RECENZE: Neviděla jsem tě přicházet | Hayley Doyleová

Někteří lidé hledají lásku.

Někteří do ní rovnou

nabourají.

Zara Khoury věří na lásku. A to tolik, že vyrazí – se všemi svými věcmi (včetně nepostradatelného mopu) – na cestu z Dubaje do Liverpoolu, aby byla s mužem, kterého sotva zná.

Je to riskantní, ale ona si je jistá, že spojit svůj život s Nickem ve městě, kde nikoho jiného nezná, je přesně to, co potřebuje. Stěhování je pro ni snadné – celý život se přesouvala z místa na místo, takže vlastně ani neví jakou zemi opravdu nazývá domovem.

Ví jen, že vila v Dubaji, kde žije se svým otcem, nevlastní matkou a bratrem to opravdu není.

Jim Glover je zaseklý na místě. Od doby, co mu zemřel otec, odložil stranou své sny a zůstává v rodném Liverpoolu, aby se staral o matku. Pracuje na místě bez perspektivy jako výběrčí mýta a vypadá to, jako by pro něj veškeré dobrodružství skončilo.

Světlo. Skutečné světlo na konci tunelu. A k tomu se vrátili i Elbow, pořád zpívají a housle teď znějí v plné síle. Buď je to obzvlášť dlouhá píseň, nebo byl ten tunel mnohem kratší, než se mi zdál. Ale to je jedno. Jsem venku.
Zapojím se do fronty aut, která čekají na průjezd nějakými mýtnými branami.
"Throw those curtains wide...," zpívám.
Srdce mám pořád těžké, ale zpívání pomáhá, i když to vůbec neumím. Poťukávám do volantu a přemáhám nutkání se znovu sesypat. Brzy narazím na nějakou ceduli, která mě navede na dálnici, a vrátím se, kam potřebuju. Zaplatím poplatek za tunel a šlápnu na plyn. Přijedu na kruhový objezd, pokračuju rovně. (...)
Jo, cítím se trochu líp, trošičku. A tak zpívám hlasitěji a jen na chviličku zavřu oči, zhluboka se nadechnu...
A DOPRDELE.
Narazím do auta před sebou. I to zatracené rádio přestane hrát.

Dokud mu nezazvoní telefon a on se nedozví, že se mu možná právě změnil život – v soutěži v rádiu vyhrál zbrusu nové BMW. Jim má náhle pocit, že získal nový směr. Může prodat auto a vzít matku na Floridu za svou sestrou a jejími dětmi. Může konečně seknout s prací a najít si takovou, která by ho opravdu bavila.

Zara a Jim by se, z hlediska pravděpodobnosti, nikdy neměli setkat, ale štěstěna tomu chce jinak, a když se jejich osudy střetnou, začíná cesta, která jim změní život.

Krásný příběh o odvaze riskovat a žít život naplno.

Ti, kteří mne již delší dobu sledují si jistě mohli všimnout, že mám v poslední době docela v oblibě edici 7lásky. Jelikož nakladatelství Metafora doslova chrlí jednu za druhou, tak bylo jasné, že si nenechám ujít ani jednu z posledních vydaných, kterou můžete zahlédnout pod názvem Neviděla jsem tě přicházet.

Obálka knihy je tentokrát vyvedena do modrých barev a v knize se ukrývá celkem 42 kapitol. Kapitoly jsou místy poměrně dlouhé a vypráví je hlavní dvojice - Zara a Jim. Pokaždé je přehledně označeno, kdo je zrovna vypravěčem.

Hlavní hrdinové jsou odlišní tak moc, jak to jen jde. Zara se ničeho nebojí, cestuje po celém světě a pokud něco chce, tak se do toho pouští naplno. Nepřipouští si, že by to nemohlo vyjít.

Namísto toho Jim je pravým opakem. Z Liverpoolu nevytáhl paty, pečuje o svou matku a je zaměstnaný jako výběrčí mýtného. Nedá se u něj počítat s  žádným vybočením z jeho stereotypního života.

Všechno se však otočí o 180° ve chvíli, kdy vyhraje luxusní auto. V tu chvíli se jeho zažitý rytmus začíná pomalu, kousek po kousku hroutit.

Velký třesk v jeho životě však nastane ve chvíli, kdy do jeho luxusního vozu nabourá Zara. Její ojeté auto je v podstatě na odpis a jeho auto, které mělo být klíčem ke šťastnějšímu životu je k pláči. Přesto se však Jim zkusí ovládnout a odvézt Zaru tam, kam potřebuje.

Neviděla jsem tě přicházet, je docela zajímavý příběh o dvou mladých lidech a nečekaném a hlavně ne moc příjemném setkání. 

Díky střídání kapitol tak můžeme celou situaci sledovat ze dvou různých pohledů. Zároveň máme čas se s hlavními hrdiny pořádně seznámit. Odkrývají se nám tak nejen jejich aktuální obavy, ale také události z ne příliš vzdálené historie. 

Oba dva nemůžou být více odlišní, přesto je však cosi spojuje. Oba ve svém životě hledají nový směr který by je vyvedl z jejich dosavadních nezdarů a pomohl jim plnit si jejich sny ve skutečnost.

Velká část příběhu se odehrává ve společnosti Zary a Jima a dozvídáme se tak nejen o jejich přáních, ale jsme také svědky jejich seznamování. Jim si pomalu uvědomí, že Zara je nejen otravnou a ukecanou ženskou, kterou vozí od čerta k ďáblu. 

Pomalu zjišťuje, že na té holce něco je. Její životní energie, která z ní vyzařuje i přes bolavé neúspěchy je prudce nakažlivá a tak se i zachmuřený Jim pomalu začne uvolňovat a přemýšlet o spoustě věcech.

Tento ztřeštěný příběh byl vážně skvělý, alespoň z části. Ze začátku totiž bylo vyprávění docela svižné a tato nesourodá dvojice mne opravdu bavila.

Později se však všechno začalo tak nějak opakovat a příběh Zary a Jima mě začal trochu nudit. 

Bylo to, jako když vaříte pudink. Ze začátku, než zahřejete mléko, je celá hmota při míchání rychlá a svižná, ale potom všechno začne houstnout a než je pudink dokonale provařený, tak se hmota musí ještě chvíli na sporáku táhnout.

A přesně taková byla i tato kniha. Ze začátku svižná, plná elánu, ale později se to celé trochu pokazilo a děj začal trochu nudit. Nevím, nakolik si autorka stála za délkou knihy, ale myslím si, že by jí docela prospělo trochu proškrtat a zkrátit. Aby neztratila svou počáteční svižnost.

Také v komplexním náhledu na příběh moc nadšená nejsem. Veškeré klacky, které Jimovi se Zarou padaly pod nohy byly až moc. Kniha díky všem těm nepravděpodobným událostem působí překombinovaně. 

Autorka potřebovala dostat postavy z bodu A do bodu B a komplikace, které postavy během svého putování měly, působily spíše jako překážky v překážkovém běhu, Prostě je oba přeskočili a pokračovali ve své jízdě.

Ani závěr, ve který jsem tak trochu doufala, nebyl takový, jaký jsem si představovala. Závěr - nezávěr na mě působil spíš jako kdyby autorce došly stránky, vypadla elektřina nebo už se jí nechtělo psát. Rychle to celé uzavřela, aby se mohla jít navečeřet s pocitem, že už to má konečně za sebou.

Věřím, že si tato kniha najde své nadšené čtenáře, ale já mám tentokrát docela vlažný pocit. Čtení mě fakt bavilo a námět se mi opravdu líbil, ale celé se mi to nakonec zdálo ušité horkou jehlou. Zvláště od poloviny ke konci. Je mi líto.

Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Metafora, 

knihu Neviděla jsem tě přicházet si můžete zakoupit na stránkách nakladatelského domu Grada.

Název: Neviděla jsem tě přicházet

Autor: Hayley Doyleová

Překlad: Kateřina Harrison Lipenská

Edice: 7lásky, kniha jedenáctá

Nakladatelství: Metafora

Počet stran: 384

Rok vydání: 2020

Vydání první