Než jsem tě poznala

- Jojo Moyesová 

"Mám sto sedmnáct dnů, během nichž musím Willa Traynora přesvědčit, že má proč žít."
- Louisa Clarková

Louisa Clarková je sedmadvacetiletá slečna, která žije v malebném městečku Stortfold, jehož hlavní dominantou je hrad, který každoročně do města láká spousty turistů. Louisa miluje módu a svými pestrobarevnými kreacemi již nepřekvapuje nikoho ze svého okolí. Její další milovanou činností je práce v kavárně "Mazaná houstička". Bohužel díky konkurenci, která na hradě otevřela nový luxusní podnik je majitel nucen Mazanou houstičku zavřít.
    Lou se tak ocitá bez práce, navíc si poslední dobou nerozumí se svým dlouholetým přítelem, jehož hlavní zájem je trénování na nejprestižnější známý maraton.
    Když dostane nabídku dělat ošetřovatelku/společnici postiženému muži chvíli sice váhá, ale nakonec se rozhodne tuto práci zkusit, hlavně díky více než štědré odměně.


Will Traynor je pětatřicetiletý kvadruplegik. Na invalidní vozík se dostal po havárii před dvěma lety, kdy ho v deštivém počasí bohužel srazil motocyklista. 
Před onou osudnou nehodou byl Will člověkem, který miloval svůj život, miloval cestování, adrenalinové sporty, svou práci a svou přítelkyni. Po nehodě přišel takřka o vše. Zůstal uvězněný ve svém těle, potřebuje 24 hodinovou péči, bolesti jsou na denním pořádku. 
Po neúspěšném pokusu o sebevraždu rodiče souhlasili s asistovanou sebevraždou a v tom přichází Lou. Traynorovi tuto mladou, energickou dívku zaměstnali především pro to, aby Willovi ukázala, že je proč žít a nevzdávat se.
Po počátečních bojích si oba nakonec začnou rozumět, a když se Lou dozví pravý důvod toho, proč byla najata, začne o Willův život bojovat, ale je to právě Will, který Louisu učí nebát se a chytit život do svých rukou.

...Pohlédla jsem mu na klín a pak se rozhlédla po podlaze. Mezi oběťmi Willova řádění jsem rozeznala jeho fotku s Alicií, jejíž obličej teď zakrýval zkroucený stříbrný rámeček.
 Polkla jsem, chvíli zírala na fotku a pak pomaličku zvedla oči k Willovi. Těch pár vteřin bylo nejdelších, jaké jsem kdy zažila.
"Může se tomu píchnout kolo ?" pokývla jsem konečně směrem k vozíku. "Protože já nemám tušení, kam bych na to přidělala hever."
Vytřeštil na mě oči. Na okamžik mě napadlo, že teď už jsem to úplně zvorala. Ale pak mu přelétl po tváři slabounký náznak úsměvu...


KDO JE KVADRUPLEGIK ? 

Kvadruplegie je úplné ochrnutí všech čtyř končetin a trupu, způsobené poškozením míchy v dolní krční oblasti. 

Častou příčinou takového vážného tělesného postižení (většinou doživotního) je poranění míchy při úrazu, například autonehodě, pádu z výšky nebo skokem do mělké vody.

- zdroj www.wikipedia.org

Tak tato kniha byla jedna z nejlepších, které jsem kdy v životě četla. Byla jsem z ní naprosto nadšená...

Na první pohled určitě zaujme svou velice povedenou obálkou. Myslím, že tady určitě platí rčení - v jednoduchosti je krása. Byla jsem mile překvapena, že kniha i po sundání přebalu byla stále onou kráskou. 

Tento příběh není pouze romantickou knihou. Ano, dva lidé, kteří si ze začátku nerozumí, ale postupně si na sebe začínají zvykat. Louisa se nejprve snaží s Willem vycházet po dobrém, snaží se, aby mu nic nechybělo, ale Will nemá evidentně žádnou chuť Lou péči o něj ulehčit. Je uzavřený do sebe a ona, jakožto ztřeštěná ženská mu leze pěkně na nervy. 

Postupně si na sebe zvyknou a to hlavně díky odvaze a pořádné dávce sarkasmu, které Louisa předvede. Bavilo mě sledovat, jak se jejich vztah vyvíjel. Ze dvou lidí, kteří spolu nevydrželi v jedné místnosti se stali lidé, kteří nepotřebovali slova k tomu, aby věděli jak se ten druhý cítí. 

Tato kniha ovšem není pouze román o lásce mezi takto nevšedním párem, je to také kniha, která se zabývá asistovanou sebevraždou, po které Will už delší dobu touží. Touží odejít z tohoto světa, už nechce být pouze vězněm ve svém vlastním těle, nechce denně snášet bolesti, nepohodlí, ani přehnanou starostlivost své matky.

Slíbil své matce půl roku života a je odhodlaný svůj slib dodržet a pak se vydat do Švýcarska důstojně ukončit svůj život. 

Kniha je vyprávěna především z pohledu samotné Louisy, ale dvě kapitoly mají jiné vypravěče a to konkrétně Camillu - matku Willa a druhá kapitola je vyprávěna z pohledu Nathana - Willova ošetřovatele.

Jednotlivé postavy jsou báječně vykresleny. Autorka nezapomněla ani na charaktery vedlejších postav, což je velké plus. Díky tomu, že v knize nebyly vedlejší postavy pouze tak nějak do počtu dostal celý příběh nádech věrohodnosti. Myslím, že i zdravotní problémy Willa, včetně jeho pocitů byly popsány velice věrohodně. Přišlo mi, že sama autorka má zkušenost s takto, nebo podobně nemocným člověkem. 

Tato kniha mne prostě dostala. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout a když už jsem musela odejít, tak jsem knihu doopravdy odkládala s těžkým srdcem. Na jedné straně jsem se smála, na druhé se mi draly slzy do očí. Snad nikdy jsem u knihy nebyla tak dojatá, že jsem přes pláč neviděla písmenka. 

Myslím, že první setkání s autorkou proběhlo na jedničku a po dalších knihách z pera Jojo Moyesové se určitě poohlédnu. Kniha má i pokračování pod anglickým názvem "After you", ale já jsem nejspíše tuto dvoudílnou sérii právě zakončila. I když, nikdy neříkej nikdy, že ? 

Na samotný závěr muším říct, že tato kniha předčila veškerá má očekávání a placku Světový bestseller si právem zaslouží.

Všem, kteří knihu ještě nečetli, nebo nad jejím přečtením váhají určitě tento nezapomenutelný zážitek doporučuji.

Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji e-shopu Dobré knihy.cz.

Knihu si můžete zakoupit zde.

Název : Než jsem tě poznala

Autor : Jojo Moyesová

Překlad : Lucie Mikolajková

Nakladatelství : Ikar

Počet stran : 408

A co vy ? Četli jste tuto knihu ? Líbila se Vám ? 

Nebo máte v plánu si ji přečíst ? 

Neváhejte a o svůj názor se podělte v komentářích :-)

********************************************************************************************************************
Četla jsem spousty názorů na to, že člověk nemá právo brát si život, když si jej sám nedal. Myslím, že tato debata by byla na dlouhé řádky a stejně by se všichni diskutující neshodli. Tato kniha mne nad tímto tématem donutila dlouze přemýšlet. Myslím, že pokud se člověk nemůže hýbat, ani ovládat jednotlivé části svého těla, nemůže obejmout svou drahou polovičku, ani se třeba poškrábat ve vlasech, pokud má člověk denně nesnesitelné bolesti a jeho jedinou vyhlídkou je zhoršení zdravotního stavu natolik, že bude potřebovat přístroj, který za něj bude dýchat, měl by mít možnost se svobodně rozhodnout zda svůj život ukončí dobrovolně a nebo se se svým osudem smíří a naučí se žít tak, jak je v jeho možnostech. Ono je totiž velký rozdíl mezi tím být na vozíku a být na vozíku.

********************************************************************************************************************