Mrazivé ticho

- Wulf Dorn



Jan Forstner je mladý psychiatr jenž neměl v životě moc štěstí. Před třiadvaceti lety jeho mladší bratr Sven beze stopy zmizel a jediné co se po něm našlo bylo roztrhané spodní prádlo. Janovi tak po bratrovi zůstal pouze záznam z magnetofonové pásky, kterou nahráli v noci před zmizením Svena.
Téže noci přišel při autonehodě o svůj život i otec obou chlapců.

Jan byl v dětství také svědkem úmrtí Alexandry, mladé dívky ze sousedství, která za záhadných okolností utekla z psychiatrické kliniky. Vyděšená dívka vběhla na zamrzlý rybník a bohužel se pod ní propadl led. 
I přes to, že se Jan snažil dívku zachránit se nakonec utopila.

Jana trápí nejistota, jelikož dodnes neví co se doopravdy stalo s jeho bratrem, rozpadlo se mu manželství a přišel o práci. Nyní se vrací do míst, kde vyrůstal a uchází se o místo psychiatra na Lesní klinice, kde stejnou profesi vykonával i jeho otec. Práci v Lesní klinice nakonec dostane, ale pod podmínkou, že bude docházet na terapeutická sezení, aby se vyrovnal se ztrátou bratra.

...Carlo, kde vězíš ????? Nemůžu najít to tvoje zatracené číslo mobilu. Ozvi se !!!! Už nevím, co mám dělat. On skutečně existuje !!!!! Nebyl to přelud ! Démon z mé hlavy je reálný !!! Je ve mně !!! Už to nevydržím. S ním o tom mluvit nemůžu, poslal by mě zpátky. Co si mám počít ??? Carlo, ozvi se, prosím !!!!!!!!...

Hned po nástupu do nové práce je svědkem sebevraždy mladé ženy, která se silně podobá dívce z dětství, kterou nedokázal zachránit před utonutím v ledové vodě. A to není všechno. Společně s novinářkou Carlou Wellerovou a kolegou z kliniky Ralfem Steffensem přichází na stopu tajemství a všechny indicie vedou za zdi Lesní kliniky.

Mrazivé ticho bylo mou druhou knihou od Wulfa Dorna. Jako první jsem četla Spouštěče /recenze zde/ a nemohu se ubránit srovnávání obou knih mezi sebou. Mrazivé ticho se zdá o chloupek horší než zmiňovaný Spouštěč. 

Jan Forstner se po letech vrátil zpátky do svého rodného města a jelikož se nechtěl vrátit do domu po rodičích, tak se na čas zabydlel u Rudiho Marenburga, otce tragicky zesnulé Alexandry. Dostal práci na klinice a začal docházet na psychoterapie. Všechno se začalo pomalu komplikovat ve chvíli, kdy se Jan stal svědkem sebevraždy mladé ženy, jejíž poslední slovo bylo Gäoh!

Kniha čtenáře vtáhne do děje a doopravdy pustí až s posledním slovem. Čtenář nemá šanci se při čtení nudit, musí otáčet stránku za stránkou aby se dověděl, jak to celé vlastně dopadne. 
Autor si se mnou opět krásně pohrál. Díky jeho indíciím jsem měla pocit, že jsem pachatele odhalila už za půlkou příběhu. To jsem se ovšem šeredně zmýlila a na konci jsem nevěřila svým očím. 

Kniha je plná napětí a zvratů a čte se doopravdy velice svižně. Krátké kapitoly jsou pro mě velkým plusem, zvláště když musím od knihy odcházet. Navíc ve mně vzbuzují chuť číst dál, jelikož každá kapitola většinou končí v tom nejlepším.

Nevím, jestli je to chyba pana překladatele, nebo někoho dalšího, kdo měl text k dispozici, ale v první třetině knihy se stávalo, že jsem narazila na velice podivné složení vět, které mi strašně vadilo a rušilo mi celkový dojem ze čtení.
Mírně zklamaná jsem byla i z prostředí, ve kterém se děj odehrával. Ano, byli jsme v psychiatrické léčebně, ale trochu mi tam chyběla ta pověstná jiskra. Možná to je tím, že v již zmiňovaném Spouštěči byly tak bravurně popsány psychické problémy/nemoci. Nevím.

V ději se také chvílemi ocitáme u prostitutky Carmen a jejího zákazníka. Tato linka byla také velice zajímavá. Strašně mne jakožto čtenáře zajímalo, co se onomu tajemnému zákazníkovi stalo, že se chová tak jak se choval. 
Při přeskakování dějových linek jsem byla mírně zmatená hlavně ze začátku, jelikož jsem se nemohla orientovat v dané lince, ale po čase jsem si zvykla a nikterak mi to nerušilo požitek ze čtení.

Na konci knihy se všechno krásně vysvětlí a rozuzlí. Vůbec jsem nečekala, že kniha dopadne tak, jak dopadla a nestačila jsem se divit jak to všechno nakonec autor parádně vymyslel. Tleskám.

Knih s detektivní zápletkou bylo napsáno už mnoho, ale tato má u mne plus hlavně díky lékařskému prostředí. Za sebe mohu knihu doporučit a už se těším na další díl.


Název : Mrazivé ticho - série Lesní psychiatrická klinika (2. díl)
Autor : Wulf Dorn
Překlad : Rudolf Řežábek
Nakladatelství : Knižní klub
Počet stran : 368

A co vy ? Četli jste tuto knihu ? Líbila se Vám ? 

Nebo máte v plánu si ji přečíst ? 

Neváhejte a o svůj názor se podělte v komentářích :-)