Došel nám čas | Barbora Walterová Benešová

Během jedné vteřiny se lidstvu změní priority.

Ze života, v němž je důležitá správná sebeprezentace

na sociálních sítích, se stává boj o přežití...

Marianě Laurentové je devatenáct let a žije se svou matkou a svými čtyřmi sourozenci v domě, šestnáctiletým Adamem a desetiletými trojčaty v Chicagu. Jednoho dne matka odváží dvě ze tří dětí na prázdniny k dědečkovi. Třetí, Antonie, zůstává doma, jelikož má nohu v sádře a následující den kontrolu u lékaře.

Všechno se jeví úplně normálně, děti zlobí úměrně svému věku, Adam se začíná pomalu osamostatňovat a Mariana prožívá svou první lásku s Davidem.

Když matka s dětmi odjede, tak je to právě Mariana, kdo se má postarat o chod domácnosti. Hned večer se však objeví první komplikace - výpadek proudu. Proud však nefunguje ani ráno, nehledě na to, že jsou bez mobilního signálu, což je zvláštní.

Děti jsou bez kontaktu s matkou a bez elektřiny nesví, přesto se spolu s Davidem vydávají na objednanou kontrolu k lékaři. Po příjezdu do nemocnice jsou naprosto v šoku, spousta zraněných a všeobecná panika všude kolem je pořádně vyděsí. Když přestane jít proud i v nemocnici díky výpadku záložního generátoru, utíkají co nejrychleji do bezpečí domova. 

"Kdyby se aspoň vrátila máma," povzdechl si.
"Máma se určitě vrátí," chytla jsem ho pevně a povzbudivě za předloktí. Sama jsem tomu věřila. Nenechala by nás tady jen tak napospas všemu.
Otočil na mě lehce zarudlé oči. "Mariano, máma se nevrátí, pochop to už konečně."
"Proč by se nevrátila?" zakřičela jsem na něj nechápavě. Vyskočila jsem na nohy, jako kdybych se něčemu potřebovala bránit. Copak věří tomu, že by nás opustila?
"Nemá se sem jak dostat. Nemůže nás zachránit. Podle mě bychom se měli vydat na cestu na ranč. Je to naše jediná naděje."

Doma však záhy přestává být bezpečno, gangy se vloupávají do domů a hledají, co k jídlu by ukradly, po sobě zanechávají zničené domy a jejich obyvatele nemilosrdně vraždí. Tak se rozhodnou, že se spolu vydají na dědečkův ranč do Nebrasky. Čeká je dlouhá cesta plná strachu a boje o holý život.

Jednoho dne mi přišel do schránky email od paní autorky s prosbou o recenzi. Po přečtení anotace jsem nabídku přijala, vždyť postapokalyptické příběhy miluji! Byla jsem tedy zvědavá, jak si autorka poradila s příběhem, v němž hlavní roli hraje výpadek elektrického proudu. 

Na to, jak jsem byla spokojená se teď spolu můžeme podívat.

Obálka této knihy je vyvedena v zelených odstínech a kromě dominantního názvu knihy jako první zaujmou zvednuté ruce. Tento prvek ve mně evokuje spíše nějakou zombie apokalypsu, což by na první pohled mohlo být trochu zavádějící. 

Líbí se mi i barevné předsádky, také v zelených odstínech a plusem pro mě je všitá záložka.

Kniha začíná prologem, po kterém následuje 45 kapitol, které jsou zakončeny epilogem. Kapitoly jsou spíše kratší a od čtvrté kapitoly se začínají počítat dny bez proudu, spolu s datem v kalendáři.

S našimi hrdiny strávíme celkem 58 dní bez proudu a děj se odehrává od 10. července 2018.

Na téma blackoutu jsem již nějaké knihy četla a tak jsem byla zvědavá, jestli se dá vymyslet ještě něco nového, co by se u knih s tímto tématem neopakovalo. Bohužel nedá, přesto se však knize nedá upřít čtivost, která vás k ní připoutá.

První polovina knihy se nese v celkovém napětí, lidé rabují a začínají se chovat jako zvířata. Je jim úplně jedno, že někoho zabijí, nebo se mu vloupají do domu, důležité jsou zásoby potravin a vody. Města začínají být nebezpečnými zónami a šance na přežití se zde dramaticky snižují. Alespoň trochu bezpečí proto představují vesnice a odlehlé statky.

Mariana jako hlavní hrdinka a vypravěčka působila docela zvláštně. Na svůj věk byla vykreslena jako nesamostatná a docela naivní, což mě více než udivovalo. Když v devatenácti letech neuměla připravit ani mleté maso na hamburgery a stále věřila, že se k nim nějakým zázrakem maminka vrátí, tak jsem si říkala, že se autorka asi zmýlila a hrdinku chtěla "udělat" podstatně mladší. 

Také její mluva se mi zdála pro dívku jejího věku nepřirozená a těžko uvěřitelná.

Autorka však dokázala dobře vykreslit obavy hlavních hrdinů z toho, co je čeká. Začínáme pozvolně - vždyť přeci jen nejde proud, za chvíli bude všechno při starém - až po opravdový strach o svůj život a hlavně strach z neznámých lidí, kteří představují reálnou hrozbu.

Druhá polovina knihy má již pomalejší tempo, kde spíše sledujeme, jak se hlavní hrdinové začínají adaptovat v "novém" světě. Potřebují se starat o dům a dobytek, aby měli kde bydlet a co jíst. I když jsou zde v podstatě v bezpečí, přesto si nemůžou být ničím a nikým jisti. Stačí málo a všechno, čeho nyní dosáhli, může být v okamžiku úplně jinak. 

Došel nám čas je knihou, která spíše mapuje putování sourozenců po cestě do bezpečí na dědečkův statek. Rozhodně nečekejte akční příběh plný krvavých scén a hořících aut. Osobně jsem očekávala, že kniha bude více syrovější, vzhledem k tématu "konce moderního světa." Myslím, že by to knize prospělo a čtenáři by více boje o život také jistě ocenili.

Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji Barboře Walterové Benešové.

Knihu Došel nám čas si můžete zakoupit u nakladatelství Brána.

Název: Došel nám čas

Autor: Barbora Walterová Benešová

Nakladatelství: Brána

Počet stran: 288

Rok vydání: 2018