RECENZE: Ukradené dětství | Lisa Brönnimann & Ulrike Renk

Vlastní matku nepoznala,
zato násilí a utrpení ano


Do svých pěti let jsem žila relativně normálním životem. Sice u cizích lidí, ale byli na mě docela hodní. Pak se všechno změnilo a já poznala pravé peklo na zemi. 

Málokdo si umí představit, jaké to je, když vás někdo bije, týrá hlady, nutí dřít jako koně a dokonce sexuálně zneužívá. Někdy jsem už nechtěla ani být. Mohla jsem buď něco udělat, nebo zemřít.

Tento krutý pravdivý příběh se odvíjí v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století ve vyspělém Švýcarsku.

...Kromě toho nemůžu popadnout dech... nedá se dýchat... potřebuji kyslík... ubývají mi síly, nejde se vzpouzet... lapám po dechu. Polštář na hlavě mě tíží, jako by mě měl rozmačkat. Bolest je ukrutná. Takovou jsem za svůj krátký život ještě nezažila. Ale nemoct dýchat je ještě horší. Zajíkám se, supím, marně lapám po dechu. Dělá se mi špatně a mdlo. Svět se se mnou točí a ztrácí se. Mám dojem, že mě něco tlačí k posteli a současně se vznáším. Skoro. Krátce předtím, než bych skutečně odletěla, pěstounka přestává. Svištění rákosky ve vzduchu, zvuk švihání a pleskání prutu o mou kůži, hnusné, odporné, bolestivé mlácení - to všechno konečně utichá...


Ukradené dětství je mrazivou zpovědí, dnes již dospělé ženy o tom, jak s ní bylo v dětství zacházeno. Osobně moc příběhy ze života nečtu, ale tento mě nějakým způsobem zaujal. Pojďte se tedy podívat, jak se mi kniha líbila.

Už samotná obálka působí opravdu skličujícím dojmem a rozhodně čtenáře donutí, prozkoumat knihu blíže.

Uvnitř se ukrývá celkem 24 kapitol, které jsou doplněny o doslov a pár vět navíc o tom, jak vlastně vypadala donucovací opatření, co se péče týče, ve Švýcarsku před rokem 1981.

Vypravěčem je zde samotná autorka, která nám předkládá svůj životní příběh. Začíná v roce 1970, kdy je jí pět let a žije na vinařském statku v Romandii. 

Jde zde spokojená a šťastná, byť spolu s ostatními dětmi pomáhají na vinici. Ale tak nějak všichni žijí v harmonii, vzájemném respektu a s jakousi láskou. 

To se však mění ve chvíli, kdy na statek dorazí sociální pracovnice a bere Lisu do nového domova. Ze spokojeného děvčátka, které miluje smích se pomalu stává týrané dítě. 
Útočiště nachází u sedláka a jeho ženy, kde se stává nejen dětskou pracovní sílou, ale později si musí zvyknout i na fakt, že si na ní sedlák ukájí své choutky.

Nikdo neslyší, neposlouchá a nemá zájem řešit situaci. Po čase však znova zasáhne ruka zákona a Lisa se opět stěhuje. Tentokrát končí v domově. Myslí si, že konečně bude lépe, ale to se nemohla více splést a všechno to, co si doposud prožila, byl jen slabý odvar toho, co ji teprve čeká.

Je rozhodně šokující, co všechno se dělo ve Švýcarsku a to ještě relativně nedávno. Že děti byly v podstatě neprávem odebírány rodičům, i to, jak s nimi bylo nadále zacházeno je opravdu něco šíleného. Všechno to fyzické a psychické násilí si tyto oběti s sebou nesou až do dospělosti a je s podivem, že dokáží žít relativně normální život. 

Lise se to v podstatě povedlo. Má manžela, děti a spokojenou rodinu. Ale kolik jí to muselo stát práce a úsilí si opravdu nedokáže představit nikdo, kdo podobné peklo sám nezažil. Všechno její trápení je zhmotněno v tomto příběhu a rozhodně se na čtenáře přenese.

Veškerá tíseň a smutek z toho, jak bylo zacházeno s nevinnou dětskou duší doslova číší z každé stránky. Při čtení s vámi budou cloumat pocity zhnusení a bezmoci z toho, čeho všeho jsou lidé vlastně schopni. 
Celý život bylo Lise vtloukáno do hlavy jak je zbytečná, nezaslouží si žít a je potomkem ženy, která se jí dobrovolně vzdala. 
Opak však byl pravdou a toto zjištění s Lisou v dospělosti opravdu otřáslo. 

Vlastně se ani není čemu divit, když celý život posloucháte, jak jste se narodili ženě lehkých mravů, která se vás při první vhodné chvíli vzdala. 

Tento silný příběh je něčím, co se mnou opravdu otřáslo a doslova mne bolelo číst, jak se s dětmi zacházelo. Rozhodně tuto temnou kapitolu švýcarských dějin doporučuji každému, koho alespoň trochu zaujala. 


Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Alpress,
kde si knihu Ukradené dětství můžete zakoupit.





Název: Ukradené dětství
Autor: Lisa Brönnimann & Ulrike Renk
Překlad: Pavel Dufek
Edice: Klokan
Nakladatelství: Alpress
Počet stran: 264
Rok vydání: 2021
Vydání první


3 komentáře:

  1. Ahoj Jani, knížka vypadá jako čtivá, nicméně pro mě momentálně ne jednoduchá četba. Už mě máloco od lidí překvapí, celkově nějaká víra v lidstvo je ta tam. Moc hezké stránky a kvalitně napsaná recenze

    OdpovědětVymazat
  2. Věřím, že jde o hodně výraznou, silnou knihu, ale já se jí raději vyhnu. Na mě je to až moc temné, reálné a děsivé čtení...

    OdpovědětVymazat
  3. Výborná recenzia! Absolútne skvelá...každopádne viem, že by som po tejto knihe nesiahla, nezvládla by som ju čítať...je to až priveľmi bolestné a kruté, ale na druhej strane je dôležité, aby sa o tom vedelo a už nikto nikdy nedopustil, aby sa to opakovalo...

    OdpovědětVymazat