Pinky v Knihách : RECENZE: Víno a čáry

Zaklít čarodějku se nevyplácí...

Mladé čarodějce Eleně se po sedmi letech podařilo osvobodit z moci zlé kletby a vrátila se domů na vinici v údolí Chanceaux. Tam však zjistila, že za dobu její nepřítomnosti se spousta věcí změnila. Vinici převzal bývalý právník z velkého města, který odmítá staré ověřené metody i kouzla a snaží se řídit vědou a rozumem.

Podaří se Eleně odhalit, kdo stojí za jejím prokletím? Dokáže novému majiteli vinice, jak moc se mýlí a jak je pro něj důležitá? Ukáže se, kdo má na svědomí mrtvá zvířata, která už se nějakou dobu objevují po celém údolí?

Její oči dál spočívaly nad vodní hladinou, zatímco jí v ústech bojovala o život můra. Zamrkala, aby si její křídla posunula za jazyk, a ucítila podivnou nevolnost. Ten zvláštní pocit rezonoval v jejím ropuším mozku, dokud neusoudila, že do budoucna bude lepší se těm chlupatým se žlutými křídly radši vyhýbat.
Nevzrušeně plavala bahnitou mělčinou a usadila se mezi rákosím. Když ji skrz větve napůl opadaných stromů začalo hřát pozdní slunce, nechala oční víčka spadnout. Ale protože jí slunce zároveň dodalo energii, opět pocítila hlad. Přejela si přes tlamu přední nohou a řekla si, že půjde k bahnitému břehu lovit slimáky.

Víno a čáry je kouzelná romance která vás přenese do dob čarodějek, kouzel, dobrého vína a francouzského venkova. Tak si pojďte užít tuhle příjemnou pohádku pro dospělé.

Obálka se opravdu povedla a já si myslím, že nejsem jediná, komu se tak líbí.

Už na první pohled slibuje tajemný příběh, který nás vezme za tajemstvím výroby vína a čarodějnických rituálů.

Uvnitř se ukrývá celkem třicet pět kapitol, které nás zavedou na francouzský venkov, do druhé poloviny osmnáctého století.

Elena je vinná čarodějka, která se vrací po letech, kdy byla zakleta v žábu.

Její nadání spočívá v souznění se svou milovanou vinicí a hlavně v její ochraně.

Lektvary a jakási pohádková atmosféra je knihou protkána na každé straně a čtenář nemá problém se do příběhu ponořit.

Tento příběh plný vína a lektvarů je také doplněn o romantickou linku, která však nepůsobila úplně přirozeně a chybělo zde trochu náboje, aby byla uvěřitelná.

Mužská postava zde byla poněkud tvrdohlavá a místy působila až naivním způsobem.

První polovina knihy se nese v poklidném duchu, pomalu se seznamujeme s postavami, vaříme lektvary a celkově se neseme spíše na takové pohádkové vlně.

Namísto toho v druhé polovině začíná jít pomalu do tuhého a atmosféra pohádkového venkova se mění.

I když je autorčin styl čtivý, tak úplně nedokázala vykreslit postavy natolik, aby si k nim čtenář našel cestu, dokázal si je představit a vytvořit si k nim nějaký vztah a to je opravdu škoda. Od začátku měla kniha docela slušně nakročeno a slibovala příjemnou a kouzelnou romanci, plnou historie ve formě čarodějnictví, lektvarů a jakéhosi kouzla.

Za mě byla docela škoda, že ve druhé polovině autorka změnila směr a z pohodové pohádky, která hladila po duši, se stal klasický "hon na čarodějnice".

Chybělo mi to poklidné tempo na vinici a ona zmiňovaná atmosféra klidného venkova.

Také romantická linka byla spíše plošší a málo uvěřitelná. U postav mi chybělo nějaké jiskření nebo pocit, že to mezi nimi funguje jak má. Přála jsem si, aby Jean-Paul nebyl tak tvrdohlavý a zaťatý, protože pak by tento pár, a jejich fungování, mohlo hned vypadat lépe.

Celkově se nejedná o špatnou knihu, opravdu mě bavila, hlavně tedy první polovina. Osobně bych dala přednost klidnějšímu tempu po celou knihu, ale i tak nemůžu říct, že by se jednalo o špatný příběh.

Rozhodně se jedná o knihu vhodnou na nějaký odpočinkový víkend.

Neurazí, ale ani nenadchne a to je škoda, protože autorka umí psát opravdu poutavě.

Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Cosmopolis,

knihu Víno a čáry si můžete zakoupit na stránkách nakladatelského domu Grada.