Duchové K2 : Na vrchol hory smrti | Mick Conefrey


K2 je se svými 8611 m. n. m. druhou nejvyšší horou světa. Její název vznikl v 19. století, kdy expedice vedená Henrym Havershamem 
Godwin-Austenem měla za úkol prozkoumat celou oblast, přidělila této hoře i sousedním vrcholům názvy podle pořadí K1 - K5. 
Tato hora má spousty dalších přívlastků a jmen 
/např. Mount Godwin-Austen/ , ale bohužel se do paměti příliš nevžily.

K2 se nachází mezi Čínou a Pákistánem v pohoří Karákóram. Byť je nejvyšší horou světa Mount Everest, K2 se svou výškou nezaostává za oblíbeností, ba právě naopak. Vzbuzuje zájem veřejnosti více než jakákoliv jiná hora.
Zrádný terén, dlouhodobá izolace od okolního světa a počasí, které dokáže být velice kruté je opravdovou výzvou pro všechny milovníky horolezectví.

"K2, jak moc dobře vím z vlastní zkušenosti, je velice nebezpečná hora. Druhá nejvyšší, ale pro každého opravdového horolezce patrně nejcennější. Tato kniha poutavě popisuje její ponurou, fascinující a tragickou historii."


- Alan Hinkes, horolezec, 
autor knihy 8000m : Climbing the World’s Higest Mountains
a nositel Řádu britského impéria

Přímo u paty této gigantické hory se nachází zhruba třímetrová mohyla, která byla postavena v roce 1953 jako upomínka na smrt mladého Arta Gilkeyho, kterého bohužel vysoko na K2 postihla tromboflebitida. 
Členové expedice se jej rozhodli evakuovat do bezpečí, ale díky nepřízni počasí a dalším vlivům se jim to nedařilo tak, jak si představovali. 
- zdroj : Internet
Po jednom velice nebezpečném pádu zůstal Art zafixovaný uprostřed úzké úžlabiny. Když mu ostatní nesli nějaké jídlo a chtěli mu vysekat menší polici, aby mohl pohodlně ležet, po Artovi nebylo ani stopy. Vypadalo to, jako by se Art sám odřízl, aby nebyl ostatním na obtíž.
Nyní mohylu pokrývají malé plakety /některé vyrobené z ušlechtilých kovů, jiné přivezené ze vzdáleností tisíce kilometrů od místa/, které vzpomínají na horolezce, jenž zahynuli při výstupu, jiné zase na ty, kteří zahynuli při sestupu.

Mick Conefrey v této knize popisuje historii prvních pokusů o dosažení vrcholu této hory smrti. 
Začíná snahou Alistera Crowleyho, extravagantního, bisexuálního drogového experimentátora, jenž začal s lezením před dvacítkou.  V roce 1898 bylo Crowleymu 23 let a potkal se s Oscarem Eckensteinem, se kterým se později neúspěšně pokusil o zdolání K2.

Dalším, který se pokusil o zdolání této hory byl vévoda Abruzzský. Ten se mezi léty 1897 a 1906 pokusil o dosažení severního pólu a jako první vystoupil na Horu sv. Eliáše v Kanadě. 
Po rozchodu se svou milovanou Katherine se rozhodl vyléčit své bolavé srdce výstupem na K2.

Revolučním průkopníkem v lezení ve spojených státech byl Fritz Wiessner, rodák z Drážďan. Ve výstupu na K2 překonal výškový rekord Abruzziho, spolu s Šerpou Pasangem Lamou stanuli těsně pod vrcholem. Vše vypadalo velice slibně, nicméně útok na vrchol se nekonal. Při této expedici zemřel jeden z horolezců spolu se třemi Šerpy a při návratu přeživších do Ameriky je čekaly soudy a vyšetřování.

Skvělý expediční vůdce Charlie Houston byl v roce 1938 jako průzkumná výprava před expedicí Fritze Wiessnera. 

Charlieho výprava odvedla poctivou práci. 
Charlie později napsal do American Alpine Journal :
Náš úkol - průzkum K2 - jsme splnili beze zbytku.
Nalezli jsme cestu, po které může další výprava s trochou štěstí dojít až na vrchol.

Znovu se na K2 objevil v roce 1953, ale bohužel ani tentokrát se nedočkal a horu nezdolal. Díky tragickému úmrtí Arta Gilkeyho a dalším komplikacím výprava horu opouštěla bez dosažení vrcholu a s bolestnou ztrátou mladého kolegy. 
V roce 1954 se pokusili o vrchol Italové. Když se Charlie dozvěděl, že to s výpravou vypadá bledě a nejspíš se z hory vrátí s neúspěchem, plánoval další výstup na rok 1955 a tentokrát byl odhodlaný dosáhnout vrcholu. To ovšem ještě netušil, že na další permit bude moci zapomenout.

Poslední tým, kterým se kniha zabývá vedl spolu s Arditem Desiem také Achille Compagnoni - bývalý voják, teď horský vůdce. Spolu s ním konečně zdolal vrchol hory také expediční kolega a horolezec z Dolomit Lino Lacedelli.

Před samotným výstupem na vrchol je ale čekala strastiplná cesta. Všechno se plynule hýbalo směrem kupředu, dokud do základního tábora nedorazila zpráva o úmrtí jednoho z nejlepších horolezců v Italském týmu - Maria Puchoze. Pro všechny to byla velká a nečekaná ztráta, jelikož jeden den nosil materiál a druhý den byl mrtvý. Diagnóza zněla progresivní lobulární pneumonie.

14. července Desio oznámil že vrcholový útok povede Achille Compagnoni. Spolu s Linem Lacedellim postavili stan a čekali až jim Bonatti s Mahdím přinesou cenné kyslíkové bomby. Svůj stan však rozložili výš než bylo v plánu a tak byli Bonatti s Mahdím nuceni bivakovat někde pod příbytkem Compagnoniho s Lacedellim. Hned za svítání odhrabali kyslíkové bomby od sněhu a pelášili do základního tábora. 

Toto jednání se Compagnonimu s Lacedellim mělo ještě pěkně vymstít.

Dne 31. července 1954 se Italský tým Achille Compagnoni spolu s Linem Lacedellim dostali na vrchol K2 a to bez kyslíkového přístroje.
Kromě nepopsatelného zážitku si z dobytí hory odnesli také ošklivé omrzliny a stali se národními hrdiny.

Později proběhly spousty dohadů o tom, jak to tedy bylo s kyslíkovými přístroji, jestli dvojice, která pokořila K2 lhala o tom, že jim kyslík při výstupu došel či nikoliv. 

Proběhly různé teorie, a zkoumání fotografií, otázky na použití kyslíku a zbytečném tahání prázdných lahví na vrchol. Compagnoni s Lacedellim si vždy stáli za svým - dobyli horu bez použití kyslíku, ten jim došel před vrcholem.

Bonatti se soudil, aby mu byly přiznány zásluhy a také se pokoušel očistit své jméno z nařčení, kdy měl údajně spotřebovat část kyslíku při bivakování večer před závěrečným výstupem obou hrdinů na vrchol.


Je to krutá hora, která se vás snaží zabít.
- George Bella,
září 1953



Jsem velice ráda, že jsem měla možnost si tuto úžasnou knihu přečíst. Jen díky náhodě jsem se přihlásila do recenzního konkurzu a byla jsem vybrána, z čehož jsem měla ohromnou radost. 

Ráda bych začátkem řekla, že o horolezectví toho doopravdy moc nevím a nikdy jsem nic takového ani neprovozovala. Byť čtu převážně beletrii, tak sem tam sáhnu i po literatuře faktu, jelikož se ráda dozvím zase něco jiného, zajímavého, na co bych normálně nenarazila, resp. asi nevyhledávala.

Po přečtení anotace jsem byla přesvědčená, že kniha bude zajímavá, ale určitě mě nenapadlo, že mne později až tak pohltí a vtáhne do sebe. 

Kniha začíná prologem, kde se seznámíme s tím, jak hora přišla ke svému jménu, jaké na ní panují podmínky a dovídáme se o jejím dobývání v kostce. 
Následuje dvanáct kapitol, které se věnují pokusům o dobytí této hory až po její zdolání v roce 1954. 
Na konci je epilog. Nechybí ani poděkování, poznámky k citacím v knize a seznam literatury.

Kniha měla ze začátku poněkud pomalejší "rozjezd", kdy jsem si říkala, že bylo asi chybou hlásit se o její výtisk. Nicméně později se stala velmi strhujícím čtením o lidském dramatu a touze po zdolání hory, která si vzala nejeden lidský život.
Bylo to velice mrazivé čtení, hlavně při popisování v jakých podmínkách museli horolezci vlastně fungovat. Při představě že se nemyli, mrzli, báli se o své životy a překonávali sebe sami v řádech měsíců musím obdivuhodně smeknout za jejich vůli prát se nejen se živly, ale také s horou samotnou.


V knize také najdeme pár černobílých ilustrací, díky kterým má čtenář lepší představu např. o celkovém počtu výškových táborů, nebo o tom, jak dalekou cestu vlastně musely jednotlivé týmy dojít, než se dostaly k samotné hoře.

Dále jsou v knize obsaženy citáty z deníkových zápisků samotných horolezců, ale také přepisy rozhovorů do televize, přepisy dopisů nebo kousky úryvků z knih, což dodává celému vyprávění tu správnou, kolikrát velice mrazivou atmosféru.


Kniha disponuje čtyřmi stranami dobových fotografií, které pro mne byly velkým plusem. Myslím si, že je velká škoda, že v knize není fotografií více, jelikož by zrovna tomuto dílu ohromně slušely. 

V samotném závěru se dovídáme o nejtragičtějších událostech v novodobé historii výstupů při kterých až mrazí. 

Celá jedna kapitola byla věnována rozebrání toho, zda italská expedice měla kyslík v době výstupu na vrchol hory a lhala o tom, či nikoliv. Conefrey shrnuje veškeré důkazy a spekulace, které spatřily světlo světa. Bonatti se celý svůj zbytek života pral za svou pravdu, která ovšem tak jasnou pravdou být nemusela...


Celkově bych knihu zhodnotila jako úžasný příběh dobývání druhé nejvyšší hory planety, který mě doopravdy pohltil. Člověk nemusí být zrovna zapáleným horolezcem, aby se ho dotkly osudy lidí, kteří si mysleli, že výstup na tuto horu bude hračka.


Nezbývá mi nic jiného, než knihu doporučit k přečtení každému, koho alespoň trochu toto téma zaujalo a mou recenzi zdárně dočetl do samého konce.




Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Jota.
Knihu si můžete zakoupit zde.




Název : Duchové K2 : Na vrchol hory smrti
Autor : Mick Conefrey
Překlad : Jakub Futera
Nakladatelství : Jota
Počet stran : 368




A co vy ? Zaujala Vás tato kniha ? 
Máte v plánu si ji přečíst ? 
Neváhejte a o svůj názor se podělte v komentářích :-)



6 komentářů:

  1. Po tejto by som určite siahla, námetom je to zaujímavé, aj keď nie som horolezec, tak by som sa o téme určite rada dozvedela viac. A pomalý rozjazd, na to som u literatúry faktu už zvyknutá.. ale potom tá odmena, keď už človek vie, o čom to celé je a len nasáva dej a horlivo číta ďalej, to je super :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, jak už se člověk začte, tak nezbývá, než obracet stránku za stránkou a doslova hltat každé písmenko :-)

      Vymazat
  2. Super recenze! Knížka vypadá lákavě, téma je hodně zajímavé a literaturu faktu já můžu :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Odpovědi
    1. Ano, bylo to čtení u kterého místy tuhla krev v žilách..

      Vymazat