Mrtví nedovedou lhát,
a jestli ano, znamená to nebezpečí!
Syn svobodné matky, Jamie Conklin, nechce nic víc než prožít obyčejné dětství. Jenže Jamie není obyčejné dítě.
Jamie se narodil s nadpřirozenou schopností, matka ho ale nabádá, aby to tajil. Může vidět to, co nikdo jiný nevidí, a naučit se to, co se nemůže naučit nikdo jiný.
Ale cena za užití této schopnosti je vyšší, než si Jamie dokáže představit. Zjistí to ve chvíli, když ho detektiv vtáhne do pronásledování vraha.
Cestou do Wave Hillu v Bronxu, kde jedna z mých předškolních kamarádek měla velkou narozeninovou párty („takováhle setkání už tak zkažené děti jenom kazí ještě víc,“ myslela si o tom maminka), jsme projížděli po 86. ulici Central Parkem. Dárek pro Lily jsem držel na klíně. Za jednou zatáčkou jsme před sebou uviděli shluk lidí. Něco se tam stalo. Určitě nedlouho předtím. Napůl na chodníku, napůl na vozovce tam vedle silně zkrouceného kola někdo ležel. Přes horní polovinu těla měl přehozenou bundu. Měl černé cyklistické šortky s červenými lampasy, tenisky a jednu sportovní ortézu na koleno, vše silně zkrvavené. Krev měl na nohách i na ponožkách. Bylo slyšet blížící se policejní sirénu.Ale vedle toho těla stál ten samý člověk, ve stejných šortkách, s tou samou kolenní ortézou. Měl bílé vlasy, taky silně zakrvácené. A obličej napůl rozčísnutý, asi jak padl na hranu chodníku. Nos měl na dvě poloviny, pusu taky.Zastavovala tam auta a maminka mi řekla: „Zavři oči, nedívej se tam.“ Zřejmě nechtěla, abych se díval na tu ležící postavu.„Von je mrtvej!“ vykřikl jsem. „Ten člověk je mrtvej!“Zastavili jsme. Museli jsme. Protože se zastavila auta před námi.„Ale ne, není,“ uklidňovala mě maminka. „Jenom o sobě neví. To se někdy stává, když se člověk praští do hlavy. Brzy se probudí. Ale zavři oči.“Neposlechl jsem. Ta potlučená postava zvedla ruku a zamávala mi. Oni vědí, když je vidím. Vždycky to vědí.„Má obličej na dva kusy !“Maminka se pohledem přesvědčila a viděla, že ten člověk je až do pasu přikrytý, a řekla: „Uklidni se, Jamie. Jenom zavři –“
Král hororu loni přišel s novinkou Později, jejíž ústředním tématem jsou duchové. Jak si King s tímto tématem poradil se vám nyní pokusím přiblížit.
Uvnitř se ukrývá celkem 69 kapitol, které jsou relativně krátké a díky tomu děj svižně odsýpá.
Hlavním hrdinou je Jamie Conklin, který je třináctiletý kluk, který žije se svou matkou, literární agentkou.
Jamie však není klasickým klukem, ale je zvláštní v tom, že vídá mrtvé lidi (ano, i mně se vybavil Šestý smysl), a je schopný s nimi komunikovat.
O jeho tajemství ví pouze jeho matka, ale nijak se o tom spolu nebaví a dělají, jakoby nic. A to až do chvíle, kdy zemře slavný spisovatel ještě před tím, než zvládl odevzdat poslední díl série, na kterou jeho fanoušci netrpělivě čekají.
Jelikož se Jamie s matkou ocitli ve finanční nouzi, matka Jamieho vezme k onomu spisovateli a přesvědčí jej, aby si s ním promluvil a díky jeho poznámkám tak mohli knihu dopsat a vydat.
Díky tomu se o Jamieho tajemství dozví také přítelkyně jeho matky, která je policistkou newyorského detektivního oddělení a která Jamieho neváhá zatáhnout do svého případu, aby si zachránila zadek před vyhazovem.
Díky tomu se rozjede nebezpečná hra na kočku a myš, v níž jsou hlavními hrdiny Jamie a duch mrtvého zločince, který má na rukou krev mnoha lidí.
Jak už bylo řečeno, Později je kniha, jejíž ústředním tématem jsou duchové. Malý kluk, který je vidí a dokáže s nimi komunikovat není ničím, co by tady ještě nebylo. Přesto se jedná o příběh, který je čtivý a dokáže čtenáře zaujmout hned od začátku.
Od knihy však nečekejte klasický horor, spíše se jedná o takovou pohádku pro dospělé, která baví, ale rozhodně nevyděsí ani nezpůsobí řádku nepříjemných pocitů, jak jsme u autora zvyklí. Nicméně délka příběhu sluší a díky tomu je nejen čtivý, ale zároveň si udržuje svižné tempo bez hluchých míst.
Přesto se však místy nelze ubránit pocitu, že je Jamieho chování nebo mluva, místy opravdu zvláštní. Nedokážu odhadnout, nakolik za to může překlad, nicméně občas to trošku drhlo a slovní spojení nebo výrazy samotné, občas působily maličko kostrbatě.
I když je Později knihou, která je čtivou jednohubkou, tak těžko uvěřit tomu, že ji napsal sám King. Celý příběh byl, na jeho poměry, opravdu rychlý a zrovna u tohoto tématu si dovedu představit román, který by byl propracovanější, tak, jak to autor umí.
Pokud však máte chuť na nějakou duchařinku, se kterou byste strávili příjemné odpoledne nebo podvečer, tak určitě doporučuju. Myslím si, že knihou nic nezkazíte a rozhodně se příjemně zabavíte.
Koukám, že v poslední době docela "jedeš" na vlně Stephena Kinga. :D
OdpovědětVymazatTyjo, nic od Stephena Kinga jsem pěkně dlouho nečetla. Dodnes je mou asi nejoblíbenější knížkou od něj Dlouhý pochod. A to jsem tuhle knihu četla tak když mi bylo 16. Nedávno jsem našla slevový poukaz do Luxoru, tak snad se zas někde v blízké době objeví, abych mohla vyzkoušet u tuhle knihu! :-)
OdpovědětVymazat