Jde vůbec najít vraha,
který zničil všechny důkazy?
Detektiv Erika Fosterová se během večerní procházky v okolí svého nového domu v Blackheath ocitá na místě činu. Brutálně zavražděná žena je Vicky Clarkeová, která měla svůj vlastní podcast o skutečných zločinech.
Poté co se Erika připojí k vyšetřování případu, zjistí, že Vicky pracovala na nové epizodě podcastu o sexuálním predátorovi, který loví mladé studentky v okolí jižního Londýna, a než se v hluboké noci vloupá k nim domů, dlouho je sleduje.
Výkřik se ozval zpoza levého okna přízemního bytu. Erika měla pocit, že se jí v uších rozléhá jako ozvěna. Pak někdo vykřikl znovu, tentokrát zvuk trval delší dobu, a Erice se zježily chloupky na zátylku. Spěchala po krátké cestičce k hlavnímu vchodu, což byly vysoké prosklené dveře, za nimiž vedla zanedbaná chodba s parketovou podlahou. Zkusila kliku. Bylo zamčeno, ale všimla si zářícího červeného světýlka vedle elektronického přístupového systému. Vrátila se na cestičku a pokračovala dál na trávník po levé straně domu. Natáhla se a zaklepala na sklo. Zevnitř se ozvalo vzlykání.„Haló!“ zakřičela Erika. „Jsem policistka!“
Jakmile Erika zjistí, že všechny Vickyiny poznámky a zvukové nahrávky z jejího bytu v době její vraždy zmizely, začíná jí být jasné, že Vicky byla jen krok od odhalení útočníka, jenž ji zavraždil proto, aby nebyl odhalen a dopaden.
Pak ale přijde šok a Erika musí přehodnotit vše, co si do té doby o Vicky myslela a věděla. A s omezeným množstvím indicií a téměř žádnými důkazy musí najít vraha, než udeří znovu.
To, co jsme si jako milovníci série s Erikou Fosterovou tak dlouho přáli, se stalo skutečností a nedávno vyšel, v pořadí již sedmý díl, s touto sympatickou vyšetřovatelkou pod názvem Osudné svědectví.
Každopádně na první pohled jistě zaujme a mně osobně se líbí.
Uvnitř se pak odehrává příběh, který je rozdělený do šedesáti tří kapitol a zakončený je epilogem.
Kapitoly jsou, jak jsme již zvyklí kratší a hlavně opravdu čtivé, čímž celá kniha neskutečně odsýpá a jen těžko se od ní odchází.
Erika se snaží začít nový život a jednou ze zásadních změn je nový dům. Bohužel se však nejedná o dům jako z katalogu, nýbrž o domek, kde bude ještě zapotřebí hodně práce, aby se alespoň trochu přiblížil domku, o kterém si řeknete, že byste v něm chtěli žít.
Při procházce po okolí Erika zaslechne děsivý křik, který nevěstí nic dobrého, což se také vzápětí potvrdí. Obětí vraždy se stala Vicky Clarková, kterou našla její sestra Tess. Ta je nyní v šoku a nedokáže racionálně uvažovat.
Erika po zběžném prohlédnutí místa činu ví, že to, co se zde stalo, bylo opravdu brutální a tak povolává tým, aby se mohli pustit do práce. Hned od začátku se jim však komplikace jen vrší a po odhalení, že Vicky pracovala na podcastech o opravdových zločinech je jasné, že její vražda může mít přímou souvislost s její prací.
Erika Fosterová se ke čtenářům opět se svými kolegy - Petersonem a Mossovou vrací s plnou parádou a rozhodně se jedná o opravdu vydařené setkání, které si každý z nás užije až do posledního písmenka.
Tentokrát si musí poradit s vrahem, který si dává opravdu pozor, aby nebyl prozrazen, Erika a její tým jsou však stoprocentně sehraní a tak se rozbíhá vyšetřování, které má jediný cíl - nalézt vraha.
Díky tomu, že se autor vyvaruje zbytečného vykreslování nepodstatných věcí, tak jsme hozeni do akce v podstatě hned od prvních stran. Své tempo si pak kniha drží po celou dobu, až do samotného závěru, který je plný akce a napětí.
Vzhledem k tomu, že hlavní hrdinka nahrávala podcasty o opravdovém zločinu, tak se značná část vyšetřování opírá o skutečnosti které Vicky při svém pátrání zjistila. Vyšetřovatelé tak odkrývají kousek po kousku události, které celý případ značně zamotávají a přidávají tak na seznam podezřelých jednoho člověka za druhým.
Otázky přibývají a vysvětlení je jen velmi málo. Právě díky tomu je tento případ opět čtivý a čtenář se tak stává jedním z Eričiných kolegů, kteří se snaží přijít na kloub tomu, kdo zabil Vicky a také tomu, kdo řádil v nedaleké univerzitě a jako šmírák přepadával zdejší studentky.
Také oblíbení vyšetřovatelé Peterson s Mossovou jsou zde opět v plné polní, nicméně tentokrát jsou malinko v pozadí a autor se více věnuje Erice a jejímu soukromému životu. Jde poznat, že od první knihy ušla kus cesty a už to není ta zbrklá ženská, která běží plnou parou proti zdi.
Nemusíte se však bát, její dravost zůstala a k žádnému zázračnému charakterovému obratu zde naštěstí nedošlo. Kromě toho, že se pokouší dát svůj život konečně do pořádku a pořídila si dům, tak má radost i z toho, že narazila na svého krajana (nebo krajanku?), se kterým si toho má tolik co říct.
Myslím, že autor si toho pro čtenáře v tomto díle připravil opravdu dost a pevně věřím, že si další Eričin případ užijete stejně, jako já.
Možná, že jste teprve teď zaznamenali tuto sérii a nebo vás teprve teď nějakým způsobem zaujala a tak vás zajímá, jestli se Osudné svědectví dá číst i bez toho, aniž byste si přečtli předchozí díly. V podstatě ano, dá. Jednotlivé případy jsou uzavřené a tak nic nebrání tomu, abyste začali až touto knihou.
Nicméně je zde jedno velké ale - s největší pravděpodobností se ochudíte nejen o vývoj hlavních vyšetřovatelů, ale také si můžete vyspoilerovat Eričin soukromý život a její posuny, což by byla, myslím, opravdu velká škoda.
Název: Osudné svědectví
Série: Inspektorka Erika Fosterová (7. díl)
Autor: Robert Bryndza
Překlad: Kateřina Elisová
Nakladatelství: Grada
Edice: Cosmopolis
Počet stran: 384
Vydání první
Mě autorovy knihy nějak míjí a zatím nemám v plánu to měnit..:) Ale je super, že si i po tolika dílech stále drží stejně vysokou laťku.
OdpovědětVymazat