Pinky v Knihách : RECENZE: Lunapark

Kdo se odváží

vstoupit

do domu hrůzy?

Píše se rok 1973 a jsme v zábavním parku na malém městě v Severní Karolíně. Devin Jones, vysokoškolák s literárními ambicemi a čerstvě zlomeným srdcem, se rozhodne pracovat přes léto u kolotočů.

Najde si mezi světskými nové přátele, kteří ho nakonec přijmou mezi sebe, zachrání jednomu děvčeti život, spřátelí se s umírajícím chlapcem a zamiluje se do jeho krásné matky.

První polovina příběhu je milá a nostalgická, ale už zde se jako spodní proud táhnou zlověstná znamení. Devin se dozví nejen to, jak se obsluhuje kolotoč, ale i to, že ve Strašidelném zámku byla před čtyřmi lety zavražděna dívka, jejíž vrah nebyl dopaden a dívčin duch se lunaparkem stále potuluje…

Lunapark je další z knih, které u nakladatelství Beta vyšly v reedici. Přiznám se, že jsem byla na Lunapark docela zvědavá, tak se pojďme podívat, jak se mi kniha líbila.

Obálka knize opravdu sluší, neboť se jedná o výjev přímo z děje knihy, který se odehrává v sedmdesátých letech.

Lunapark je knihou, která není rozdělena na jednotlivé kapitoly. Jediné rozdělení spočívá v odstavcích, které od sebe oddělují malá černá srdíčka.

Hlavní hrdina, Devin Jones je vypravěčem celého příběhu. Z toho, jak příběh vypráví je jasné, že se jedná o, dnes již mnohem staršího Devina, který se nostalgicky vrací k onomu roku 1973, na který do smrti nezapomene.

Devin je vykreslený jako sympatický mladý muž, který se musí poprat se ztrátou své první, opravdové lásky. Ve své mladické naivitě nečekal, že jej milovaná přítelkyně tak brzy pošle k vodě a tak je jeho jedinou útěchou práce v lunaparku.

Celý příběh se tak točí nejen okolo Devina, ale hlavně okolo světských. Díky tomu, že je příběh vyprávěn v sedmdesátých letech, spolu s nahlédnutím pod pokličku světských, byť prostřednictvím autora, který sám přiznal, že je spousta věcí zde vyfabulována, se jedná o opravdu zdařilý mix, který rozhodně baví. A to od začátku vyprávění až do samotného konce.

Tentokrát se však nejedná o horor, na jaký jsme si u autora zvykli. I když je zde dům hrůzy se svou minulostí, která nepopiratelně zasahuje i do naší přítomnosti. V prvé řadě se jedná o příběh s detektivní zápletkou, při které budeme pátrat po vrahovi dávno zavražděné mladé ženy.

Tento detektivní příběh autor doplňuje vzkvétající láskou, která je čistá, jemná a nezištná. O to víc je tato linka opravdu dojemná. Rozhodně se nejedná o nic vtíravého, co by bilo do očí. Myslím si, že autor přesně věděl, co dělá a rozhodně udělal dobře, že tuto linku do příběhu zasadil.

Až na posledním místě bych viděla ono tajemno okolo domu hrůzy. Historie tvrdí, že ona zavražděná dívka zde straší a nejeden návštěvník ji zde zahlédl. Toto mystično kolem domu hrůzy už jen dotváří příběh k dokonalosti a dodává mu ten správný "kingovský" nádech, bez kterého si lze jeho knihy jen těžko představit.

Pokud byste chtěli vyzkoušet autorův spisovatelský um, ale máte obavy z jeho knih. Ať už kvůli tloušťce nebo kvůli tomu, že byste se báli, tak Lunapark bude správnou počáteční volbou. Stephen King zde totiž nestvořil krvelačné klauny, šílené kolotočáře nebo kolotoče sekající hlavy.

Ne.

Stephen King tady, na bezmála dvě stě šedesáti stranách prostě vypráví příběh, který si jednoduše zamilujete. Protože vyprávět on opravdu umí a než se nadějete, vtáhne vás do děje, který si užijete do posledního písmenka.

Lunapark je něco jiného, než na co jsme u autora zvyklí. Přesto se jedná o knihu, která si rozhodně zaslouží být čtena. Je až s podivem, že autor nepotřebuje napsat knihu o tisíci stranách, aby si získal čtenáře. Tato jednohubka je toho důkazem.

Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Beta,

kde si knihu Lunapark můžete zakoupit.