Vyhlášení soutěže - Malé černé a devět žen

Krásný den, milí čtenáři,
jak jste si jistě všimli, tak na blogu probíhala soutěž o dva výtisky knihy Malé černé a devět žen. Aby to nebylo úplně jednoduché, tak byla soutěž rozdělena na dvě části. V první jsem pro vás připravila deset citací a druhá část byla zaměřena na knižní obálky, kterých jste měli k uhádnutí šest.

Nejprve si odkryjeme správné odpovědi, a poté se podíváme, kolik se vás zapojilo a kdo je vlastně vítězem.

1. "Tak." Mami vstane z postele. "Povím ti, jak to bude, a pak se už nebudeš bát. Čert vyťuká ta čísla a otevře dveře, a pak tě odnese z pokoje celého zabaleného v koberci." "Ty budeš v tom Koberci taky?" Znám odpověď, ale pro všechny případy se zeptám. "Já tady budu čekat," řekne Mami.    Pokoj                                                                                                                                                                    
2. Pochopitelně jsem hned navrhla obchod v New Yorku - a myslela jsem, že zešílí: "Nechci se pouštět do ničeho pokoutního!" opakoval. "Chci se s ní sejít u souseda." Když jsem mu řekla, že jste Tomův dobrý přítel, začal od toho nápadu ustupovat. O Tomovi toho moc neví, ačkoli tvrdí, že celá léta čte chicagské noviny jen proto, že v nich občas zahlédne Daisyno jméno.  Velký Gatsby                                                                                                                                                                               
3. Harry na okamžik ztuhl a upřeně na ta slova zíral. Zdá se mu to, nebo už kdysi dávno o bezoárech slyšel? Nemluvil o nich Snape hned na jejich první hodině lektvarů? "Kámen, který se nachází v žaludku koz a uchrání vás před většinou jedů."   Harry Potter a princ dvojí krve                                                                                                                                       
4. Zpátky v okiji mi Tetička pomohla se svlékáním a pak se nade mnou smilovala a nechala mě, abych si na půl hodiny zdřímla. Už mi všechno odpustila: mé bláhové prohřešky byly zapomenuty a moje budoucnost se zdála být ještě slibnější než Dýnina.   Gejša                                                                                                                                              
5.  "Správně," potvrdil doktor Winston. "Jen si představte, jakou bolest musela zakoušet. Všechny nervy na obličeji byly úplně odhalené. I malý závan větru by způsobil nesnesitelná muka. Patrně několikrát ztratila vědomí, nebo se o to alespoň snažila. Nezapomínejte neměla oční víčka - neměla se jak bránit světlu, ani jak odpočinout očím. Pokaždé , když se jí vrátilo vědomí, to první, co uviděla, bylo její znetvořené nahé tělo. Ani se nechci zaobírat tím, jakou bolest způsobí kyselina octová v čerstvé ráně."    Dvojitý kříž                                                                                                                                                                 
6. "Taky jsi k smrti vyděsil Billa, mě a tyhle dva," ukázal na Bitterbucka a Flanderse. "No a co?" odsekl Percy a vytáhl se do plné výšky. "Nejsou v jeslích, jestli sis nevšiml. I když vy s nima dost často takhle zacházíte." "No já osobně se lekám nerad," zamručel Bill, "a to tady dělám, Wetmore, kdyby sis náhodou nevšiml. Já mezi ty tvý mamtluky nepatřím." Percy se na něj zadíval přimhouřenýma očima, v nichž byl patrný náznak nejistoty. "A pokud nemusíme, tak je neděsíme, protože jsou vystavený velkýmu nervovýmu vypětí," dodal Dean. Stále mluvil tlumeným hlasem. "Chlapi, co jsou vystavený velkýmu nervovýmu vypětí, můžou vybouchnout. Můžou si ublížit. Můžou ublížit jiným. Někdy můžou dostat do potíží i lidi, jako jsme my."     Zelená míle                                                                                                                                                                 
7. "A co dál? Naočkujete mi ještě nebezpečnější nemoci, abyste zjistili, jestli si s nimi moje tělo taky poradí?" "U hvězd, to ne. Jste příliš cenná na to, abychom vás zabili." "Nic takového jste před hodinou neříkal." Doktor Erland zalétl pohledem k hologramu a zamračil se, jakoby přemýšlel o jejích slovech. "Teď je docela všechno jinak než před hodinou, slečno Linh. S Vaší pomocí bychom mohli zachránit statisíce životů..."   Cinder                                                                                                                                                                 
8. "Ale je to pravda. Vždycky se objevil někdo nový, koho potkala v baru nebo nějakém klubu - byla členkou spousty klubů. Jednu chvíli se z nich mohla zbláznit a pak je bez mrknutí oka vymazala. Exkomunikovala je kvůli nějakému nepatrnému prohřešku. "Jako například?" zeptala se Erika. "Jako že to holkám třeba slušelo víc než jí nebo že se bavily s klukem, se kterým se chtěla bavit sama. Nebo že o sobě moc mluvily..." "Lindo," napomenul ji otec varovně. "Vždyť říkám jen pravdu!" "Ne, jenom pomlouváš svoji sestru, která je mrtvá. Není tady, aby se mohla bránit..." Simon zmlkl. "Chodívala jste do barů s Andreou?" zeptala se Mossová. "Ne," řekla Linda ostře.   Dívka v ledu                                                                                                                                                                  
9.  "Koukněte, nejde o nic mimořádnýho. Spíš myslím, že bych ho prostě dostala z domu, aspoň pro začátek. Na procházku kolem hradu nebo do hospody. Jestli nakonec pojedeme na Floridu plavat s delfínama, tak to bude nádhera. Ale teď bych ho opravdu jenom chtěla dostat z domu a přivést na jiný myšlenky." Radši jsem nedodala, že jen při pouhém pomyšlení, že bych s Willem sama jela do nemocnice, se pořád ještě rosím studeným potem. Cestovat s ním do zahraničí mi připadalo tak pravděpodobné, jako že někdy uběhnu maratón.                            Než jsem tě poznala                                                                                                                                                                 
10. Jsem v hajzlu. Tak zní můj kvalifikovaný názor. V hajzlu. Výprava, na které jsem měl prožít nejskvělejší dva měsíce svého života se po šesti dnech změnila ve zlý sen. Ani nevím, kdo si tenhle deník přečte. Myslím, že nakonec ho někdo najde. Třeba za sto let.   Marťan     

Obrázky:

1) 15 minus   

2) Jiskra v popelu

3) Slepí ptáci

4) Tajemství rána

5) Volání kukačky

6) Volání netvora        

                                

                                   

I přes to, že se mnohým zdálo, že je soutěž těžší, tak se zapojilo jedenáct úžasných lidí a já jim tímto děkuji za účast. Doufám, že vás soutěž alespoň trochu bavila.

Jsem ráda, že všichni zapojení vyplnili alespoň sedm citací, což ostatně byla také jediná podmínka pro to, abyste se mohli zařadit do slosování. 

Největší problém byl s hádáním knih podle výřezů obálek. Jediní dva soutěžící měli všechny otázky vyplněny správně. Pro příště tedy vymyslím něco lehčího :-)

Už jste asi napnutí, tak se podíváme, kdo se stal šťastným majitelem knihy Malé černé a devět žen.

Pod číslem jedna se ukrývala Michaela Rubášová a pod číslem jedenáct soutěžila Mermaidka.

Děvčatům gratuluji a každou chvílí můžou očekávat email. 

Vy ostatní nesmutněte, na přelomu červen - červenec se chystá narozeninová soutěž, třeba se usměje štěstí zrovna na vás :-)


To by bylo pro tuto chvíli nejspíš všechno.  

Mějte krásný den a užívejte!

Pinky ❀