. Když se rozprchli po městě a utvořili skupinky, tak jsem se nedokázala orientovat kdo s kým v jaké skupině je, což sice nebyl zas až takový problém, nicméně mě to při čtení rušilo.

Celkově je kniha napsána doopravdy čtivě. Jak jednou začnete, tak máte problém knihu odložit. Díky tomu, že se vypravěči často střídají a v tom nejlepším vypráví zase někdo další, jsem byla nucena číst a číst. Byla jsem doopravdy zvědavá, jak to všechno dopadne, a zda-li mí oblíbení soutěžící dojdou až na konec hry a stanou se vítězi.

Kniha byla doopravdy napínavá až do samotného konce. Nicméně závěr jako takový se mi zdál strašně urychlený. Nečekala jsem, že to všechno skončí tak brzy, na konci knihy ovšem byla zmínka o chystané druhé řadě této reality show, tak že by i sám autor měl v plánu v těchto Městských hrách pokračovat ? 


Název : Urban games 
Autor : A. T. Jurasek
Nakladatelství : Bezvydavatele.cz
Počet slov : 62 436





A co vy ? Četli jste tuto knihu ? Líbila se Vám ? 
Nebo máte v plánu si ji přečíst ? 
Neváhejte a o svůj názor se podělte v komentářích :-)

čtvrtek 20. října 2016

Rozhovor s Danielem Kapčou | Panský klub

Krásný den všem čtenářům,
před nedávnem jsem měla možnost si přečíst a zrecenzovat knižní novinku Panský klub. Z knihy jsem byla nadšená, a jelikož jsme s autorem ze stejného města, tak jsem se jej zeptala, jestli by neměl zájem udělat se mnou rozhovor. 
Byla jsem velice ráda, že Daniel souhlasil a udělal si na mě čas. 
Sešli jsme se tedy v jeho oblíbené čajovně a já jsem ho trochu vyzpovídala :-)



Daniel Kapča se narodil v roce 1986 v Ostravě, kde také žije. Vystudoval Vysokou školu báňskou a nyní se živí jako programátor. Psaní se věnuje tři roky.

Když jsi se rozhodl, že napíšeš vlastní knihu, rozhodoval jsi se mezi více tématy, nebo jsi měl jasno o čem chceš psát ? 

O čem psát jsem samozřejmě v první moment nevěděl. Měl jsem už napsaných pár povídek, které se setkaly s kladnou odezvou, a chuť zkusit napsat něco delšího, ale konkrétní téma jsem neměl. To přišlo samo jedné noci, kdy mě napadl konec příběhu. Ten se mi natolik líbil, že jsem se ho chytil a dále rozvíjel. Pouze v jedné věci jsem měl jasno, a to, že se bude jednat o scifi.
Přiznám se, že při vymýšlení prostředí Panského klubu jsem byl mírně inspirován seriálem Spartacus, který jsem v té době sledoval, a myslím, že fanoušci seriálu si drobných podobností všimnou  :-)
Samotný svět, v němž je příběh zasazen, mne napadl v tramvaji při ranní cestě do práce.

Tvá kniha byla krásnou ukázkou Tvé bohaté fantazie. Kde jsi bral inspiraci ? 

Vždy jsem měl žaludek z oceli. Například jednou z mých nejoblíbenějších filmových sérii je SAW. A není to jen kvůli zvráceným scénám, které se ve filmech dějí. Většina lidí totiž nedokáže vidět tu skrytou genialitu na pozadí, kdy opravdu vše má nějaký smysl a postupně do sebe jako skládačka zapadá. A přesně tenhle prvek jsem chtěl přenést i do své knihy.
Další z inspirací byl už i zmíněný serial Spartacus, ze kterého jsem si vypůjčil  třeba prostředí Ludusu (školy pro gladiátory) a převedl ho na takříkajíc “bordel” :-)
Ovšem drtivou většinu věcí v knize jsem opravdu vymyslel sám.

Dokonce i moje korektorka se mě ptala, jak autora takové věci napadají. Opravdu sám nevím, asi mám na tohle unikátní mysl :-) Často si dělám legraci, že mám vlastní “internetové” pravidlo 34. To říká, že cokoliv, co existuje v reálném světě, existuje i v porno verzi. No a moje verze pravidla je taková, že cokoliv existuje v reálném světě, tak dokážu převést na něco morbidního. Ale jinak jsem úplně normální chlap, jenže to už mi asi nikdo neuvěří :-D

Je těžké vydat vlastní knihu ? Jak dlouho trvalo, než Panský klub spatřil světlo světa ?

Je to těžké. S tímto se asi potýká každý autor. Na začátku člověk obesílá nakladatelství a čeká. Výběr je omezený, protože některá se specializují pouze na zahraniční autory, jiná jsou zaměřena na rozdílný žánr atd. Celkově jsem obeslal asi pět nebo šest nakladatelství, než jsem to vzdal a raději zkusil vydat knihu vlastní cestou.Od začátku jsem si nedělal iluze, že by se mi podařilo najít nakladatelství, které by mělo odvahu mou knihu vydat. Měl jsem ale štěstí, že jsem potkal spřízněnou duši, která mi s vydáním pomohla.A celé tohle martyrium trvalo asi půl roku.
Hodně mi během celého toho procesu pomohlo mé zařeknutí, když jsem knihu začal psát. Už v té době jsem věděl, že píšu něco zcela jiného, něco, co tady ještě není, a vnitřně jsem se zavázal, že knihu dopíšu a vydám, stůj co stůj.

Co říkala na Panský klub Tvá rodina ? 

Mamka knihu ještě nečetla, vlastně četla jen kousek ukázky a je zvědavá. Taťka mě sice podporoval, ale zároveň jsem z něj cítil jistou skepsi. Ani se mu nedivím, moc dobře ví, jak jsem na tom byl na základce s češtinou :-D 
Nicméně knihu si určitě přečte. Babičce jsem knihu raději číst nedoporučil, ale měla ze mě strašnou radost, a před mladší sestrou se kniha musí schovávat a strašně ji štve, 
že se nemůže pochlubit ve škole :-)

Co se týče přátel, tak ti se mi ze začátku doslova vysmáli, že má kniha určitě nebude čitelná. Našlo se pár, kteří mě podpořili, ale ty bych spočítal na prstech jedné ruky a to by mi 
nějaké prsty mohly i chybět :-D

Máš při psaní nějaké oblíbené rituály ?

Mým oblíbeným rituálem je určitě vodní dýmka, lépe se mi pak myslí. Celkově se mi nejlépe píše v mé oblíbené čajovně.

Teprve v pondělí vyšla Tvá první kniha, ale musím se zeptat. Máš už v šuplíku materiál na další ? 

Ano, materiál na další knihu mám, dokonce jsem si toho rozpracoval více. 
Jednou z knih je "Tajný život pana K." Tato kniha bude ze života, takové záletnické příběhy, ale notně okořeněné a můj podpis v nich půjde určitě cítit. Fanoušci Panského klubu mě asi proklejí, ale mám osobní důvody, proč ji budu psát. Zajímavostí je, že na ní bude spolupracovat i můj otec, takže, v uvozovkách, s ní nebudu mít tolik práce. A hlavně nebudu muset vymýšlet celý svět a jeho pravidla :-)

Pak mám připravené další dvě. Jedna z nich je opět sci-fi, a to o rase Hedonianů, kteří jsou až neuvěřitelně podobní lidem. Chyták je v tom, že žijí na jiné planetě. Jenže lidé je začnou těžit, jelikož má jejich krev zvláštní účinky a aby toho nebylo málo, tak jedna žena otěhotní na zakázku posledním embryem právě této rasy.

Druhá kniha, kterou jsem si rozpracoval nese název "Správci fontány osudů". To by měla být taková alternativní historie Julese Verna,trochu ve stylu Indiana Jonese. 

Kolik času věnuješ čtení ? 

Momentálně času moc nebylo, jelikož jsem měl spousty starostí s knihou. Řešil jsem distribuci knihy, dělal mikro eshop, propagaci a spousty dalšího.

Nicméně momentálně mám rozečtený Noční klub od Jiřího Kulhánka, jelikož už se našlo pár lidí, kteří Panský klub srovnávali právě s tímto dílem. Mám přečtenou už asi třetinu knihy a moc podobností jsem teda zatím neviděl :-D Takže soudím, že to bude jen kvůli podobným názvům.

Jaký je Tvůj oblíbený žánr, popřípadě jestli bys mohl jmenovat i autora ?

Mým oblíbeným žánrem je určitě sci-fi. Možná teď budu sám proti sobě, ale nečtu příběhy ze života. Jeden se sice chystám napsat, ale jak jsem už zmínil, mám k tomu svoje důvody. To ovšem nemění nic na tom, že život mám kolem sebe, proč si o něm ještě číst.
Mými oblíbenými autory jsou Isaac Asimov, Frank Herbert se svojí Dunou, John Brosnan a jeho Vládci z nebes, již zmíněný Jiří Kulhánek nebo se mi líbí knihy od Dana Browna. 

Určitě nesmím zapomenout zmínit Terryho Pratchetta a jeho Zeměplochu nebo Sapkowskeho Zaklínače.

Když jsme u toho čtení, jakým knihám dáváš přednost ? Papírovým nebo e-knihám ? 

Jednoznačně papírovým. Jsou takové osobitější, pokud se kniha v papírové podobě nedá z jakéhokoliv důvodu sehnat, tak pak samozřejmě sáhnu po e-booku a v poslední době koketuji i s audioknihami.

Co děláš ve volném čase, pokud Ti ještě nějaký zbývá ? 

Momentálně volného času doopravdy moc nemám, ale když se nějaký najde, tak určitě sport, ať už fitness, v zimě třeba krasobruslení, v létě něco vodního, tam aspoň není horko. No a pak jsem taky vášnivým hráčem počítačových her :-)

Chtěl by ses psaním v budoucnu živit ? A myslíš si, že se v České republice vůbec dá tímto způsobem uživit ? 

Živit bych se tím určitě chtěl, psaní mě baví, ale nemyslím si, že by se u nás dalo tímto způsobem uživit.


Jaké plány do budoucna, kromě další knihy máš ? 

Plánů je spousta. Pohrávám si s myšlenkou vydat Panský klub také jako audioknihu, popřípadě, kdybych našel nějakého dobrého ilustrátora, tak jej vydat také jako komix (grafický román, chcete-li). Také jsem rozhodnutý nechat jej přeložit do angličtiny a zkusit s ním prorazit v zahraničí. Lákalo by mě také vydání v Japonsku, ale to jsou už jen takové úvahy. Uvidíme, jak se s těmito nápady nakonec poperu.Všechno to jsou vesměs dlouhodobé plány, ale z těch krátkodobých jsou určitě plánované povídky k rozšíření příběhu Panského klubu a GENového světa.

A co autorské čtení ? Neplánuješ uspořádat nějakou takovou akci ? 

Ano, autorské čtení určitě bude a to na křtu knihy, který proběhne 19. listopadu. Oficiální oznámení bude také na facebookových stránkách Panského klubu.


Ještě jednou mnohokrát děkuji za rozhovor, jsem velice ráda, že jsem se mohla s Danielem setkat a osobně si popovídat. Byli jsme spolu přes čtyři hodinky a musím říct, že jsem tento čas ráda strávila s tímto sympatickým mužem. Doufám, že se čtenářům bude jeho prvotina líbit a přeju mu hodně úspěchů a hlavně inspiraci při psaní dalších knih. 

Recenzi na knihu naleznete zde.

Facebookové stránky zde.
Oficiální stránky Panského klubu zde.


! POZOR !
Všichni, které kniha nalákala se můžou v brzké době těšit na soutěž o Panský klub i s věnováním  :-)


středa 19. října 2016

Rozbalovačka č. 5

Krásnou, i když upršenou středu všem, 

dnes tady pro vás mám klasický rozbalovací článek. Dopoledne mi totiž došla dlouho očekávaná kniha od Metafory. Jedná se o Švédský román o 384 stranách.

Tak se půjdeme podívat, jaká kniha mi vlastně přišla :-)





Balíček byl doopravdy pečlivě zabalený :-)




Uvnitř balíčku se ukrývali "Nepřátelé a milenci"




Anotace :
Důvěra je nejcennější komodita… Švédský román o pomstě, intrikách ve světě byznysu a zakázané lásce.

V nelítostném světě švédských financí se nevyzná nikdo lépe než David Hammar. I přes svůj dělnický původ se vypracoval na pozici jednoho z nejbohatších švédských finančníků. Nemilosrdný a nezastavitelný hráč už roky pase po jediném, urvat pro sebe Investum, obchodní společnost aristokratické rodiny De la Grip. K získání impéria potřebuje ještě poslední krok – přetáhnout na svou stranu někoho z vysoce postavené rodiny. Nejvhodnější kandidátem se zdá být Natalia.
Natalia De la Grip je jednou z nejtalentovanějších firemních poradkyň švédského finančního světa. Čeká se od ní, že se usadí a provdá za někoho ze svých společenských kruhů. Natalia však vždy kráčela proti proudu a jejím jediným snem je dokázat svému otci, nemilosrdnému patriarchovi, že dokáže víc než jen čekat doma na manžela. Když ji pozve David na oběd, je nedůvěřivá, ale postupně podlehne jeho kouzlu. Z jiskry, která mezi nimi přeskočí, vzplane vášnivý, nezapomenutelný večer.
Byla to ale jen aféra na jednu noc nebo ne? Vztah mezi Davidem a Natalií je nemyslitelný, protože jejich rodiny jsou nesmiřitelnými nepřáteli.Na světlo navíc vyjdou tajemství, pohřbená hluboko v minulosti. Oba stojí před nelehkým rozhodnutím. Je pro Davida přednější pomsta, nebo láska milované ženy? A zvolí Natalia správně mezi pýchou a touhou svého srdce?

Nepřátelé a milenci jsou švédský román skvělé autorky s českými kořeny, jenž se dočkal již mnoha překladů. Zahřeje a rozpálí jako oheň z krbu uprostřed chladné švédské zimy.

- převzato z databáze knih


Anotace mne na tuto knihu doopravdy nalákala, tak jsem zvědavá, jak se mi tento román bude líbit. 
A co vy ? četli jste tuto knihu ? Líbila se Vám ? Určitě se se mnou o své dojmy podělte, ráda si přečtu Váš názor.

Mějte se krásně,  
Pinky :-)

pondělí 17. října 2016

Panský klub | Daniel Kapča



Píše se rok 2177 a lidstvo nemá žádné morální zábrany. Hlavním uměleckým směrem se stal nekrotismus, který je nyní velice populárním. Mrtvá těla prostě frčí a lidé jsou velice kreativní, co se jejich využití týče.

Sexuální touhy nabyly těch nejbizarnějších podob a právě pro to je zde Panský klub. Klub provozovaný Dominikem a Robertem. Klub jenž je připravený na všechny vaše choutky, zde se totiž řídí heslem "Náš zákazník, náš Pán." Stačí pouze zaplatit a veškerá vaše přání se rázem stávají skutečností.


Dominik s Robertem se právě účastnili dalšího z Nekrotických bálů, když byli vyrušeni lordem Cohenem s lákavou obchodní nabídkou. 

Jeho touha po mladé Lilian je tak silná, že ji prostě musí mít !

...Dominik se otočil na Cohena : "Máme dohodu, " a zadíval se přitom na něj pohledem, který znamenal přijetí výzvy.

"Já věděl, že jsem se ve vás nemýlil. Kdy ji mohu očekávat ?"...

Lilian Ganonová je nevlastní dcerou kandidáta na prezidenta. Lilian vymetá jeden večírek za druhým a náležitě si užívá života. Díky svému životnímu stylu na sebe strhává pozornost, která vrhá špatné světlo právě na jejího otce.

Jednoho dne se Lilian probouzí na místě, ze kterého jen tak neunikne. Dovídá se, že se ocitla v Panském klubu a musí projít výcvikem na Společnici a následně být doručena muži, který si ji objednal. 
Její svět se rázem zhroutil jako domeček z karet a Lilian se nehodlá vzdát bez boje. Díky jediné chybě se Lilian za trest dostává na místo, odkud se dívky vracejí pouze zřídka...

Bude Lilian doručena zákazníkovi nebo celý obchod ztroskotá ? Vyvázne z klubu živá a zdravá ? 


Tato kniha mne zaujala už na první pohled svou obálkou. Ta je doslova úchvatná a já jsem se na ni nemohla vynadívat :-) 

Kniha začíná varováním pro budoucí čtenáře, následuje předmluva, ve které autor vysvětluje co ho k psaní dovedlo a jak tato kniha vlastně vznikala. 

Prolog je napsán velice lechtivě, čtenář by se mohl mylně domnívat, že se jedná o erotický román, nicméně zdání klame a tak následuje 21 samostatných kapitol, které zakončuje epilog.

V začátku knihy nás autor seznamuje se záhadnou nemocí, která v minulosti postihla lidstvo a díky níž se v budoucnosti všechno převrátí vzhůru nohama a zvrácenost lidí se vyšplhá až na nejvyšší možnou mez. 


Opravdu jsem nečekala, že mě tato kniha až tak zaujme, ano, anotace byla lákavá a obálka to u mne vyhrála na celé čáře. Ale to, co na mě čekalo uvnitř knihy bylo naprosto úžasné. 

Bylo to zvrácené, vzrušující, místy vtipné a já jsem se královsky bavila. Autor nesázel situace v knize tak, jak mu zrovna přišly pod ruku. Celý děj má úžasně promyšlený a propracovaný. 

Autor báječně popsal nejen postavy a jejich charaktery, ale pohrál si i s vykreslením okolí, což se mi velice líbilo a má fantazie díky tomu pracovala na plné obrátky.

Samotná kniha je napsána neskutečně čtivě, od knihy se mi vůbec nechtělo odcházet. Vůbec by mě nenapadlo, že je to autorova první kniha !

I když si myslím, že je má představivost velice barvitá, tak tento svět, ve kterém se příběh odehrává by mě nejspíš nenapadlo vymyslet. Autor disponuje naprosto úchvatnou, místy až zvrácenou fantazií. Možná jsem divná, ale doopravdy se mi to líbilo ! 


Tato kniha určitě není pro každého, nicméně si myslím, že si si své čtenáře určitě najde a nebude jich málo. Zvláště v české tvorbě je tato kniha něčím výjimečným. Takovým malým pokladem pro malé zvrhlíky, kterým nad touto knihou srdce zaplesá (ano, jsem jedním z nich).


Závěrem bych chtěla říct, že mi bylo ctí tuto knihu zrecenzovat. 
Tímto bych chtěla Danielovi poděkovat za recenzní výtisk a doufám, že tato kniha nebyla jeho poslední, kterou jsem měla možnost si přečíst. 

Knihu si můžete zakoupit přes oficiální stránky knihy (zde),

popřípadě také v klasických knihkupectvích. 
Nezapomeňte také sledovat Facebookové stránky knihy, kde naleznete spousty dalších informací a novinek. 

Rozhovor s Danielem Kapčou zde.



Název : Panský klub

Autor : Daniel Kapča
Nakladatelství : Vlastním nákladem 
Počet stran : 344





A co vy ? Zaujala Vás tato kniha ? 
Četli jste ukázku ? 
Máte v plánu si přečíst celou knihu ? 
Neváhejte a o svůj názor se podělte v komentářích :-)

pátek 14. října 2016

Rozbalovačka č. 4

Krásné páteční dopoledne,

dnes nebudeme rozbalovat balíček, který mi přišel poštou, ale mimořádně se s Vámi chci podělit o knihu, pro kterou jsem si včera odpoledne byla.




Předem se chci omluvit za kvalitu fotek. Bohužel fotit opravdu neumím a při focení s bleskem se mi blesk škaredě odrážel na obálce a díky sychravému počasí i to světlo doma není nic moc...


Teď už přejdeme ke knize, kterou Vám tady chci ukázat :-)




Ano ! Je to dlouho očekávaná kniha, o které se o prázdninách hodně mluvilo :-)




Anotace :
Dominik a Robert provozují luxusní Panský klub, který se drží jediné zásady, "Náš zákazník, náš Pán". Lilian Ganonová, mladá a zhýčkaná nezbednice, k tomu nevlastní dcera kandidáta na prezidenta, okusí tuto zásadu na vlastní kůži. Celý její svět se rázem převrátí vzhůru nohama, když se jednoho dne nedobrovolně ocitne v klubu a je nucena projít výcvikem na Společnici, aby byla následně doručena zákazníkovi. V ten samý moment se rozjede doslova hra o přežití a není vůbec jisté, jestli se jí podaří dostat pryč. Ve světě, ve kterém je lidstvo postihnuto nemocí, která zabraňuje rozkladu mrtvol a morálka lidstva je na svém absolutním minimu, není jisté absolutně nic.

Panský klub je příběh odehrávající se v brutálním a zvráceném světě, ve kterém je hlavním uměleckým směrem Nekrotismus a sexuální touhy nabývají těch nejbizarnějších podob. A byť k tomu název svádí, rozhodně neočekávejte, že v rukou držíte erotický román, po kterém se budete červenat až za ušima. Na takové něžnosti není v Panském klubu místo.

Pokud jste si mysleli, že jste již viděli a četli vše a nic Vás již nedokáže překvapit či šokovat, Panský klub Vás donutí tento názor přehodnotit.


Danovi ještě jednou mnohokrát děkuji a dnes se do knihy rovnou pouštím, tak jsem velice zvědavá, jaká bude :-)

A co vy ? Četli jste ukázku knihy ? Líbila se Vám ? Chystáte se číst celou knihu ? Určitě se se mnou podělte v komentářích, budu se těšit.

Mějte se krásně,
Pinky :-)

pondělí 10. října 2016

Duchové K2 : Na vrchol hory smrti | Mick Conefrey


K2 je se svými 8611 m. n. m. druhou nejvyšší horou světa. Její název vznikl v 19. století, kdy expedice vedená Henrym Havershamem 
Godwin-Austenem měla za úkol prozkoumat celou oblast, přidělila této hoře i sousedním vrcholům názvy podle pořadí K1 - K5. 
Tato hora má spousty dalších přívlastků a jmen 
/např. Mount Godwin-Austen/ , ale bohužel se do paměti příliš nevžily.

K2 se nachází mezi Čínou a Pákistánem v pohoří Karákóram. Byť je nejvyšší horou světa Mount Everest, K2 se svou výškou nezaostává za oblíbeností, ba právě naopak. Vzbuzuje zájem veřejnosti více než jakákoliv jiná hora.
Zrádný terén, dlouhodobá izolace od okolního světa a počasí, které dokáže být velice kruté je opravdovou výzvou pro všechny milovníky horolezectví.

"K2, jak moc dobře vím z vlastní zkušenosti, je velice nebezpečná hora. Druhá nejvyšší, ale pro každého opravdového horolezce patrně nejcennější. Tato kniha poutavě popisuje její ponurou, fascinující a tragickou historii."


- Alan Hinkes, horolezec, 
autor knihy 8000m : Climbing the World’s Higest Mountains
a nositel Řádu britského impéria

Přímo u paty této gigantické hory se nachází zhruba třímetrová mohyla, která byla postavena v roce 1953 jako upomínka na smrt mladého Arta Gilkeyho, kterého bohužel vysoko na K2 postihla tromboflebitida. 
Členové expedice se jej rozhodli evakuovat do bezpečí, ale díky nepřízni počasí a dalším vlivům se jim to nedařilo tak, jak si představovali. 
- zdroj : Internet
Po jednom velice nebezpečném pádu zůstal Art zafixovaný uprostřed úzké úžlabiny. Když mu ostatní nesli nějaké jídlo a chtěli mu vysekat menší polici, aby mohl pohodlně ležet, po Artovi nebylo ani stopy. Vypadalo to, jako by se Art sám odřízl, aby nebyl ostatním na obtíž.
Nyní mohylu pokrývají malé plakety /některé vyrobené z ušlechtilých kovů, jiné přivezené ze vzdáleností tisíce kilometrů od místa/, které vzpomínají na horolezce, jenž zahynuli při výstupu, jiné zase na ty, kteří zahynuli při sestupu.

Mick Conefrey v této knize popisuje historii prvních pokusů o dosažení vrcholu této hory smrti. 
Začíná snahou Alistera Crowleyho, extravagantního, bisexuálního drogového experimentátora, jenž začal s lezením před dvacítkou.  V roce 1898 bylo Crowleymu 23 let a potkal se s Oscarem Eckensteinem, se kterým se později neúspěšně pokusil o zdolání K2.

Dalším, který se pokusil o zdolání této hory byl vévoda Abruzzský. Ten se mezi léty 1897 a 1906 pokusil o dosažení severního pólu a jako první vystoupil na Horu sv. Eliáše v Kanadě. 
Po rozchodu se svou milovanou Katherine se rozhodl vyléčit své bolavé srdce výstupem na K2.

Revolučním průkopníkem v lezení ve spojených státech byl Fritz Wiessner, rodák z Drážďan. Ve výstupu na K2 překonal výškový rekord Abruzziho, spolu s Šerpou Pasangem Lamou stanuli těsně pod vrcholem. Vše vypadalo velice slibně, nicméně útok na vrchol se nekonal. Při této expedici zemřel jeden z horolezců spolu se třemi Šerpy a při návratu přeživších do Ameriky je čekaly soudy a vyšetřování.

Skvělý expediční vůdce Charlie Houston byl v roce 1938 jako průzkumná výprava před expedicí Fritze Wiessnera. 

Charlieho výprava odvedla poctivou práci. 
Charlie později napsal do American Alpine Journal :
Náš úkol - průzkum K2 - jsme splnili beze zbytku.
Nalezli jsme cestu, po které může další výprava s trochou štěstí dojít až na vrchol.

Znovu se na K2 objevil v roce 1953, ale bohužel ani tentokrát se nedočkal a horu nezdolal. Díky tragickému úmrtí Arta Gilkeyho a dalším komplikacím výprava horu opouštěla bez dosažení vrcholu a s bolestnou ztrátou mladého kolegy. 
V roce 1954 se pokusili o vrchol Italové. Když se Charlie dozvěděl, že to s výpravou vypadá bledě a nejspíš se z hory vrátí s neúspěchem, plánoval další výstup na rok 1955 a tentokrát byl odhodlaný dosáhnout vrcholu. To ovšem ještě netušil, že na další permit bude moci zapomenout.

Poslední tým, kterým se kniha zabývá vedl spolu s Arditem Desiem také Achille Compagnoni - bývalý voják, teď horský vůdce. Spolu s ním konečně zdolal vrchol hory také expediční kolega a horolezec z Dolomit Lino Lacedelli.

Před samotným výstupem na vrchol je ale čekala strastiplná cesta. Všechno se plynule hýbalo směrem kupředu, dokud do základního tábora nedorazila zpráva o úmrtí jednoho z nejlepších horolezců v Italském týmu - Maria Puchoze. Pro všechny to byla velká a nečekaná ztráta, jelikož jeden den nosil materiál a druhý den byl mrtvý. Diagnóza zněla progresivní lobulární pneumonie.

14. července Desio oznámil že vrcholový útok povede Achille Compagnoni. Spolu s Linem Lacedellim postavili stan a čekali až jim Bonatti s Mahdím přinesou cenné kyslíkové bomby. Svůj stan však rozložili výš než bylo v plánu a tak byli Bonatti s Mahdím nuceni bivakovat někde pod příbytkem Compagnoniho s Lacedellim. Hned za svítání odhrabali kyslíkové bomby od sněhu a pelášili do základního tábora. 

Toto jednání se Compagnonimu s Lacedellim mělo ještě pěkně vymstít.

Dne 31. července 1954 se Italský tým Achille Compagnoni spolu s Linem Lacedellim dostali na vrchol K2 a to bez kyslíkového přístroje.
Kromě nepopsatelného zážitku si z dobytí hory odnesli také ošklivé omrzliny a stali se národními hrdiny.

Později proběhly spousty dohadů o tom, jak to tedy bylo s kyslíkovými přístroji, jestli dvojice, která pokořila K2 lhala o tom, že jim kyslík při výstupu došel či nikoliv. 

Proběhly různé teorie, a zkoumání fotografií, otázky na použití kyslíku a zbytečném tahání prázdných lahví na vrchol. Compagnoni s Lacedellim si vždy stáli za svým - dobyli horu bez použití kyslíku, ten jim došel před vrcholem.

Bonatti se soudil, aby mu byly přiznány zásluhy a také se pokoušel očistit své jméno z nařčení, kdy měl údajně spotřebovat část kyslíku při bivakování večer před závěrečným výstupem obou hrdinů na vrchol.


Je to krutá hora, která se vás snaží zabít.
- George Bella,
září 1953



Jsem velice ráda, že jsem měla možnost si tuto úžasnou knihu přečíst. Jen díky náhodě jsem se přihlásila do recenzního konkurzu a byla jsem vybrána, z čehož jsem měla ohromnou radost. 

Ráda bych začátkem řekla, že o horolezectví toho doopravdy moc nevím a nikdy jsem nic takového ani neprovozovala. Byť čtu převážně beletrii, tak sem tam sáhnu i po literatuře faktu, jelikož se ráda dozvím zase něco jiného, zajímavého, na co bych normálně nenarazila, resp. asi nevyhledávala.

Po přečtení anotace jsem byla přesvědčená, že kniha bude zajímavá, ale určitě mě nenapadlo, že mne později až tak pohltí a vtáhne do sebe. 

Kniha začíná prologem, kde se seznámíme s tím, jak hora přišla ke svému jménu, jaké na ní panují podmínky a dovídáme se o jejím dobývání v kostce. 
Následuje dvanáct kapitol, které se věnují pokusům o dobytí této hory až po její zdolání v roce 1954. 
Na konci je epilog. Nechybí ani poděkování, poznámky k citacím v knize a seznam literatury.

Kniha měla ze začátku poněkud pomalejší "rozjezd", kdy jsem si říkala, že bylo asi chybou hlásit se o její výtisk. Nicméně později se stala velmi strhujícím čtením o lidském dramatu a touze po zdolání hory, která si vzala nejeden lidský život.
Bylo to velice mrazivé čtení, hlavně při popisování v jakých podmínkách museli horolezci vlastně fungovat. Při představě že se nemyli, mrzli, báli se o své životy a překonávali sebe sami v řádech měsíců musím obdivuhodně smeknout za jejich vůli prát se nejen se živly, ale také s horou samotnou.


V knize také najdeme pár černobílých ilustrací, díky kterým má čtenář lepší představu např. o celkovém počtu výškových táborů, nebo o tom, jak dalekou cestu vlastně musely jednotlivé týmy dojít, než se dostaly k samotné hoře.

Dále jsou v knize obsaženy citáty z deníkových zápisků samotných horolezců, ale také přepisy rozhovorů do televize, přepisy dopisů nebo kousky úryvků z knih, což dodává celému vyprávění tu správnou, kolikrát velice mrazivou atmosféru.


Kniha disponuje čtyřmi stranami dobových fotografií, které pro mne byly velkým plusem. Myslím si, že je velká škoda, že v knize není fotografií více, jelikož by zrovna tomuto dílu ohromně slušely. 

V samotném závěru se dovídáme o nejtragičtějších událostech v novodobé historii výstupů při kterých až mrazí. 

Celá jedna kapitola byla věnována rozebrání toho, zda italská expedice měla kyslík v době výstupu na vrchol hory a lhala o tom, či nikoliv. Conefrey shrnuje veškeré důkazy a spekulace, které spatřily světlo světa. Bonatti se celý svůj zbytek života pral za svou pravdu, která ovšem tak jasnou pravdou být nemusela...


Celkově bych knihu zhodnotila jako úžasný příběh dobývání druhé nejvyšší hory planety, který mě doopravdy pohltil. Člověk nemusí být zrovna zapáleným horolezcem, aby se ho dotkly osudy lidí, kteří si mysleli, že výstup na tuto horu bude hračka.


Nezbývá mi nic jiného, než knihu doporučit k přečtení každému, koho alespoň trochu toto téma zaujalo a mou recenzi zdárně dočetl do samého konce.




Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Jota.
Knihu si můžete zakoupit zde.




Název : Duchové K2 : Na vrchol hory smrti
Autor : Mick Conefrey
Překlad : Jakub Futera
Nakladatelství : Jota
Počet stran : 368




A co vy ? Zaujala Vás tato kniha ? 
Máte v plánu si ji přečíst ? 
Neváhejte a o svůj názor se podělte v komentářích :-)