RECENZE: Všechny barvy noci | Karine Lambertová

Vždycky záleží na tom,

jak se díváš...

Pětatřicetiletý tenisový trenér Vincent má přijít během čtyř týdnů nečekaně a rychle o zrak. Co má s tak zdrcující diagnózou dělat? Jak se má vyrovnat s tím, že už nebude moci dělat milovanou práci? Má snad zapomenout na všechny své plány? A o koho v této chvíli může opravdu opřít?

Když se ve světě kolem něj začne smrákat a okolí se promění v překážkovou dráhu, nachází Vincent útěchu na venkově, ve starém dědečkově domě, kde kdysi prožil tolik šťastných chvil. 

"Psst! Poslouchej! Dívej se!"

Voda bublající na okraji kanálů v nich hřmotně mizí, cáká po chodnících, bubnuje na dveře, každá kapka, každé šplouchnutí, každé crčení vykresluje pro Vincenta jasnější obrysy a na všechno, co bylo neviditelné, vrhá barvy.

"Déšť mi rázem předkládá obrázek celého okolí, zpomalenou perspektivu, aniž se jí dotýkám nebo si ji pamatuju. Teď přesně ve mně krása toho všeho zvučí. Chápeš?"

Arnaud otevře oči a pochybovačně pozoruje svého přítele. Ale jeho nadšení ho uklidní. Všechno tedy není ztraceno.

"A když prší, je to dobré pro zahrady," dodává Vincent.

Objevuje pomalý způsob dědečkova života, potkává se s místními lidmi a uvědomuje si sílu všech ostatních smyslů. Nachází opravdové přátelství a lásku a s tím i sílu a chuť prožít každý další den.

Všechny barvy noci jsou příběhem o odhodlání, rodinných poutech, vztazích i neobyčejné lásce za okolností, které většina z nás nikdy nepozná.

Všechny barvy noci jsou další knihou z edice 7lásky. Tentokrát je hlavní hrdinou člověk, jenž nenávratně přichází o zrak. Pojďme se tedy blíže podívat, jaká kniha vlastně byla.

Obálka je jako vždy vyvedena tak, aby do celé série typově zapadala. Tentokrát se jedná o knihu, které dominuje zelená. 

Uvnitř knihy se ukrývá celkem 57 kapitol. Některé jsou opravdu velmi krátké. U každé nové kapitoly je vyobrazena rostlinka s rajčaty. 

Možná vám vrtá hlavou proč zrovna rajčata/zelenina. Je to velmi jednoduché. Hlavní hrdina, který se odstěhoval do domu po svém milovaném dědečkovi, totiž "opráší" svůj zahradnický um a začne si na záhonku pěstovat zeleninu. Mimo jiné i rajčata.

Všechny barvy noci nejsou typickým románem, ale to jsme si mohli už u této edice jistě všimnout, že se autorky nezaobírají obyčejnými tématy a netvoří jeden klišoidní román za druhým. Nejinak je tomu i tentokrát.

Autorka se pustila do románu, jehož hlavní zápletka je opravdu bolavá. Dovedete si představit, že jdete k očnímu lékaři s tím, že vám nejspíše napíše nějaké kapky a on vám místo toho řekne, že máte nanejvýš měsíc, než definitivně přijdete o zrak? 

Přesně tohle se stalo i Vincentovi. Hlavnímu hrdinovi celého příběhu. Muži, který byl nezávislý, zamilovaný a se slibně rozjetou tenisovou kariérou. 

Tato zpráva mu doslova podlomila kolena. On to však nevzdává a snaží se zase zpátky postavit na nohy.

Bohužel pro tuto knihu však autorka toto citlivé téma nedokázala pořádně uchopit a vložit na papír. Styl psaní byl poměrně strohý a urychlený. To nejen na začátku, kdy se Vincent o své diagnóze dozvěděl, ale také i poté, co opravdu oslepnul. 

Autorka měla opravdu skvělou myšlenku. Přiblížit lidem jak se žije ve tmě, byl opravdu skvělý nápad. Člověka nikdy nenapadne co všechno nevidomý člověk denně zkouší. A je úplně jedno, jestli se se svým postižením narodil nebo k němu přišel v průběhu života. Žít bez nohy není takový oříšek, jako žít v naprosté tmě. A já mám před těmito lidmi obrovský respekt.

Autorka však celý příběh odvyprávěla jako z rychlíku. Nejen, že se její vyprávění bylo opravdu rychlé, ale také bylo velice odměřené, což je opravdu škoda. Čtenář tak nemá nejmenší šanci si k hlavnímu hrdinovi získat nějaký hlubší vztah. Ať už by to byly sympatie, obdiv či nějaké antipatie. A to je opravdu velká škoda, zvlášť u knihy s takto citlivým a těžkým tématem.

Smíření se se svým osudem hlavnímu hrdinovi trvalo téměř okamžik, stejně jako sžití se s danou situací. Po pár rozbitých hrníčcích z něj byl týpek, který chodí po vsi a bez problémů mění kola lidem, kteří jsou v nesnází. 

Možná je to trošku pokory, co ve vyprávění chybí, možná jen mohla autorka hlavního hrdinu ve svém trápení trochu více přiblížit ostatním smrtelníkům. Těžko říct. Každopádně ona pověstná jiskra tomuto vyprávění určitě chybí. 

Na tuto knihu jsem byla opravdu zvědavá, ale po dočtení jsem se nemohla ubránit zklamání. Nutno však podotknout, že kniha je opravdu čtivá a rozhodně zaujme. Škoda jen, že autorka neuchopila toto téma trochu lépe.

Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Metafora, 

knihu Všechny barvy noci můžete zakoupit na stránkách nakladatelského domu Grada.

Název: Všechny barvy noci

Autor: Karine Lambertová

Překlad: Tomáš Kybal

Edice: 7lásky, kniha patnáctá

Nakladatelství: Metafora

Počet stran: 272

Rok vydání: 2020

Vydání první