RECENZE: Zelená míle | Stephen King

Slavný román, který se stal předlohou
nezapomenutelného filmu!


Ve věznici Cold Mountain jsou zloději, žháři, podvodníci a také vrazi i zvrácení psychopati, kteří čekají na smrt. Nikdo se však dosud nesetkal se zločincem tak brutálním, jako je obr John Coffey, násilník, odsouzený za vraždu dvou holčiček. Je ale Coffey skutečně ďábel v lidské podobě?

Zajímavostí je, že původně vyšla Zelená míle jako šest samostatných částí, které byly vydávány zhruba v měsíčních intervalech od května do října 1996. King prozradil, že jednou přistihl svou matku, jak nahlíží na konec knihy, což dělá ostatně i hodně lidí, a proto se rozhodl, že bude čtenářům přinášet příběh postupně.

"Už jsem pořádně unavenej tou bolestí, kterou slyším a cejtím, šéfe. Už jsem unavenej z toho, že jsem pořád na cestě, samotnej, jak drozd v dešti. Nemít žádnýho parťáka, se kterým bych moh chodit, se kterým bych si moh promluvit, kam jdeme a proč. Jsem unavenej z toho, že lidi jsou jeden na druhýho zlý. Jako kdybych měl v hlavě skleněný střepy. Jsem unavenej z toho, že chci pomoct a nemůžu. Jsem unavenej z toho, že musím žít v temnotě. Většinou to bolí. Strašně to bolí. Kdybych to moh skončit, tak to skončím. Ale nemůžu."

Zelená míle je jednou z nejznámějších knih Stephena Kinga, kterou jistě znají i ti, co ji nečetli a to i díky neméně skvělému filmu, kde v hlavních rolích zářili Tom Hanks a Michael Clarke Duncan
Já jsem již knihu kdysi četla, takže to nebylo mé poprvé, ale také to nebylo mé poslední.

Obálka se tentokrát opravdu povedla a rozhodně zaujme již na první pohled.

Kniha je rozdělena do šesti částí a obsahuje i úžasné perokresby, které doplňují začátek každé části. 

Příběh je vyprávěn Paulem Edgecombem, který je v podstatě šéfem cely smrti, které se díky sytě zelené podlaze přezdívá Zelená míle. 

Píše se rok 1932 a na míli přichází vězeň John Coffey, který má být popraven za vraždu dvou malých holčiček. Všechno vypadá jako vždy a Paul v té době ještě netuší, jakým způsobem se mu John zapíše nejen do paměti, ale do celého života.

Tentokrát se autor se svými fantaziemi držel mírně zkrátka a stvořil příběh, který vás chytí za srdce. Emoce, které kniha vyzařuje jsou doslova hmatatelné a postavy se stávají skutečnými. Autor si dal opravdu záležet a díky tomu se vás kniha při čtení dotkne přesně tam, kde má.

I když se jedná o příběh z cely smrti, který by měl být, podle očekávání, smutným příběhem o ztroskotaných duších odsouzených k věčnému spánku, tak tomu tak není. King rozhodně nehraje na city laciným způsobem a nepoužívá k tomu kulisu cely smrti.

Postavy, které zde stvořil jsou naprosto úžasné a autor jim při psaní vdechl kus života. Hlavním vypravěčem je zde Paul Edgecomb, který je srdečný a má s vězni jistou dávku pochopení, zbytečně je nestresuje. Na míli je však jedním z dozorců také Percy Wetmore, který je zde nejen "tlačenkou", ale také si o sobě myslí, že je něco víc než vězni i s kolegy dohromady. 

V neposlední řadě je zde i John Coffey, odsouzený vrah, který však není typickým představitelem vražedné zrůdy. Je to chlapík, který je svým způsobem docela naivní, bázlivý a celkově na první a ani na druhý pohled nepřipomíná člověka, který by byl schopný spáchat vraždu. 

Pokud se bavíme o hlavních hrdinech, tak nesmím opomenout zmínit pana Cinkala, který je také obyvatelem Zelené míle a jedná se o myšáka. Pan Cinkal ale není myškou, která by vyžírala do zdí díry a dělala bobky všude kolem. Jedná se o mazlíčka jednoho z odsouzených, nehledě na to, že tato myška umí spoustu zajímavých kousků.

Rozhodně bych měla výtku k překladu jména pana Cinkala. Myslím si, že by se překladatelé měli zamyslet nad tím, jestli je nutné překládat kdejaký název do češtiny. Proč myšku nenechat panem Jinglesem, stejně jako Paul zůstal Paulem, a nikoliv Pavlem? 

Jinak ke knize nemám snad jedinou výtku. Opravdu se jedná o jednu z nejlepších Kingových knih. Je plná emocí, které se u čtení derou vší silou na povrch. Hlavní hrdiny budete milovat i nenávidět, nic mezi tím. 

Poslední stránky knihy jsou tak emočně silné, že jsem se po dočtení cítila opravdu vyčerpaná, jako už dlouho ne. Rozhodně doporučuji knihu dočítat někde v soukromí, myslím, že si tak lépe celý závěr dokážete vychutnat a nebudete se muset ohlížet na své okolí. 

Zelená míle je mou oblíbenou knihou a líbila se mi stejně, jako když jsem ji před lety četla poprvé. Pokud máte zkušenosti pouze s filmem, a ten se vám líbil, tak neváhejte a do knihy se rozhodně pusťte. 
Film je sice skvěle a hlavně věrně zpracovaný, ale kniha má oproti filmu i něco navíc. 

Nejen, že si dokážete lépe vychutnat všechny pocity, které Zelená míle nabízí, ale také se podíváte blíže na příběh pana Cinkala, který se autorovi opravdu povedl. 

Za mě je to jednoduché, knihu rozhodně doporučuji a to všemi deseti. A vy, co jste už četli mi napište, jestli se vám líbila a měli jste u knihy stejné pocity, jako já. 


Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Beta,
kde si knihu Zelená míle můžete zakoupit. 





Název: Zelená míle
Autor: Stephen King
Překlad: Milan Žáček
Nakladatelství: Beta - Dobrovský
Počet stran: 344
Rok vydání: 2020
Vydání čtvrté

 

4 komentáře:

  1. Upřímně řečeno, s Kingem jsme si do oka moc nepadli. :/ A tenhle jeho počin mě neláká v knižní ani filmové podobě. Recenzi jsem si ale přečetla moc ráda.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuju :-) je škoda, že jste si s autorem moc nepadli do oka, ale na druhou stranu to chápu :-)

      Smazat
  2. Pěkná recenze, Jani.
    Příběh Coffeyho mám moc ráda. Jak jsem Ti již psala na IG, pro mě je Zelená míle prozatím jediné setkání s Kingem. První u mě byl film, který miluji a viděla jsme ho již mnohokrát. Zelenou míli jsem četla díky čtenářské výzvě na databázi knih (ale už je to nějaký rok zpět) a vloni na podzim jsem se setkala i s audio-knižní verzí.

    OdpovědětSmazat