RECENZE: Na dostřel | Taylor Adams

V poušti se neschováš...

Mladí manželé, James a Elle Eversmanovi jsou na cestě za novým životem - nová práce, nové bydlení, nový stát, nový začátek. Cestou téměř nabourají do policejního auta, které je odstaveno uprostřed silnice. Oba dva jsou v šoku a nejinak je tomu u zástupce šerifa. Zastavil kvůli podezřele opuštěnému autu a vůbec ho nenapadlo, že by na této zapomenuté cestě mohl někoho ohrozit.

Ještě před odjezdem si James všimne nápisu na autě - SNPM.

Když později zastavují u benzínky, aby před dalšími dlouhými kilometry dotankovali, tak si všimnou podezřelého chlápka, ze kterého rozhodně nemají dobrý pocit.

Černý džíp a pronikavý pohled, kterým sleduje především Elle se Jamesovi moc nelíbí. Chlápek se však vůbec nestydí neskrývaně Jamesovu manželku sledovat, ba co více, vypadá to, že si ji dokonce kreslí a s někým mluví vysílačkou. James se proto snaží celou věc urychlit, aby se mohl co nejdříve vrátit do auta a vypadnout z tohoto divného místa. 

Komplikací se pro ně stává uzavřená cesta, díky které se musí vydat na mnohakilometrovou objížďku osamělou pouští. Po cestě se jim však náhle porouchá auto, vody je málo, signál na nule a všude kolem jen holé pláně. To však není jediný problém, tím se stává zmatený muž, který nechal své auto kilometry daleko a také dobře ukrytý ostřelovač, který po nic bezdůvodně pálí...

Na zabijáka teď William Tapp vypadal docela hloupě.
Jeho střapatá hnědá silueta z větviček a suché, šustící trávy připomínala příšeru z bažin, vysušenou a křehkou po dlouhé pouti pod nemilosrdným sluncem Mohavské pouště. Napůl šel a napůl se škrábal po čtyřech do kopce přes uvolněné kameny a drolící se suť. Namáhavě dýchal, hvízdalo mu v plicích. Kolena mu vrzala a praskala. Těžce zkoušené srdce se snažilo pumpovat krev všude, kam bylo potřeba.
Jeho oděv mu pohyb nijak neusnadňoval. Měl na sobě podomácku vyrobený maskovací oblek zvaný hejkal – volejbalovou síť pokrytou vrstvami nabarvených jutových třásní a vzorky okolní pouštní vegetace –, cítil se však, jako by pochodoval ve skleníku. Nemohl se pořádně skrčit, v obleku se moc nedalo běhat, a když se jednou zkusil vyčurat, byla to katastrofa.
Dorazil na vrchol pod jasně modrým nebem, upustil na zem ruksak (křupky značky Cheetos, gumové rybičky a šest plechovek energetického nápoje s hroznovou příchutí) a přichystal si zbraň. Výhled odsud byl úchvatný; barvité panorama nevadské pouštní krajiny a nafialovělých hor, jehož popis by mohl klidně aspirovat na Pulitzera. Tapp si ho nevšímal.

 V loňském roce u nás vyšla autorova kniha Není úniku, která se okamžitě stala hitem (recenze zde.) Jelikož jsem ke knize měla výhrady, ale zaujal mě autorův styl vyprávění, tak jsem se rozhodla dát mu ještě jednu šanci. Byla pro mě kniha Na dostřel příjemným překvapením nebo úplným propadákem?

Obálka této knihy je opět pojata velmi jednoduše. Na žlutém podkladu vidíme díry po kulkách, nechybí zde ani placka světového bestselleru.

V knize na nás čeká celkem 25 krátkých kapitol. Stejně, jako v předchozím díle, i zde se příběh odehrává během pár hodin, ale kapitoly jsou tentokrát standardně číslovány.

Autor zůstal věrný malému prostoru, na kterém se příběh odehrává. Tentokrát jej však zasadil do rozpálené pouště, která je už sama o sobě pořádnou komplikací. Když se k tomu přidá nepojízdné auto, chabé zásoby vody a potravin spolu s perfektně ukrytým střelcem, máme tady skvělou kombinaci k tomu, aby nás kniha zaujala od prvních stránek.

Což se také stane. Autor se s ničím moc nepáře a hned v první kapitole pro mladé manžele přichystá první nepříjemnosti. Bez zbytečné omáčky se tak před čtenářem začíná odvíjet napínavý příběh nabušený akčními scénami, o které opravdu nebude nouze.

Charaktery hlavních postav nejsou vykresleny úplně dokonale, přesto se čtenáři dostane tolik informací, aby si o nich dokázal utvořit ucelený obrázek. Tapp se, kromě toho, že střílí lidi jen tak pro zábavu, jeví jako zvláštní podivín, který má ještě zvláštnější zvyky. Namísto toho James působí mírumilovným dojmem a těžko se tak věří jeho počínání, kdy se s chladnou hlavou snaží vymyslet, jak na neznámého střelce vyzrát.

Přichází proto s různými teoriemi, které by měly nedobrovolně uvězněné dostat z této zapeklité situace. Matematické propočty mu nejsou cizí, jeho nevýhodou se zdá být fakt, že nepřemýšlí moc dopředu a jedná spíše impulzivně.

Elle zase až tolik prostoru jako James nedostává, přesto nám ve vypjaté situaci ukáže, jaká odvaha se v ní ukrývá. Kromě rusáka a zmateného majitele odstaveného auta se zde objevují další tři postavy, mladý muž a dvě dívky. A právě tento mladík ještě zamíchá kartami, kdežto obě dívky jsou v příběhu jen do počtu.

Když se mladí manželé spolu s dalšími nedobrovolně uvězněnými spojí, aby střelci unikli, pořádně mu tím zamotají hlavu. O napínavé chvíle, kdy se vám zrychlí tep a vy budete doslova hltat stránku za stránkou, zde nebude nouze. Akce začne střídat reakci a na hluchá zde opravdu není prostor. 

Závěr knihy se pak stává velkolepým finále se vším všudy. I když je kniha místy pořádně přitažená za vlasy, přesto autorovi odpouštím. Na dostřel pro mě byla rozhodně lepší a uvěřitelnější než její předchůdkyně a já jsem byla v podstatě spokojená. 

Tuto knižní jednohubku jsem si opravdu vychutnala a jsem zvědavá, s čím přijde autor příště.

Za zaslání recenzní e-knihy mnohokrát děkuji portálu eReading,

kde si můžete e-knihu Na dostřel zakoupit.

Název: Na dostřel

Autor: Taylor Adams

Překlad: Irena Steinerová

Nakladatelství: Kalibr

Počet stran: 256

Rok vydání: 2019