RECENZE: Zvěrolékař z Yorkshiru | Julian Norton

Pojďte se začíst do opravdových 

veterinárních příběhů!

Že je práce veterináře opravdová dřina, ale i radost, o tom Julian Norton nikdy nepochyboval. Vypořádat se s telící se krávou je oproti ošetření velkého hada, i když má Julian z plazů tak trochu fobii, ještě dobré. Hlavní je ničemu se nedivit, třeba vypranému kotěti nebo labradorovi, který sežral páníčkovi celý umělý chrup.

V tomto bodě jsem získal první představu o tom, jak dlouho dopolední práce potrvá. Dobrý systém ušetří pár hodin, špatný znamená, že na místě strávíte celý den.

V tomto případě při pohledu na zrezivělou dobytčí klec, opírající se o zeď, moje srdce pokleslo. A aby to bylo ještě mnohem horší, klec stála v hlubokém blátě. Byl to ten druh bahna, ve kterém se velmi špatně pohybuje, a není možné od klece rychle uskočit, když se po vás ožene špatně naložená kráva. Tohle bláto vám zaleze pod nepromokavé kalhoty a vyšplhá se až do rozkroku. 

Čekala mě pomalá a namáhavá práce, a jak už jsem řekl, zabrala mi téměř celý den.

Zvěrolékař z Yorkshiru je knihou, na kterou jsem byla opravdu zvědavá. Pro mě je toto povolání opravdu fascinující a ráda jsem sledovala i seriály z tohoto prostředí (např. Veterinář z Yorkshiru). Tak se pojďme mrknout, jaká kniha vlastně je.

Obálka je na první pohled opravdu přívětivá a je na ní náš hlavní "hrdina", Julian Norton.

Kromě předmluvy Jima Wighta a úvodu, se v knize ukrývá celkem dvacet kapitol.

Každá kapitola má svůj vlastní název, díky čemuž se dá snadno odhadnout, o čem nejspíš bude.

Mnoho čtenářů jistě četlo, nebo alespoň zná, knihy Jamese Herriota, který radosti i starosti z veterinárního prostředí po dlouhá léta přibližoval širokému spektru čtenářů.

Osobně jsem Herriotovy knihy nikdy nečetla, ale předpokládám, že nebudou až tak rozdílné oproti Veterináři z Yorkshiru. 

Autor čtenářům přibližuje život veterináře na rozlehlých britských farmách a seznamuje nás s jeho prací opravdu do hloubky. 

Přemýšleli jste někdy nad tím, kolik péče vyžadují krávy na farmách a že se ani jim nevyhýbají různé zdravotní neduhy, které je potřeba léčit?

Být veterinářem totiž není pouze o roztomilých koťátkách nebo sladkých štěňátkách, ale je to tvrdá dřina plná bláta a nebezpečí úrazu od rozezlené krávy nebo špatně vyspaného býka. 

Nemusíte však mít strach, že by se autor v knize věnoval především farmářským zvířatům. Autor nás seznámí i s jejich veterinární praxí a ukáže nám, že i domácí zvířata bývají pěkně vykutálená a kromě obvyklých nemocí sem tam i sežerou něco, co by neměly. 

Opravdu šokující je pak vyprávění o epidemii slintavky a kulhavky, která Spojené království zasáhla s opravdu drtivými dopady, nejen pro samotná zvířata, ale také pro jejich chovatele, kterým v mnoha a mnoha případech zůstaly akorát oči pro pláč. 

Bohužel se však kniha nevěnuje pouze veterinární praxi, jak by se od titulu dalo očekávat, ale autor se zde nezapomíná chlubit ani svými úspěchy. Kapitoly o tom, jak se vydal na výšlap do hor nebyly moc zajímavé a působily jako nudná vsuvka, kterou autor vyplnil prázdné místo. 

Díky těmto autorovým zážitkům, které byly bezesporu zajímavé a u vyprávění s přáteli by jistě sklidily úspěch, se však kniha místy opravdu nepříjemně vlekla.

Nevidím důvod, proč číst v knize o veterinárních příbězích o tom, jak se autorovi dařilo při horském výšlapu, nebo jaké měl při zdolání svých cílů pocity.

Přesto se jedná o čtení, které vás jistě zasáhne. Z autorova vyprávění čiší neskutečná láska ke zvířatům a hlavně ochota přijít na to, co dané zvíře vlastně trápí. A o tomto povolání veterináře vlastně je. Nebo ne? 

Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Alpress,

kde si knihu Zvěrolékař z Yorkshiru můžete zakoupit.

Název: Zvěrolékař z Yorkshiru

Autor: Julian Norton

Překlad: Jana Vlčková

Edice: Klokan

Nakladatelství: Alpress

Počet stran: 240

Rok vydání: 2020

Vydání první