Deník sráče | Autor neznámý

Čtyřicetiletý Ir, bývalý alkoholik a cynik žijící v New Yorku se v této knize přiznává k tomu, jak rád ubližoval ženám...
Vstoupíte do zmateného světa špičkové reklamy, kam se vyšvihl odnikud. Poznáte drsnou atmosféru velkoměsta, kde se snaží překřičet samotu posedlostí, silnými slovy, nebo pěstmi.

...Rád sem ubližoval ženskejm... Tejral sem je psychicky... Dělalo mi to dobře."...

Netýral je fyzicky, to ne, miloval ten pocit, když se se ženou spřátelil, začal s ní budovat nějaký vztah a když všechno vypadalo tak, jak to vypadat má, tak se vyžíval v tom, že všechno zničil. Ten pocit, když mohl ženě ublížit tak, že se na něj dívala s otevřenou pusou a nevěděla co říct, přímo miloval. 

To všechno se dělo ještě v dobách, kdy bydlel v Londýně. Ovšem vše se mělo změnit, když se přestěhoval za prací do Ameriky. Tam na něj potichu čekala jeho vlastní medicína. 

Krásný dům o třech ložnicích, pohádkový plat, vysněná práce. Zdálo se, že má vše po čem toužil. Byl rád, že měl v blízkosti bydliště spolek pro anonymní alkoholiky a ženy jej v tu chvíli vůbec nezajímaly. 

...Dva roky. Fyzicky byly sice jen dva, ale psychicky mi to připadalo jako vosum. Ráno co ráno sem se na autobusovou zastávku plahočil čerstvym sněhem a večer mi cestou domu pod nohama křupalo. Někdy sem to bral kolem jezera, který se nacházelo sotva sto metrů vod zamrzlejch vstupních dveří.
Zní to hezky, ne ?
Idylka...

Až do té doby, dokud nepotkal Aisling. Nádhernou sedmadvacetiletou ženu, asistentku špičkových fotografů a rodačku z Dublinu. Aisling na svůj věk nevypadala ani náhodou. Vlastně by jí kdekdo tipnul spíše šestnáct, než sedmadvacet. 
A co je hlavní byla to ona, kdo se rozhodl, že mu ukáže zač je toho žena a použije proti němu jeho vlastní zbraně a nechá jej, aby se pořádně vydusil ve vlastní šťávě.

Kniha obsahuje celkem tři kapitoly. V první kapitole se autor zmiňuje a objasňuje ono ubližování ženám i to, co při tom prožíval. 
V dalších kapitole se spíše zabývá sám sebou a svými pocity, stěhováním do nové země a seznamováním se se svým novým životem. 
V poslední kapitole se nám autor svěřuje s tím, jak vlastně chutná jeho vlastní medicína.

 Obálka jako taková nám opravdu moc nenapoví, čím by se mohl příběh uvnitř zabývat. Co se mi však na obálce líbí - z vnitřní strany se dá otevřít a po otevření na nás čeká panorama nejen z budov, ale také z alkoholu. Myslím, že to ke knize perfektně sedí.

Když jsem začala knihu číst, tak jsem byla zděšená. "To si snad dělá srandu" - to byly mé první myšlenky při čtení prvních řádků a stránek. Měla jsem velké obavy, že se v takovém duchu ponese celá kniha. 
Nesympatický alkoholik, který se vyžíval v ponižování žen. Muž, který byl zahleděný jen sám do sebe a chlast byl jeho nejlepším přítelem.
Autor stál na kraji propasti a chyběl jen malý krůček, aby se zřítil až na samé dno, odkud se šplhá opravdu velice těžce.

Celý příběh na mě působil doopravdy autenticky a já jsem se přistihla, že mě čtení poměrně baví a jsem zvědavá, jakým směrem se bude ubírat.

Kniha není vyprávěná klasickým spisovným jazykem. Je to doopravdy silná hovorová mluva, při čtení jsem si připadala, jako kdybych poslouchala nějakého kamaráda v hospodě.
Kupodivu to ovšem fungovalo. Opravdu jsem se do příběhu ponořila.
Celá kniha byla čtivě napsaná, až na první kapitolu, se kterou jsem měla trochu problém, se mi čtení nijak nevleklo.

Myslím, že tato terapie psaním není vůbec špatná a mě i přes značnou skepsi zaujala a ráda bych si přečetla i další knihy tohoto autora, pevně doufám, že se dočkají přeložení i u nás.

Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství LEDA.

Knihu si můžete zakoupit zde.

Název : Deník sráče
Autor : Autor neznámý
Překlad : Lucie Menclíková 
Nakladatelství : Leda
Počet stran : 196

A co vy ? Četli jste tuto knihu, nebo Vás zaujala ? 

Máte v plánu si ji přečíst ? 

Neváhejte a o svůj názor se podělte v komentářích :-)