Aokigahara: Les sebevrahů | Jeremy Bates

Aokigahara jukai.
Ideální místo, kde spáchat sebevraždu.


Partička mladých cestovatelů Ethan s přítelkyní a dalšími třemi přáteli, se chtějí vydat na vrchol hory Fudži. Bohužel, počasí je proti nim a tak jsou nuceni svůj výlet posunout. Nechtějí se však vrátit domů, když už se vydali na cestu a navíc potkávají turisty z Izraele, Bena a Ninu, kteří jim navrhují, aby se s nimi vydali do lesa Aokigahara, kde mají namířeno.

Vzhledem k tomu, že všichni znají tento les z povídání a vědí, že zde chodí spáchat sebevraždu ročně ohromná spousta lidí, tak nejsou z tohoto návrhu moc nadšení a představa přespání v tomto strašlivém lese se jim zdá přímo děsivá.

Po krátké úvaze však souhlasí a všichni se vydávají strávit noc v lese sebevrahů. Vlna vzrušení, jaká jimi prochází se snad ani nedá popsat. John Scott, účastník této výpravy, kterého Ethan moc nemusí, tuto túru bere jako honbu za dobrodružstvím a proto navrhuje, aby se ostatní rozdělili na dvě skupiny a vydali se hledat mrtvá těla.

Pozorně jsem si fotku prohlédl. Z ohně stoupal kouř, táhl se kolem něj a hromadil se v pravé části snímku - a právě v těchto místech bylo něco...kouř to nebyl. Okraje byly příliš ostré, příliš vymezené a mělo to trochu jinou barvu, světlejší, skoro bílou.
"Už to vidíš, co?" řekla Nina.
"Myslíš, že je to duch?"
"Já nevím, co to je. Co myslíš ty?"
Přejel mi najednou mráz po zádech, jako kdyby se mi nějaká neviditelná ruka dotkla krku. Houpající se kříže a teď ještě tohle?

Spousta pásek omotaných kolem stromů a rozházených osobních věcí dávají tušit faktu, že se nejedná pouze o pověsti. Když polovina výpravy najde u průzkumu osamělých osobních věcí také příručku pro sebevrahy, ještě nikdo netuší, že se z poklidného táboření v tomto strašidelném lese stane doslova boj o přežití.


Les sebevrahů mě lákal k přečtení hned, jakmile vyšel. Lákavá anotace pro mne byla doslova magnetem a já jsem ráda, že jsem se k této knize konečně dostala. Pojďme se podívat, jak se mi kniha líbila.

Zajímavostí na této knize je fakt, že autor zasadil smyšlený příběh do již existujícího lesa, do kterého ročně odcházejí desítky Japonců, aby zde ukončili svůj život. 

Obálka této knihy je jednoduchá, ale rozhodně upoutá díky výraznému zelenému nápisu, který je umístěný na černobílé fotce lesa.

V knize jako první narazíme na prolog, ve kterém nás autor seznamuje s lesem Aokigahara. Následuje 45 samostatných kapitol, které díky své čtivosti nepůsobí nijak utahaným dojmem. Tyto kapitoly jsou zakončeny epilogem. V závěru knihy nechybí ani poznámka autora.

Vypravěčem je Ethan, z jeho pohledu vnímáme celý příběh který působí opravdovějším dojmem. Ethan nám vypráví nejen zážitky z lesa, ale také chvílemi odbočuje zpátky do minulosti.I když se dovídáme jeho velké tajemství a zároveň ránu, která se nikdy úplně nezahojí, tak se mi zdálo, že tato vsuvka je zde v podstatě zbytečná a k příběhu nemá žádný zásadnější vliv.

Jeremy Bates má neskutečnou  schopnost barvitého líčení okolí. Díky tomu, jak je les Aokigahara v knize popsán, tak jsem neměla sebemenší problém s tím, abych si jej dokázala živě představit. Chvílemi jsem měla pocit, že si sám autor veškeré části lesa, které v knize popisoval, sám prošel.

Atmosféra, kterou dokázal vytvořit byla opravdu děsivá. Myslím, že toto umění vyprávění ovládá málo autorů, ale pokud Jeremy Bates píše o tom, že kdesi v dálce skupina slyšela křupání větví, tak jsem měla pocit, že to křupání slyším také. Díky pomalému stupňování napětí se z knihy stala opravdu pecka, která mě donutila číst dál a dál.

Charaktery jednotlivých postav byly také velice dobře vykresleny a jejich chování bylo v daných situacích většinou uvěřitelné, nepůsobilo zbytečně šroubovaně. Dokážete si mezi hlavními hrdiny poměrně rychle najít nejen své oblíbence, ale také postavy, které ve vás velice snadno vyvolají mišmaš různých negativních pocitů.

Les sebevrahů je knihou, která vás absolutně pohltí a vy nebudete chtít přestat číst. Přesto se však autorovi jedna, celkem zásadní věc, hodně nepovedla. Mluvím tady o konci. Ten byl totiž hodně přitažený za vlasy a působil tak jako nedotažený konec béčkového filmu, což je, vhledem k úrovni celé knihy, opravdu velká škoda.

Přesto však doporučuji k přečtení a myslím si, že se nám zde rýsuje velice zajímavá série. Zvláště pak, pokud autor zapracuje na věrohodnosti celé zápletky.


Název: Aokigahara: Les sebevrahů
Série: Nejděsivější místa světa (1. díl)
Autor: Jeremy Bates
Překlad: David Sajvera
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 464

16 komentářů:

  1. Pěkná recenze, o knize jsem hodně uvažovala, pak ale mé bojácné já usoudilo, že kniha nebude přímo pro mě. :) Ráda bych si ji jednou přečetla, ale napřed se budu muset psychicky připravit. :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :-) Jako za přečtení určitě stojí, ale jsou i lepší knihy. Bát se nejspíš budeš, já jsem chvílemi měla takový nepříjemný pocit :-) Snad se k ní tedy časem odhodláš :-)

      Vymazat
  2. Hezká recenze, takhle kniha mě taky neskutečně láká, ale zatím jsem si ji ještě nestihla opatřit :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :-) Tak snad s ní pak budeš v rámci možností spokojená :-)

      Vymazat
  3. Kniha se mi opravdu líbila. Moc. I druhý díl. Jsou neskutečně čtivé, ale osobně si u jeho knih nedokáži najít vztah k žadné z postav. Pro mě je to snad jediný problém v knize, postavy mi u Batese nesedí a nesedí...:-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je super, že se ti líbil i druhý díl. Sama jsem na něj zvědavá. Jinak souhlasím, kniha čtivá opravdu byla, škoda jen toho konce.

      Vymazat
  4. Skvělá recenze, opravdu. :-) Jinak souhlasím - Jeremy Bates rozhodně umí psát a Aokigahara to jen potvrzuje. Je to napínavé, dobrodružné, čtivé. Kniha začíná pomaleji, ale konec je dobře vygradovaný. Ještě lépe propracovat zápletku a bude to naprosto perfektní. Ale i tak jsem si to užila a ráda se podívám po autorových dalších knihách.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem celkem zvědavá, co si pro nás nachystal v dalším díle a jestli nakladatelství vydá i další jeho knihy :-)

      Vymazat
  5. koukam, ze pekne frcis v tom cteni :-) jinak tohle jsem videla ukazku filmu (jestli to bylo ono) a urcite bych do toho nesla... jsem sraaab :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsou ještě resty z ledna, za únor mám zatím jen dvě knihy, bohužel...
      Jinak film jsem neviděla, tak bohužel nevím :-)

      Vymazat
  6. Mrkla jsem akorát na hvězdičkové hodnocení a budu zvědavá na svůj názor. Knihu musím co nejdřív zařadit do svých čtecích plánů. Později se určitě vrátím i k celé tvé recenzi :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sama jsem zvědavá, co na knihu řekneš, tak snad se k ní dostaneš brzy :-)

      Vymazat
  7. Už bych se do ní taky mohla konečně pustit :) Ale co dřív? :) Hezká recenze Jani :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Jani :-) Tak snad se ti bude líbit, až se k ní dostaneš :-)

      Vymazat
  8. Zní to dobře, ale teď absolutně nestíhám a jsou knihy, které si chci přečíst mnohem víc. Možná, až budu mít víc času, ale zatím bohužel.

    OdpovědětVymazat