Hořkosladký příběh,
který vás chytne za srdce...
Pavla je mladá žena, která žije v podstatě pohádkový život. Je šťastně vdaná za Bena, se kterým má harmonický vztah a s otcem si nejenže skvěle rozumí, ale pojí je velice silné pouto. Všichni tři žijí v Ženevě a těší se z Pavlina nově oznámeného těhotenství.
Všechna rodinná pohoda se však rozplyne jako pára nad hrncem díky tragické autonehodě, při níž Pavla ztratí jak milovaného manžela, tak i otce. Najednou se cítí prázdná, vůbec netuší, co si bez mužů svého života počne. Během okamžiku přišla o všechno na čem jí v životě záleželo a svůj budoucí život si nedokáže vůbec představit.
Babička mě držela za ruku jako malé dítě a já ji poslušně následovala. Stmívalo se a v ulicích se začaly rozsvěcet lampy. Přes slzy jsem si neviděla pod nohy a co chvíli se mi kotník na hrbolatých dlažebních kostkách zakymácel.
"Už jsme skoro doma," řekla babička a jemně mi stiskla dlaň.
Doma. To slovo znělo tak nějak... nemístně. Bez táty a Bena už jsem žádný domov neměla.
Bězděky jsem nahlédla do výlohy videopůjčovny a zrak mi padl na osvícený plakát, na kterém stálo:
Miluji tě navždy.
Pak se mi podlomila kolena a celý svět zčernal.
Jejím záchranným kruhem se v této nelehké situaci stává babička Věrka, která se vypravila do Ženevy, aby vnučku podpořila a podala jí pomocnou ruku. Po pohřbu se Pavla Věrce svěří, že by s ní ráda odjela, jelikož ji v Ženevě už nic nedrží. A tak obě ženy odjíždějí do vesničky s poetickým názvem Hory Páně.
Zde se Pavla postupně zabydluje a poznává zdejší obyvatele. Hlavně sousedku Elišku, dívku, která při těžké nehodě přišla z neznámých příčin o zrak, a jejího bratra Zbyška, který si Eliščin stav klade za vinu.
Najdou k sobě Pavla se Zbyškem v těžké životní situaci cestu? Smíří se s tím, co jim život vzal, ale také dal?
Když jsem si náhodou všimla výzvy paní Zelené na facebooku, kde sháněla někoho, kdo by její prvotinu zrecenzoval, rozhodla jsem se, že zkusím štěstí. Anotace totiž zněla lákavě a já jsem si řekla, že by mohlo jít o docela zajímavý román.
Obálka knihy je v jednoduchém stylu - černobílé provedení s ženou v detailu dává tušit, že se bude jednat o román pro ženy. Název knihy je vyvedený v bronzovém odstínu a líbí se mi, že je na dotek plastický.
Kniha začíná mrazivým prologem a následují kapitoly, které jsou vyprávěny z více pohledů., konkrétně z pohledu Pavly, Věrky a Zbyška. Vše je přehledně označeno, takže se čtenář nemusí bát, že by se ztrácel v ději nebo ve vypravěči.
Osobně mám knihy, které jsou psány z více pohledů, strašně ráda. Příběh díky tomuto aspektu působí opravdovějším dojmem. Navíc v této knize se jedná o poměrně krátké kapitoly, díky čemuž stránky doslova ubíhají pod rukama.
Autorka se toho nebála a hned ze startu připravila o život Pavliny dva nejbližší, jejího otce, spolu s manželem. Tato životní zkouška s mladou ženou pořádně zamává a ona se místo radostného očekávání příchodu svého prvního dítěte, utápí v nekonečném žalu.
Utrpení, které Pavla prožívá je cítit z každé stránky. Všechno okolo jí její milované muže připomíná a tak je pro ni opravdu složité dívat se dopředu a ráno vůbec vstát z postele. Věrka je jí však nablízku a hlavně je jí důležitou oporou a podporou.
Autorčin styl psaní je opravdu úžasný. Její barvité popisy okolí probudí vaši fantazii na plné obrátky. Zurčení vody, zpěv ptáků, vůně čerstvě upečeného koláče nebo první jarní paprsky - všechno doslova ucítíte a budete vnímat při čtení, jako byste byli součástí příběhu samotného.
Autorka nezahálela ani při popisování postav. Jejich charaktery jsou skvěle vykreslené a čtenář tak nemá nejmenší problém si mezi nimi najít svého oblíbence, nebo se vžít do jejich pocitů. Osobně mi byla nejsympatičtejší právě Věrka, která působila tak trochu jako pohádková babička. Žena, která měla vždy upečený čerstvý koláč, uměla pochopit, pohladit i poradit. Stála nohama pevně na zemi a své životní zkušenosti dokázala naplno využít.
První polovina knihy byla spíše taková uplakanější, aby se vzápětí přehoupla do klasické červené knihovny, která se nevyhýbá jistým klišé. Je potřeba počítat s tím, že ani děj nijak nepřekvapí a je docela předvídavý.
Přesto se jedná o knihu, u které si báječně odpočinete a nasajete příjemnou atmosféru vesničky, kterou obklopují voňavé lesy.
Osobně se mi kniha báječně trefila do noty a její čtení jsem si opravdu užila. Na české poměry se jedná o velice vydařený román, který s klidným srdcem doporučím čtenářkám, které mají chuť na hořkosladký příběh z pera české autorky.
Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji Sabině Zelené,
knihu Tisíc východů slunce si můžete zakoupit u nakladatelství Fragment.
Název: Tisíc východů slunce
Autor: Sabina Zelená
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 224
Rok vydání: 2017
Žádné komentáře:
Okomentovat