RECENZE: V náruči kanibala | Barbora Walterová Benešová

"Vědomí, že člověk může pozřít člověka, bylo v naší kolektivní psychice zakořeněno už dávno předtím, než antropologové našli první důkazy o chuti našich předků"
- Historie kanibalismu


Adriana žije život jako každá jiná žena. Má práci, milujícího partnera. Přesto je zde něco, co ji denně připomíná, že všechno není úplně normální.
Je tady totiž něco, co ji neskutečně děsí. Před lety se náhle objevila na ambasádě v Sieře Leone, zmlácená, zubožená, se ztrátou paměti. 

Nyní se s Pavlem marně snaží o miminko a Adriana si uvědomí, že pokud nezačne jednat a nepokusí se vyřešit svou minulost, tak se jim to nikdy nepovede.

Při gynekologické prohlídce zjistí, že už minimálně jednou rodila a to je poslední kapka. Rozhodne se vydat do Sierry Leone s nadějí, že si vzpomene, co tam dělala a jak se vlastně v tak žalostném stavu objevila na ambasádě.

Na hrudníku, možná přímo na plicích, se mi usadil nesnesitelný tlak. Všimla jsem si, že pořád drží svůj oběd, nad kterým se mu tak sbíhaly sliny. Natáhla jsem se a prudce mu vyrazila banánový list z ruky. Jídlo dopadlo na zem a rozprsklo se po podlaze.
"Nejez to!" zaječela jsem zoufalým výkřikem, který vyšel z mého hrdla, aniž bych nějak dokázala ovládat emoce.
"Proč ne?" Bylo jasné, že Pavel vůbec ničemu nerozumí.
"Je to lidské maso!" Zhroutila jsem se na podlahu a roztřásla se po celém těle.

Po příjezdu si opravdu začne útržkovitě vybavovat svůj pobyt v Africe a vydává se po stopách. To však ještě netuší, jaké hrůzné zjištění na ni zatím tiše čeká.


Po knize Došel nám čas (recenze zde) autorka loni přišla s dalším počinem, kde se děj tentokrát odehrává v džungli ve vesnici kanibalů.
Na knihu jsem byla docela zvědavá, tak se pojďme podívat, co na ni říkám.

Obálka knihy působí vzhledem k příběhu přiměřeně, zoufalá slečna, spolu se siluetami stromů dávají tušit, že tato kniha nejspíš nebude slabým čajíčkem.

Uvnitř se dohromady ukrývá dvacet šest kapitol, které jsou zakončeny epilogem. 

Příběh sledujeme očima hlavní hrdinky a střídají se zde minulost s přítomností, což příběhu, podle mne, jistě prospělo.
Aneta je mladá žena, které je třicet let, má dobře placenou práci, stálého partnera a žije luxusním životem. 
Celkově působí docela nesympaticky, povýšeně a povětšinou vidí jen své problémy. 

Kniha má na můj vkus docela pomalý rozjezd, kdy se nás autorka snaží postupně seznámit s Anetinou situací. Poté se však ocitáme v Anetině minulosti, kde se konečně Benešová naladí na správnou vlnu a celý text přestane působit uměle. 

V minulosti se odehrává téměř celý příběh. Autorka popisuje jak se Aneta přes počáteční odpor pomalu s kanibaly sžila a nakonec se stala téměř jednou z nich. Uzavírala zde nejen přátelství a to všechno proto, aby si zachránila život. 
Detailnější popisy kanibalských rituálů jsou jednou z věcí, ze kterých mohou být slabší povahy opravdu více než šokovány.

I přes poměrně zajímavý námět je zde také pár much. Kanibalské rituály jako takové, umístění kanibalské vesnice a spousta dalších maličkostí působí opravdu vymyšleným dojmem, což je velká škoda. Celý příběh tak působí spíš vymyšleně než jako sonda do své ztracené minulosti.

Věřím, že šlo knihu sestavit tak, aby se tvářila více opravdověji. Ať už propracovanějším popisem života ve vesnici, tak i pečlivějšími lékařskými prohlídkami (opravdu se hlavní hrdinka nepodrobila komplexnímu vyšetření už po nálezu na ambasádě?) či většímu zájmu Anety o svou minulost. 

Přesto, pokud se čtenář(ka) od těchto nedostatků oprostí a knihu si bude užívat tak, jak je napsaná a nebude řešit detaily, tak si čtení jistě užije. 
Při srovnání s předchozí autorčinou knihou vidím jistý pokrok a jsem zvědavá, s čím nás překvapí příště.


Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji Barboře Walterové Benešové a nakladatelství Alpress,
kde si knihu V náruči kanibala můžete zakoupit.



Název: V náruči kanibala
Autor: Barbora Walterová Benešová
Nakladatelství: Alpress
Edice: Klokan
Počet stran: 279
Rok vydání: 2019



2 komentáře:

  1. To nebude kniha úplně pro mě. Nemám ráda, když je všechno až moc nápadné s nepůsobí opravdově, ale tak nějak naaranžovaně :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byla to trochu škoda, ale jinak kniha nebyla špatná :)

      Vymazat