Pinky v Knihách : RECENZE: Svědectví

Konec světa je teprve začátek!

Legendární postapokalyptický román.

Dobrý způsob, jak skoncovat se světem: chybná nanosekundová operace v laboratoři Ministerstva obrany a miliony kontaktů znamenají cestu k řetězové smrti.

A den poté: holý svět, zbavený řádu a z 99% vylidněný: svět, ve kterém si hrstka přeživších panicky vybírá strany, na kterých má stát nebo kterými je vybrána. Svět, ve kterém jsou nejhorší noční můry zla ztělesněny mužem s osudným úsměvem a nevýslovnou silou: temným Randallem Flaggem.

Syrový postapokalyptický román Svědectví Stephena Kinga je řazen k autorovým nejlepším dílům.

Rozehrává v něm již mnohokrát zpracované téma boje s katastrofální epidemií nevyléčitelné nakažlivé choroby, která zde má podobu „superchřipky" vyvinuté ve vojenských laboratořích.

Experiment se však vymkne kontrole a nákaza vyhubí takřka celé lidstvo. Hrstka těch, kdo přežili, se dělí na dvě skupiny – jedni se uchylují k laskavé matce Abigail, která je oslovila ve snech, druzí směřují do náručí Temného muže.

Kingův román vrcholí jako klasický souboj mezi Dobrem a Zlem, v němž lidem zůstává role figurek na šachovnici hry o svět. King si v knize pohrává se svým oblíbeným tématem předurčenosti, kterému se věnoval i v dalších románech jako Mrtvá zóna, To nebo Temná věž.

Román poprvé vyšel v roce 1978, byl však autorem na popud vydavatelství radikálně zkrácen, protože šlo o autorův teprve čtvrtý román, a panovaly obavy, že jeho původní rozsah by mohl čtenáře odradit. Časem se však ukázalo, že jméno Stephen King dokáže úspěšně prodat téměř cokoli, proto bylo v roce 1990 publikováno mírně poupravené a doplněné Svědectví v původní délce.

King se představuje ve vrcholné formě a strhující vyprávění nenechá čtenáře ani na okamžik vydechnout...

Svědectví je další z Kingových knih, které vyšly u nakladatelství Beta. Byla jsem na tento chválený román opravdu zvědavá a neskutečně jsem se těšila, až se do čtení pustím. Tak se pojďme podívat, jak se mi kniha líbila.

Obálka se opravdu povedla a já tleskám. Na první pohled jistě upoutá a hlavně se v ní odráží celý příběh. Robin Brychta si za tuto práci jistě zaslouží minimálně obrovskou pochvalu.

Příběh je rozdělen do tří částí a každá část má své podkapitoly tak, jak jsme u Kingových knih zvyklí.

I když byl původní rukopis napsán už v roce 1978 je až mrazivé, s jakým tématem King přišel a že se Betě povedlo jeho knihu znovu vydat zrovna tento rok, když nás také trápí virus, se kterým si moc nevíme rady. I když máme štěstí, oproti "superchřipce" z románu se jedná jen o takové nepříjemné pošimrání.

Jelikož jsem měla se Svědectvím svou premiéru, tak jsem byla velice zvědavá, jak mne bude tak obsáhlá kniha bavit. A hlavně jak rychle ji přečtu. Od autora jsem ještě žádnou tak dlouhou knihu nečetla, proto jsem k ní přistupovala nejen se zvědavostí, ale také s mírnými obavami.

Co když bude příběh až příliš rozsáhlý? Co když se budu s knihou vyloženě trápit?

Naštěstí se tak nestalo. Příběh jsem si opravdu užila a teď bych vám ráda řekla trochu více.

Autor se ve Svědectví pustil do něčeho, čeho se děsí celý svět a to je pandemie superchřipky, která má téměř stoprocentní úmrtnost. Jen pár jedinců má to štěstí, že jsou nějakým způsobem vůči tomuto viru imunní.

Hned v prvních stranách se setkáváme s pacientem nula, který je vojákem a je si vědom toho, že se stal obrovský průšvih. Bere proto svou milovanou ženu a dcerku, nasedají do auta a mizí co nejdál. Jejich cesta však končí nárazem do benzinové pumpy. Všichni tři jsou mrtví a tato nehoda není tím, co je zabilo.

Přeživší čumilové od benzinové pumpy jsou brzy odvezeni do izolace, kde dochází k výzkumu. Jeden z nich, Stu, je však tím šťastným a nákaza se mu vyhne. Bohužel to však znamená, že bude podroben důkladnému zkoumání, proč tomu tak je.

Bílé pláště, miliony otázek, jehly, měření tlaku a další chuťovky jsou jen zlomkem toho, jak vypadá jeho denní rutina.

Autor celou situaci popsal tak věrohodně, až se z toho točí hlava a zvedají chloupky na rukách. Charaktery jednotlivých postav jsou doslova vymazlené a stejně tak popisy toho, jak Kapitán Trips řádí a zabíjí jednoho člověka za druhým.

Člověk má kolikrát pocit, že čte nějaké "pandemické memoáry" a ne smyšlený postapokalyptický román od mistra hororu.

Hlavních hrdinů má kniha hned několik. Kromě Stua, se kterým jsme seznámeni v podstatě hned na začátku jím jsou také zpěvák Larry Underwood, který je nyní vycházející hvězdou díky chytlavému hitu. Nick, který je bohužel hluchoněmý a v neposlední řadě Fran. Ta se na začátku epidemie dověděla, že čeká miminko.

Tuto hlavní čtveřici pak doplňují i další postavy, které v příběhu nejsou jen tak do počtu, ale jsou postavami plnohodnotnými. Mnoho z nich si jistě zamilujete a nebo na ně budete mít pořádnou alergii, stejně, jako já.

V průběhu čtení tak střídavě sledujeme osudy těchto hrdinů a společně se vydáváme hledat přeživší.

Díky tomuto střídání vypravěčů působí celý příběh ještě o fous opravdověji. Nejen, že máme možnost, abysme si vytvořili k postavám vztah a lépe je poznali, ale hlavně sledujeme řádění epidemie hned z několika úhlů pohledu, což je vždy ku prospěchu.

Čtenář si alespoň lépe vychutná celý apokalyptický obraz toho, jak chřipka řádila. Autor se tohoto vyprávění vůbec nebál a kolikrát věci popisoval opravdu "výživně".

Jak už jsem v úvodu psala, kniha je rozdělena celkem na tři části. Dalo by se říci, že tři knihy. První kniha tedy pojednává o úderu chřipky. Sledujeme její následky, mnoho mrtvých, kolabování systému, rabování přeživších, atd.

Druhá část svede naše hlavní hrdiny dohromady. Začíná se budovat nové město. Přeživší přicházejí po stovkách a v čele tohoto společenství stojí matka Abagail. Stoletá žena, která mívá vidiny ohledně nového světa a boje, který budou muset ještě zvládnout.

Tato část byla oproti první, dynamické, spíše táhlá. Hrdinové se pomalu usazují, navazují nová přátelství, ale také je potřeba založit jakýsi parlament, aby vše fungovalo jak má a ve městě nepropukla úplná anarchie.

Také silně věřící matka Abagail mívá dlouhé promluvy o Bohu, které čtenáři nic moc nedají a osobně bych je pořádně proškrtala. Tyto části totiž byly opravdu zbytečně dlouhé a v podstatě o ničem.

Oproti tomu na druhé straně se také srocují lidé, kteří však netouží po sluníčkovém životě, ale spřádají pořádný útok. Randall Flagg totiž potřebuje armádu k tomu, aby ovládl zbytek světa. I zde, mezi zlem se najdou postavy, které vám svým způsobem přirostou k srdci a oproti týmu matky Abagail má tým zlo tak nějak více šťávy a působí trochu dynamičtěji.

Jak se dá předpokládat, tak třetí část bude souboj mezi dobrem a zlem. Tento souboj měl být opravdu epický a nezapomenutelný. No, místo toho nás čeká jen takové pošolíchání a je konec. King málokdy vychytá konec, který by knize opravdu slušel a ani tady se mu to moc nepovedlo.

Po celé knize si myslím, že čtenář opravdu očekává velkolepé finále, které se zde, bohužel, nekoná.

Přesto jsem však po přečtení cítila jakési uspokojení. Autor napsal opravdu dobrý postapo román, který vás bude jistě bavit. Hrdinové jsou popsáni opravdu skutečně, stejně tak řádění chřipky a následné budování nové komunity.

Díky tomu, že King zvládl vdechnout svým postavám život, tak své vyprávění vystřelil o level výše. A tak to mám ráda. Postavy, ke kterým přilnu a věřím jim, že jsou skutečné. Díky tomu se kniha těžko odkládá a když už ji čtenář nečte, tak nad ní přemýšlí.

A tak to má být.

Bitva mezi dobrem a zlem byla třešničkou na dortu, který jsem si opravdu vychutnala do posledního drobečku. A s nikým jsem se nedělila! Opravdu se nedivím tomu, proč je kniha tak chválená. Rozhodně doporučuji všem milovníkům postapokalyptických románů, zvláště milovníkům dlouhých knih.

Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Beta,

kde si knihu Svědectví můžete zakoupit.