Pinky v Knihách : RECENZE: Holčička, která měla ráda Toma Gordona

Svět má zuby

a může kdykoli začít kousat!

Trisha McFarlandová zjistila, že svět není jen krásné místo na hraní, když jí bylo devět let. V deset hodin dopoledne začátkem června 1998 seděla vzadu v matčině autě, na sobě měla modrý dres Red Sox (s číslem 36 a jménem GORDON na zádech), hrála si s panenkou Monou a těšila se na výlet po Appalačské stezce.

V půl jedenácté zabloudila v lese. Snažila se nepodlehnout panice, snažila se nemyslet na to, že když se lidé ztratí v hustém a temném porostu, může se jim něco stát…

Trisha projela posledních deset metrů vleže na levém boku, s levou rukou nataženou před sebou a obličejem schovaným v ohbí lokte. Do čehosi vrazila tak prudce, že se jí na žebrech objeví modřina... a potom, ještě než stačila pořádně zvednout hlavu, jí těsně nad levou lícní kostí projela bolest jako jehla. Trisha zaječela a vyskočila na kolena a zároveň se plácla do obličeje. Cosi rozplácla - samozřejmě další vosu, co jiného, zrovna když ji znovu bodala, a pak otevřela oči a uviděla je všude kolem sebe; žluto-hnědě pruhovaný hmyz, který vypadal, že ho zadeček táhne k zemi, jako nacucané těžkopádné továrny na jed.

Holčička, která měla ráda Toma Gordona je knihou, na kterou jsem byla opravdu zvědavá. Před nedávnem vyšla u nakladatelství Beta v reedici, tak jsem se do knihy pustila.

Obálka knihy se, dle mého názoru, tentokrát nakladatelství moc nepovedla. Působí tak "nijak". Myslím si, že méně tmavých barev a více zelených by knize asi prospěly.

Kniha je uvnitř rozdělena do šestnácti kapitol, které zakončuje autorův vzkaz.

Knihu jsem četla poprvé a neměla jsem od ní nějaká přehnaná očekávání. Ať už díky ohlasům, které jsem zaznamenala, tak i díky tloušťce.

Holčička, která měla ráda Toma Gordona je totiž štíhlá kniha pojednávající o malé Trishe, která se ztratí v lese a pokouší se najít cestu, která ji dovede zpátky do civilizace.

Kniha není úplně tím, na co jsme u autora zvyklí. Ale i tak to vůbec nevadí. Příběh o malé holce, která se snaží přežít v lese, kde zabloudila, je totiž napsaný dobře. King má vypravěčský dar a ten zde využívá opravdu hojně.

Jsme tak svědky toho, jak Trisha bojuje o život, když ji napadnou včely nebo se snaží neotrávit lesními plody. Při popisech Trishina putování se čtenáři jistě nejednou sevře srdce úzkostí. Když King píše o tom, jak na Trishu útočí včely, tak je prostě slyšíte bzučet kolem sebe a máte strach, abyste taky neschytali pár žihadel.

Je však třeba myslet i na to, že Holčička není úplně akční knihou plnou překvapivých zvratů nebo nadpozemských bytostí. Tentokrát se jedná o knihu, která by se, dost dobře, mohla doopravdy stát mrazivou skutečností a o to více si jí cením.

Trisha totiž byla hrdinkou, kterou si jistě zamilujete nebo nad ní alespoň smeknete pomyslný klobouk. Holčička, které je devět let, je vydána napospas temnému lesu, ve kterém číhá nebezpečí na každém (dobrá, tak na každém pátém) kroku.

Přesto si tato slečna snaží zachovat chladnou hlavu a zapojit logické uvažování, aby přežila a dostala se zpátky domů.

Ano, autor zde sepsal i pár pochybných věcí, ať už to, jak se Trisha ztratila. Myslím, že se mohla ze začátku v pohodě vrátit, odkud přišla, tak třeba i její těžké zažívací potíže, které se jí objevily po pití vody z potoka.

Myslím si, že zrovna voda ze studánky nebo potůčku by nemusela být k lidskému organismu tak nehostinná.

King nám Trishu na jednu stranu představuje jako šikovné děvče, které ví, jaké bobule může sníst a jak se schovat přes noc, ale na druhou stranu z ní udělal jelito, které se neumí po pár metrech vrátit zpátky na stezku.

Přesto se jedná o knihu, která mě opravdu bavila a přistihla jsem se, že Trishe opravdu fandím a přeji si, aby se dostala v pořádku domů.

Jestli se tomu stalo a nebo ne, se už budete muset dočíst sami. Věřím, že se vám bude kniha líbit stejně, jako mně.

Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Beta,

kde si knihu Holčička, která měla ráda Toma Gordona můžete zakoupit.