RECENZE: Tiché zlo | Emma Viskicová

Caleb Zelic pronásleduje vraha svého nejlepšího přítele.
Nikdy nezapomene žádnou tvář.
A to mu může zachránit život.


Caleb Zelic není typickým detektivem, na kterého bysme mohli narazit, i když tak na první pohled vypadá. Caleb je však od pěti let téměř hluchý. Díky naslouchadlům slyší alespoň něco maličko, co ho dělí od tichého světa neslyšících. 

Díky tomu, že Caleb o svůj sluch přišel v dětství, tak používá nejen znakový jazyk, ale také se naučil odezírat ze rtů, což mu značně ulehčuje jeho situaci.

S Calebem se setkáváme ve chvíli, kdy drží v náručí svého nejlepšího přítele a obchodního partnera Garyho. Všude je plno krve, Gary má zlámané prsty a podříznutý krk. 

Domů se vrátil taxíkem. Nějak se mu podařilo zaplatit řidiči a vyvléct se tři patra nahoru.
"... pak ho rozřezali..."
Když se dostal ke dveřím, světlo v mezipatře zhaslo. Je pomalý. Normálně se sem dostal s pohodlným časovým předstihem. Znovu rozsvítil, ale klíč do zámku strčil až na několikátý pokus.
"... vyvrhli ho jako mršinu."
Otevřel dveře a hodil peněženku a klíče na stolek na chodbě. Zarazil se. V bytě byla tma, ale vzduch byl nějak divně cítit: páchl po cigaretách a laciném deodorantu.
Někdo tady je.
Otočil se, aby utekl, ale popadly ho čísi ruce a táhly ho zpátky. Paže mu drtila hrdlo. Vzduch. Potřebuje vzduch. Za sebou cítil pevné svaly, před ním stál další muž, světlo z mezipatra mu na štíhlý šedý obličej vrhalo stíny. Rychle se pohybující ústa. Křik. Otázky? Rozkazy? Jen hluky, byla moc tma na to, aby dokázal odezírat. Paže mu sevřela krk ještě pevněji. Marně za ni tahal: v lebce mu tepala krev. Další stisknutí a pak tlak ustal. Okamžitě začal dýchat.
Šedivej ksicht na něj chrlil další slova.
"Nerozumím."

Policie s Calebem zachází jako s podezřelým,  což se mu, pochopitelně, vůbec nelíbí. Vyšetřování případu se ujímají detektiv Tadecso a seržant McFarlane, což je divné, neboť ten rozhodně nepatří do oddělení vražd. 

Jediná stopa, kterou Caleb má, je poslední smska od Garyho, ve které píše o tajemném Scottovi. Je mu jasné, že musí očistit nejen své jméno, ale hlavně svého nejlepšího přítele a vypátrat jeho vraha. Dává se proto dohromady s Frankie, bývalou policistkou, s pošramocenou minulostí a společně se vydávají vstříc vlastnímu vyšetřování.


Tento rok se se zajímavými detektivkami doslova roztrhl pytel a nejinak tomu je i u nakladatelství Cosmopolis, které nedávno vydalo první díl z nové detektivní série s názvem Tiché zlo. Myslím, že je docela škoda, že o Tichém zlu není v knižní komunitě zas až tak slyšet. 

Obálka této knihy je opravdu děsivá, přesto působí lákavým dojmem. Ať chcete nebo ne, donutí vás na ni přímo hledět, a přemýšlet.

Uvnitř knihy pak čeká 32 krátkých kapitol, označených jednoduše číslovkou a zakončeny jsou kapitolou s názvem "závěr". Nechybí ani autorčino poděkování.

Caleb Zelic je bezesporu zajímavý hlavní hrdina, který v dětství přišel o svůj sluch, ale přesto se nestal zahořklým mužem, nýbrž člověkem, který se nedá srazit na kolena. Líbilo se mi, že se nelitoval a neseděl někde tiše v koutě, ale žil klasickým životem. Caleb je přesto velmi tvrdohlavý muž, zvláště pak díky svému handicapu. 

Nechce v komunikaci s ostatními používat služeb tlumočníka, raději si všechno dělá sám, což lidé kolem něj, ne vždy, chápou. Já mu však rozumím. Pokud je člověk jakkoli limitován, tak má tendenci se vyrovnat "zdravým" lidem a je nerad, když je na něj pohlíženo jako na někoho, kdo si bez pomoci neporadí.

Samotná kniha je akční hned od první stránky a opravdu zde není prostor pro hluchá místa, což jistě čtenáři ocení. Přesto kniha na začátku působí opravdu zmatečně a věřím, že pro některé čtenáře bude složité se v ději vyznat.
Sama jsem se ze začátku nemohla začíst, protože jsem se těžko orientovala v ději a nedokázala jsem do příběhu patřičně proniknout.

Jistým lákadlem, kromě neslyšícího vyšetřovatele, je zde také australské prostředí, které se v detektivních příbězích nevyskytuje příliš často. Vlastně si nevybavuji, že bych někdy četla detektivku z této lákavé země.

Kromě Caleba se v příběhu setkáváme s padesátiletou Frankie, která je bývalou policistkou a poměrně nespolehlivou osobou opředenou tajemstvím, díky své závislosti na alkoholu. Prostor zde dostane i Calebova bývalá manželka, která je exotickou kráskou, která si již zařídila vlastní život. Přesto neváhá a Calebovi se snaží pomoct s vyšetřováním.
Další postavy, které se v příběhu objevují nemají tolik prostoru a díky délce, jakou kniha oplývá, zde působí spíše plochým dojmem a tak nějak do počtu, aby celý koncept spiknutí ještě více zašmodrchaly a čtenáře zmátly.

Samotný závěr pak působí jako epické finále, u kterého budete zapomínat i dýchat a váš tep vyskočí do nebezpečných čísel. Autorka zápletku vymyslela opravdu bravurně a věřím, že ji neprohlédnete, a stejně jako já budete v šoku ze samotného vyústění.

Myslím, že se nám zde rýsuje slibná série se zajímavým a hlavně neokoukaným hlavním hrdinou a i když jsem knihu hodnotila průměrně, tak si ráda přečtu i další díly. Už jen kvůli neohroženému Calebovi, který je i přes svůj handicap opravdovým sympaťákem.


Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Cosmopolis,
kde si můžete knihu Tiché zlo zakoupit. 


Název: Tiché zlo
Série: Caleb Zelic (1. díl)
Autor: Emma Viskicová
Překlad: Jana Kordíková
Nakladatelství: Grada
Edice: Cosmopolis
Počet stran: 232
Rok vydání: 2019




8 komentářů:

  1. Tiché zlo bylo velmi povedeně napsané a závěr jsem doslova hltala a byla také v šoku, jak píšeš. A kdyby nebylo toho zmateného začátku, díky kterému jsem se nedokázala zorientovat, knihu bych hodnotila plným počtem. Také se těším na další pokračování. Hlavně kvůli Calebovi :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, já jsem se taky nemohla dost dobře zorientovat a díky tomu jsem musela hodnocení trochu srazit. Nicméně doufám, že další díl už bude lepší :-)

      Vymazat
  2. Mě Tiché zlo hrozně potěšilo právě díky skvělému zpracování tématu ztráty sluchu, australského znakového jazyka a vůbec všech možných bariér, se kterými se neslyšící potýkají a které by nás nikdy ani nenapadly. Bavilo mě i zasazení do Austrálie a zařazení určité rasové nesnášenlivosti oproti původním austrálcům.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, rozhodně souhlasím s tím, že zpracování tématu ztráty sluchu bylo dobré. I když s takovými lidmi zkušenost nemám, tak autorka myslela na hodně věcí. Díky tomu si slyšící člověk dokáže alespoň trochu představit, jaké obtíže musí ten neslyšící denně překonávat.

      Vymazat
  3. Mě osobně obálka dost odradila, a to jsem původně nad knihou chvíli i přemýšlela, nakonec jsem si však jako recenzáček vybrala jinou..
    No a teď si říkám, že je to možná škoda... Kniha zní nakonec celkem zajimavě. Jen teda - další série? :-O

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, ty série jsou zlo, viď :-D Nicméně, jestli tě láká, tak do ní jdi, myslím, že přečtení rozhodně nebudeš litovat :-)

      Vymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  5. 33 z 5ti to je celkem trefne....trochu me dilo zklamalo a na dalsi tvorbu jsem zvedav..nej minus myslim maly pocet stranek....vetsinu doby jsem cetl s klidnym dechem ale za koupi a pozornost to urcite stoji

    OdpovědětVymazat