RECENZE: Ústav | Stephen King

Hodní kluci vždycky nevyhrají


Uprostřed noci, v domě na klidné ulici na předměstí Minneapolis vetřelci zavraždí rodiče Luka Ellise a naloží ho do černého auta. Operace netrvá ani dvě minuty.

Luke se probudí v Ústavu, v místnosti, která vypadá stejně jako jeho pokoj - kromě toho, že nemá žádná okna...

Tak dramaticky Stephen King rozehrává psychologicky podobně děsivý příběh jako ve Žhářce, protkaný užasnou dětskou imaginací kultovního TO, příběh o výjimečně nadaném chlapci, který se pokusí zvítězit nad zlem.

"Tohle nejsou závody ve zbrojení, ale psychický střet, a když prohrajeme, důsledky pro nás budou víc než strašlivé; budou nepředstavitelné. Může ti být pouhých dvanáct let, ale jsi voják v nevyhlášené válce. Totéž platí pro Kalishu a ostatní. Líbí se ti to? Jistěže ne. Brancům se to nikdy nelíbí a branci občas potřebují poučit, že neuposlechnutí rozkazů má své následky. Myslím, že v tomto ohledu už jsi jednu lekci dostal. Jestli jsi tak chytrý, jak vypovídají tvé záznamy, další už potřebovat nebudeš. Pokud ovšem ano, dostaneš ji. Tohle není tvůj domov. Tohle není tvá škola. Tady prosté nedostaneš jen úkol navíc, nebudeš poslán do ředitelny, ani tě nevyloučí; tady budeš potrestán. Je to jasné?"


Ústav je nejnovější knihou, kterou Stephen King napsal a tak bylo jasné, že si ji budu chtít brzy přečíst. Jeho knihy jsem si v poslední době opravdu oblíbila a tak jsem byla upřímně zvědavá, jak se mi bude líbit. Pojďme se tedy společně podívat Ústavu na zoubek.

Obálka se opět velice povedla a skvěle se hodí k celému příběhu. 

Kniha je rozdělena na několik hlavních kapitol, které jsou opatřeny názvem. Jak už jsme u autora zvyklí, tyto kapitoly se dělí ještě na další podkapitoly, které jsou opatřeny pouze číslem. 

Kniha začíná velice pozvolně. Seznamujeme se zde s Timem Jamiesonem, jehož cesta zavede až do malého ospalého městečka DuPray. 

Tato linka je příjemným odpočinkovým čtením, ve kterém se dovídáme, co se v Timově životě stalo před tím, než jej osud zavedl právě do DuPray, aby zde mohl sloužit jako noční pochůzkář. 

V následující kapitole se již ocitáme na úplně jiném místě a v hlavní roli je zde vysoce inteligentní dvanáctiletý Luke Ellis, jehož život tak, jak ho znal dosud, se brzy radikálně změní a on se stane vězněm v Ústavu, jehož existence je přísně tajná.

Děti, které jsou v Ústavu uvězněny, zde nejsou proto, že by byly nějak nadprůměrně inteligentní. Jsou tady proto, že se jedná o děti, které mají telekinetické nebo telepatické schopnosti. Tyto děti jsou zde podrobeny důkladnému zkoumání. 

King zde nestvořil typický horor, u kterého byste se báli jít v noci na záchod. Přesto se o horor jedná. Nevinné děti, které jsou unášeny, podrobovány různým lékařským experimentům, podporovány v alkoholismu, nebo topeny, jsou opravdu hororovou představou, při které se nejednomu člověku obrátí žaludek a přejede mráz po zádech.

Postavy, které byly v knize vyobrazeny, ať už ty pozitivní nebo ty negativní, byly popsány opravdu skvěle. Při čtení s vámi díky nim budou lomcovat emoce na plné obrátky. Budete je nesnášet i milovat. Budete jim fandit nebo naopak si přát, aby je dostihla karma. A to je v pořádku.
Přesně tyto emoce jsou totiž perfektním doplňkem u čtení takové knihy. 

Dozorci a lékaři se s dětmi také moc nemazlí a pro pár facek nebo sprosté slovo opravdu nejdou daleko. Atmosféra je zde velice tíživá a zoufalství dětí hmatatelné, i když si mezi sebou dovedly utvořit v mnohých případech opravdu pevné vazby.

Už i já, jakožto autorův čtenář, jsem zde dokázala zaznamenat nějaké odkazy na jeho starší knihy, což mne velice potěšilo. Na druhou stranu mě při čtení nejednou napadlo, že mistr tak trochu vykrádá sám sebe, což si nejsem úplně jistá, jestli je fajn cítit při čtení knihy svého oblíbeného autora.

Co však může mnohé potěšit, je tloušťka knihy. Tentokrát se nejedná o žádnou bichlici, ale obyčejnou knihu, díky čemuž se autor moc neokecává a vydává se relativně svižným tempem vstříc příběhu. I přes pomalejší rozjezd se v knize nevyskytují pasáže, které by byly nudné nebo zbytečně zdlouhavé.

Ústav určitě nebude nejlepší knihou, kterou autor napsal. To se asi ani nedalo očekávat. Nicméně si myslím, že se jedná o knihu, která se vás dotkne přesně tam, kde má. Rozhodně si užijete jízdu, na kterou jen tak nezapomenete a hlavně vás donutí nad spoustou věcí přemýšlet. Já jsem byla spokojená.


Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Beta,
kde si knihu Ústav můžete zakoupit.




Název: Ústav
Autor: Stephen King 
Překlad: Ivan Němeček
Nakladatelství: Beta - Dobrovský
Počet stran: 448
Rok vydání: 2020
Vydání první




4 komentáře: