Černooká | Anna Musilová

Temný thriller o pozvolném propadu do deprese

vyvolané dávným traumatem.

Viktorie je osmnáctiletá slečna, která žije se svým otcem a sestrou. Všichni tři spolu bydlí v Praze, Viktorie zde chodí na střední školu a se svou nejlepší kamarádkou řeší radosti i starosti nejen studentského života. Na obzoru je první opravdová láska, na kterou Viktorie tak dlouho čekala.

Dalo by se říci, že je její život stejný, jako životy ostatních vrstevníků. Přesto tomu tak není.

Když byla Viktorie malá, tak její matka onemocněla a po dlouhém boji se zákeřnou nemocí prohrála. Viktorie si tento hrůzný zážitek stále nese v sobě a se smrtí své matky se dodnes nevyrovnala.

Lípy se němě krčí nad prázdnou silnicí. Při krajnici neparkují žádná auta, za okny rozlehlých domů tak typických pro tuto část města se rozprostírá tma, nikde není ani živáčka. Město prostupuje jen všudypřítomná zima.
Zahnu do postranní uličky, vím, že tak se nejrychleji dostanu do centra, blíž k lidem, kteří mě zbaví té tísnivé samoty, jež mě bolestivě pálí na prsou stejně jako mráz. Pak se zarazím. Jak si můžu být jistá, že jsem doma? Jen kvůli holým lípám, které jimi dost možná vůbec nejsou, protože bez listů to poznám jen těžko, tichým svědkyním každodenního života pražské periferie, povědomým vilám, které působí tak chladně a nepřístupně, jako by v jejich útrobách nikdy nebylo živé duše?

Nejen, že si v sobě stále nese tíhu z matčiny smrti, ale postupem času se z tesknění stává něco horšího. Viktorie sama sobě přestává rozumět a poté, co se jí v zrcadle zjeví černooká, se uzavírá do sebe. Nemůže již věřit nikomu a ničemu. 

Černooká je totiž velice zákeřná, a Viktorie z ní má strach, zjevuje se jí převážně v zrcadle a je stejně černá, jako její oči. Podsouvá Viktorii všemožné teorie, kterým Viktorie zprvu nevěří, ale později se přece jen červíček pochybností ozve. Černooké to však nestačí a tak se rozhodne přitvrdit.

Překulím se na posteli, v níž se za ty dny mé nečinnosti vytvořil důlek, co tam nejspíš zůstane navždycky, a překryju si uši polštářem. Poprvé to nedělám proto, abych přehlušila hlas Černooké, ale jeho hlas. Jeho odchod. Nepomáhá to. Moji mysl nic neutiší, ani spánek. To by zvládla jedině smrt, to věčné temno bez úsvitu, které ale nepřináší děs jako neprostupná, zatažená noc, pouze mír a harmonii.
Kdykoliv ale pomyslím na její blaženou náruč, na další pokus o shledání, ona mě to nenechá udělat. Černooká si vyhrazuje vlastní právo na život, který by však bez mé tělesné schránky neexistoval. Takže ten strach z definitivního zapomnění, který mi drží ruku s nožem od hrdla, možná tak docela nepatří mně. Anebo jsem to já, kdo se smrti podvědomě staví na odpor?

Černooká je prvotinou mladičké autorky Anny Musilové a já se přiznám, že mě na přečtení nalákaly nadšené ohlasy, které byly všude, kam jsem se podívala.

Řekla jsem si tedy, že si knihu musím taky přečíst, abych zjistila, jestli je opravdu tak skvělá.

Obálka knihy je stejně ponurá, jako samotný příběh v ní. Oceňuji jednoduchost v kresbě i to, jak autor vyobrazil nejen Viktorii, ale také Černookou.

Kniha začíná prologem, po kterém následuje devatenáct kapitol, které jsou značeny římskými číslicemi. V závěru knihy nechybí epilog a autorčino poděkování.

Černooká není typickou young adult knihou, ve které se řeší nepochopení rodičů, první lásky a ostatní bolístky mladých lidí. Jedná se o ponurou knihu, která se dotýká vážného tématu - deprese. S tou se totiž již nějakou dobu potýká hlavní hrdinka Viktorie.

I když si neuvědomuje, že je to právě deprese, která jí dělá ze života peklo, ví, že je něco opravdu špatně a přestává věřit nejen svému okolí, ale také sama sobě. Přes tyto problémy, se kterými se nyní potýká, se však nesvěří ani své sestře, nebo nejlepší kamarádce, což mi vzhledem k věku hlavní hrdinky a vztahu, jaký se svou kamarádkou měla, přišlo velice zvláštní. 

Pokud se rozhodnete Černookou číst, tak věřte, že si vás získá hned od prologu. Autorka píše velice poutavě a zároveň používá krásnou češtinu. Díky tomu se kniha velice dobře čte a stránky doslova mizí pod rukama, celá kniha se tak obejde bez zbytečné omáčky a jde rovnou na věc.

Přesto se jedná o příběh, který se, zhruba od poloviny, čte velice špatně. Ne však kvůli tomu, že by byl špatně napsán, ale kvůli tématu deprese. Ta je zde totiž věrohodně popsána a čtenáře při čtení jistě přepadne velice tísnivý pocit, pocit naprosté bezmoci a beznaděje. Alespoň já jsem čtení takto prožívala, chtělo se mi plakat a cítila jsem se naprosto vyčerpaná.

Autorka vzhledem ke svému věku a faktu, že se jedná o její prvotinu si počínala opravdu více než dobře. Příběh se čte doslova sám, avšak úplně bez vad není. Co se může zdát poněkud zvláštní je ,že si za celé roky nikdo z okolí Viktorie nevšiml, že by mohla mít jisté psychické problémy. V dnešní době a také faktu, že ještě chodila do školy se mi zdá opravdu zvláštní, že by nikomu z jejího okolí nepřišlo její chování minimálně zvláštní.

Černooká je zároveň knihou, která, ač je řazena mezi knihy pro mladé, se dá číst v každém věku. Myslím si, že zaujme čtenáře nejen ve dvaceti, ale také ve čtyřiceti letech. Pokud vám tedy nevadí mladá hlavní hrdinka, tak směle do toho. Rozhodně nebudete času stráveného nad touto knihou litovat.



Název: Černooká
Autor: Anna Musilová
Nakladatelství: Yoli
Počet stran: 288
Rok vydání: 2018