Pinky v Knihách : RECENZE: Srovnáno se zemí | Stephen King pod pseudonymem Richard Bachman

Jsou chvíle, kdy už člověk

nemá co ztratit

Bart Daves mohl fungovat jako každý jiný muž. Mohl mít manželku, syna i milovanou práci. Toto všechno je však hlubokou minulostí, jakousi vzpomínkou na časy strávené s milovaným synem.

Dnes je Bart zlomený muž, který se nikdy se smrtí svého syna nedokázal alespoň trochu vyrovnat. Nyní ztrácí i to ostatní a to kvůli výstavbě nové silnice.

Nejdříve má přijít na řadu milovaná prádelna, podnik, ve kterém Bart pracoval snad odjakživa a pár dní poté má přijít i o dům. V něm však zůstávají veškeré vzpomínky na šťastný život a to je opravdu poslední kapka k tomu, aby se pokusil vzít věci a události do svých rukou.

„Barte, musíme s tím něco udělat. Dvacátý leden se blíží a my se ocitneme na ulici.“
„Já dělám, co můžu,“ řekl. „Musíme prostě být trpěliví.“
„A ten koloniální domek na Union Street –“
„– je prodaný,“ dokončil její větu a dopil sklenici.
„A právě tohle jsem měla na mysli,“ řekla vyčerpaně. „Pro nás dva by bohatě stačil. S penězi, které nám město dá za tenhle dům a pozemek, jsme mohli jednat rychleji.“
„Mně se ten dům nelíbil.“
„Tobě se toho teď nelíbí docela dost,“ řekla překvapivě sžíravě. „On se mu nelíbil,“ informovala televizi. Negerská hopsanda zrovna zpívala „Alfie“.
„Mary, já opravdu dělám, co můžu.“
Otočila se a vážně se na něj zahleděla. „Barte, já vím, jaký vztah k tomuhle domu máš –“
„To nevíš,“ řekl. „To vůbec netušíš.“

Díky svému přístupu postupně přichází o práci, přátele a nakonec i o manželku. Jemu to však začíná být jedno, nejdůležitější je pomsta. Pomsta za to, o co všechno kvůli modernizaci musel přijít.

Srovnáno se zemí je pro mne teprve druhou "bachmanovkou" a tak jsem byla zvědavá na příběh jednoho zlomeného muže, který se chystá k obrovské pomstě. Pojďme se tedy podívat, jak mne kniha zaujala.

Obálka knihy je tentokrát stejně temná jako samotný příběh. Silueta muže, držícího v ruce pušku v tomto případě mluví opravdu za vše.

Kniha je rozdělena na tři části a děj se odehrává od listopadu 1973 do ledna 1974.

Srovnáno se zemí rozhodně není kniha plná napětí nebo hrůzný horor. Jedná se o román, u kterého budete sice tušit, jak to celé dopadne a bát se budete maximálně tak toho, že se to může stát i vám.

Přesto se jedná o čtivou knihu, při které vás možná sem tam i zamrazí a to hlavně při představě, že celý život něco budujete a pak o to přijdete. Nikoho nebude zajímat, že dům, který stojí v cestě pokroku je to nejcennější co máte. Že při pohledu na zdi znovu slyšíte dětský smích a cítíte vůni své milované ženy.

A přesně to samé cítí i Bart. Pomalu ale jistě se ve vzpomínkách stále vrací do minulosti a utápí se v sebelítosti, což je velmi zničující. Pomalu se všem odcizuje, a věci, které potřebují co nejdříve zařídit odkládá tak dlouho, až je nakonec pozdě.

Mezitím se v jeho hlavě pomalu spřádá plán, jak všem ukázat, co výstavba silnice znamená i pro lidi, kteří jí stojí v cestě.

Ze začátku se mi kniha zdála poněkud těžkopádná a nemohla jsem se pořádně začíst. Nebyla jsem si úplně jistá, jestli mne kniha baví nebo ne. Nicméně postupně jsem se do příběhu konečně pořádně vžila a byla jsem zvědavá, kam až Bart nechá celou situaci dojít. I když, spíše jsem si chtěla potvrdit své domněnky.

Srovnáno se zemí je příběh jednoho obyčejného chlápka, který přichází o všechno. Jeho bolest je i přes stránky knihy téměř hmatatelná a nejhorší na tom je, že jednou můžeme stát v cestě pokroku i my.

Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Beta,

kde si knihu Srovnáno se zemí můžete zakoupit.