Pinky v Knihách : RECENZE: Za soumraku

Nastal čas, kdy se probouzejí

všechny vaše noční můry

Povídka je dokonale vybroušený literární drahokam. A když ji stvoří takový umělec, jakým je Stephen King, vznikne dílo jedinečné krásy – a navíc plné děsu.

Třináct povídek vsazených do této sbírky představuje šperk, ve kterém se každý kámen blyští trochu jinak, ale všechny v sobě odhalí netušené krvavě rudé záblesky, když na ně dopadnou poslední paprsky zapadajícího slunce.

Dočtete se, k jakým koncům vedou laskavosti od cizích lidí: taková je povídka Rotoped o „dělnících“, kteří zasáhnou do cvičebního režimu jednoho malíře středního věku;

nebo o slepé dívce Ayaně, která nečekaně navštíví umírajícího pána a políbí ho; či příběh o němém stopaři, který řidiči pomůže vypořádat se s manželčinou nevěrou.

Jiné povídky vyprávějí o posedlosti a boji o moc: Káča utíká a utíká, aby ulevila bolesti; dva sousedé soupeří o kus půdy, až se oba ocitnou v úzkých, a muž, jenž se v povídce Odpočívadlo stane svědkem domácího násilí, se musí vžít do role spisovatele detektivek, aby mohl zasáhnout.

A jindy dojde k nečekaným událostem, které lidem od základů změní život: David a Willa čekají po vlakové nehodě na příští spoj, až je nakonec zlákají světla hostince v nedalekém městečku. Zajdou si poslechnout pár písniček – a budou poslouchat už navěky.

Tím výčet nekončí, ale ponaučení je zřejmé: buďte velmi opatrní při výběru svých přání, mohla by se splnit.

Stephen King je jedním z mých oblíbených spisovatelů. Ráda si od něj přečtu v podstatě cokoliv, a i když jsou některá jeho díla slabší, tak se mu nedá upřít neskutečný talent a to jak při psaní klasických, dlouhých románů, tak při psaní povídek.

Dnes bych vám ráda představila jednu z jeho povídkových knih, která nese název Za soumraku.

Samotná obálka je stejně děsivá, jako povídky, které se v knize ukrývají.

Celkem se tedy jedná o třináct povídek, kterým předchází úvodní slovo autora a doslov, ve kterém nám přiblíží, co jej vedlo k sepsání jednotlivých povídek.

Abych řekla pravdu, tak Stephen King má svá povídková díla jako na houpačce. Poslední povídky, které jsem od něj četla vydal pod názvem Dolanův Cadillac (recenze zde), které byly spíše průměrné a opravdu těch lepších povídek zde byla sotva polovina.

Při porovnání Dolanova Cadillacu s touto sbírkou, Za soumraku sice vítězí, nicméně jako celek je také spíše průměrná a u některých povídek si člověk nemůže být úplně jistý, co jimi chtěl autor vlastně sdělit.

Výhodou povídkových knih jistě je, že je nemusíme číst za sebou tak, jak byly napsány, ale můžeme si vybírat podle chuti, nebo podle toho, jak se nám zrovna líbí název.

Osobně jsem však knihu četla tak, jak byla napsána, nerada takto přeskakuji.

Povídky jsou celkově žánrem, který nesedne úplně každému. Já na nich mám ráda tu rozmanitost, na druhou stranu u mnohých bývá škoda, že nebyly rozvedeny v celý román.

Stephen King totiž romány opravdu umí a tak by některé povídky mohly dopadnout ještě lépe.

Za zmínku stojí například povídka Věci, které po nich zůstaly. Tato povídka se dotýká 11. září a byla opravdu čtivá a mrazivá.

Při čtení jsem si daný text představovala a přiznám se, že mi nebylo vůbec dobře.

Namísto toho třeba předchozí povídka Rotoped mne osobně moc nezaujala. Její text se mi zdál docela dlouhý, takže stihnul i nudit. Navíc chvílemi působila docela zmatečně a celkově neměla šmrnc, který u povídky očekávám.

Vlastně to byla jedna z těch povídek, u kterých si člověk říká, jestli to autor myslel vážně a co tím vlastně chtěl sdělit.

Rozhodně není každá povídka hodna chvály, což dokazuje například již zmíněný Rotoped. Ono to takto u povídkových knih prostě bývá, že v nich člověk najde ty lepší i ty horší.

Za soumraku je přesto sbírka, která má co říct a při čtení vás vtáhne a ,až na pár výjimek, nepustí.

Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Beta,

kde si knihu Za soumraku můžete zakoupit.