Padesátka | Oliver Burian

... takovej horskej humor

Tak jako každý rok se i letos v Krkonoších koná tradiční běžkařský závod - Tříkrálová padesátka.

Pavka Bulán je zapálený horal a tento každoroční závod je pro něj srdcovou záležitostí. Dává si vždy záležet, aby měl dobrou mázu, nechá si narůst plnovous a s radostí vytáhne svou kombinézu s norským erbem na hrudi. Díky svému "retro" vzhledu je sympaťák na první pohled, zatímco jeho jediný syn Jura je přesným opakem Pavky. I když svého otce nadevše miluje a přál by si, aby na něj byl pyšný, Padesátka jej nechává naprosto chladným a ještě se nestalo, aby ji někdy dojel. Místo toho jej přitahují jiné padesátky. Jsou to právě zralé ženy, pro které má Jura slabost a o kterých tvrdí, že jim "vyhání mráz z duše."

Když se Pavka po projetí cílové čáry svého nepodařeného syna nedočká, zjišťuje od svých spoluzávodníků, že Jura vzdal závod ještě před druhým kilometrem. Vytočený do nejvyšších otáček se vrací zpátky do tepla na Vichrovku, kde po otevření dveří spatří Juru, jak se kochá fotografiemi ulovených padesátnic.
Pavka, rozčílený do nepříčetnosti začne synovi opět vyčítat spousty věcí, aby se nakonec vytasil s rentgenovým snímkem svých plic - má rakovinu a umírá, jeho jediným přáním je, aby Jura příští rok dojel do cíle Padesátky. 

... "A tohleto..., to je rakovina."
Jura je z toho oznámení celý zkoprnělý. Neví, co na to říct, tak situaci vyřeší otázkou. V té najednou zazní probuzený zájem o chlapa, co sedí proti němu, a poté, co ho celý den sere, mu teď uštědří ještě další ránu :
"Tak proč takhle kouříš, táto ?"
"Protože si mě nasral !" zazní odpověď, ze které je zřejmé, že s těmi, co nedoběhnou Tříkrálovku, nemá Pavka slitování. Syn nesyn, krev nekrev, geny negeny, rakovina nerakovina...

Honza Hilský je lehce obtloustlý manažer, který se také chystá zúčastnit tohoto každoročního závodu. Jeho matka Kateřina jej samozřejmě hodlá podpořit, avšak ještě před samotným závodem věštila z hrníčků, což neměla dělat. Je přeci známo, že na Tři krále se nevěští, protože se věštba vždy vyplní. Kateřina je celá vystrašená jelikož vyvěštila uhlí a to znamená smrt.

Aby se alespoň trochu zahřála, než její jediný syn dorazí do cíle, jde si dát čaj s rumem. Když nechtěně vyslechne rozhovor dvou dívek, zavzpomíná na sedmdesátá léta, konkrétně na rok 1977. Ve svých vzpomínkách se vydává do Labužníka - místního baru a rozhodne se, že se vrátí na místo činu.

Honza se po úspěšném absolvování Tříkrálové padesátky vydává s pomocí Dulavy a jeho rolby výš do hor. Díky nepřízni počasí a husté mlze jej Dulava vysadí dříve, než předpokládal, a tak se ke svému cíli vydává pěšky. Ocitá se na Vichrovce ve společnosti Jury a Pavky a to se teprve začnou dít věci...

O filmu, který byl natočen dříve, než napsána tato kniha jsem vůbec nevěděla. Tak nějak šel úplně mimo mě. Když se mi ovšem naskytla příležitost si přečíst tuto knihu, tak jsem neváhala ani minutu. Za prvé proto, že jsem poslední dobou poměrně podlehla českým autorům a jejich tvorbě a za druhé jsem si říkala, že by to mohl být skvělý, humorný příběh z prostředí českých hor. 

Kniha určitě zaujme už na první pohled, sníh, Tři králové a tváře našich hlavních hrdinů, kolem kterých se celý příběh točí.
Ústředními postavami je starý Pavka spolu se synem Jurou. Neohrožený Pavka, který svému nepodařenému synovi vtlouká zásady správného horala a nechápe, kde se stala chyba. Vždyť se Jura narodil ve vysoké nadmořské výšce na Sněžce, aby se rychleji okysličoval. Namísto toho Jura je sexuchtivý mladý muž, jehož největší vášní je uspokojování zralých padesátek, které nejraději tahá do krmelce v lese a hlavně si je nesmí zapomenout vyfotit ! 
Dále tady máme Honzu, který hledá svého otce, kterého nikdy nepoznal  a jeho matku Kateřinu, která svého Honzíčka sleduje jako ostříž a nezapomíná při tom na pořádnou dávku alkoholu na zahřátí.

Celý příběh je doplněn pasážemi, ve kterých se vracíme zpátky do minulosti let sedmdesátých. Čtenář se nemusí obávat nepřehlednosti, jelikož jsou tyto pasáže psány kurzívou.
Dohromady na nás v knize čeká šestnáct poměrně krátkých kapitol, a kniha je zakončena epilogem.
Nejen za zmínku, ale také za pochvalu stojí také obrazová část o kterou je kniha obohacena. Jedná se o záběry z filmu a celkem se tedy jedná o 32 stran této přílohy.

V příběhu se setkáváme také s ostatními postavami, kterých je poměrně dost, nicméně nemají v knize až takový prostor a orientace mezi nimi je bezproblémová. Celkově je příběh poměrně čtivý, relativně dobře napsaný.
Já osobně jsem ovšem měla problém hlavně se sprostými a hanlivými slovy. V přímé řeči mi nevadily, tak nějak patřily k ději, ovšem ve vypravěči mi přišly nevkusné a zbytečné a rádoby humorné scény pak díky tomuto jevu balancovaly na hraně trapnosti.

Ovšem i čistý humor a hlášky, které pobavily se v knize najdou. Celkově bych tento počin zhodnotila jako průměr, čekala jsem přeci jen něco trochu jiného. Avšak i tak jsem se docela pobavila a kniha mě určitě nalákala na film, na který se budu muset v brzké době podívat.

Pokud máte chuť na nenáročné, i když trochu vulgární čtení a nepatříte mezi puritány, tak se po knize mrkněte.



Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství JOTA.

Knihu si můžete zakoupit zde.


Název : Padesátka
Autor : Oliver Burian
Nakladatelství : Jota

Počet stran : 196 + 32



A co vy ? Zaujala Vás tato kniha ? Máte v plánu si ji přečíst ? 
Viděli jste film ? Líbil se Vám ? 

Neváhejte a o svůj názor se podělte v komentářích :-)


4 komentáře:

  1. Skvělá recenze :) Viděla jsem film, ale až do teď jsem vůbec netušila, že vyšla i kniha :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, já jsem to měla přesně naopak, na film mě nalákala až kniha :-)

      Vymazat
  2. Akorát si mi potvrdila, že Padesátka opravdu není nic pro mě. Ale je dobře, že ses aspoň pobavila :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo nebylo to tak špatné, stejně jako film :-)

      Vymazat