Nepříjemné odhalení a kolotoč neuvěřitelných událostí
rozpoutá houbová smaženice
Životem pětadvacetileté Anety otřese zdánlivě neškodná houbová smaženice. Otrava a podivná halucinace odstartují divoký sled událostí, kdy se mladá žena musí vypořádat nejen s nečekaným rodinným tajemstvím, ale také s dědictvím, které by si přál málokdo z nás. Protože to, co si neseme v sobě, nelze jen tak potlačit.
Psychologická novela psaná svižným a vtipným jazykem přináší střízlivý pohled na každodenní vnitřní bitvy, které si každý musí vybojovat sám.
„Co je s ní? Je úplně bílá.“„Jsi v pořádku?“ ptá se Filip. Slyším jeho hlas jakoby z dálky, ale zároveň hrozně nahlas. Vzpomenu si na tu smaženici, ze které mě bolí břicho. Mozek zrychluje kolotoč myšlenek. Matka určitě pošle do novin mou nejhorší fotku. Rozostřuje se mi zrak, mžitky přibývají, trochu se usmívám, mžitky mám ráda, ale pomalu je střídají nějaké sny nebo halucinace. Vidím rozmazanou postavu muže, jak sedí u něčí postele a drží za ruku starou paní. Vypadá to, že ležící stařenka má velké bolesti. Představa zase mizí a vracím se do reality své kuchyně, ale dýchá se mi hůř a hůř. Jako by mi na hrudníku ležela celá tíha světa. Zkouším znovu nádech. A ještě víc. Snažím se natlačit aspoň trošičku vzduchu do hladových plicních sklípků. Ale nejde to. Už nemám sílu, už se nenadechnu. Mžitky se spojily v mlhu. Mám pocit, že se zase usmívám.Když se probudím, ležím v kuchyni na zemi na zádech, Filip u mě klečí a zřejmě na mě křičí, ale vůbec nic neslyším a vypadá jako tlumočník do znakové řeči. Jen nemá kolem sebe svůj chlíveček. Usměju se na něj, ale dá mi lehkou facku, která nějak propojí mozek a uši.„Aneto! Co je ti? Asi jsi omdlela. Jsi v pořádku?“„Jsem, je mi krásně.“ Pootočím hlavu na bok, zjistím, že je pode mnou polštář. Usměju se na Filipa, chytnu ho za ruku a palcem ho hladím po zápěstí. Dal mi polštář pod hlavu. Miluju ho.
Konec emocí je novela z pera českého autora, která vyšla v loňském roce. Pojďme se spolu podívat, jestli stojí za to, si ji přečíst, nebo bude lepší ji vynechat.
Kromě prologu kniha obsahuje celkem třináct kapitol, které jsou zakončeny epilogem.
Každá kapitola má svůj vlastní název a poté následuje krátký úryvek textu, který je psaný kurzívou.
Hlavní hrdinka je zde Aneta, která až doposud vedla celkem normální život. Ten se jí však, jako mávnutím kouzelného proutku, otočí vzhůru nohama po požití houbové smaženice.
Aneta začne být přesvědčená o tom, že vidí vzpomínky ostatních a dokonce dokáže léčit jejich trápení. Vyhledá proto pomoc psychologa, ale místo lékaře, který by jí pomohl, najde v ordinaci na první pohled nepřesvědčivého lékaře a tím to zdaleka nekončí.
Začnou se na ni valit dávná tajemství, která se bude snažit rozklíčovat aby mohla pochopit, co se vlastně děje. Během jejího pátrání však nic nejde podle představ a tak se začíná všechno pořádně komplikovat.
Konec emocí je docela zajímavý počin z pera českého autora. I když začátek knihy působí poněkud kostrbatě, zvlášť díky postavám, které se chovají minimálně zvláštně, ať už se jedná o Filipa, přítele hlavní hrdinky, nebo Filipova šéfa, který je také takovou divnou postavičkou.
Naštěstí se autor brzy vzpamatoval a rozjel příběh, který rozhodně zaujme a vtáhne čtenáře do děje. Dávná rodinná tajemství jsou hnacím motorem, který děj posouvají kupředu spolu s dávkou mystična, kterým je kniha okořeněna, tvoří čtivý kousek, který rozhodně baví.
I když se může zdát, že je děj poněkud průhledný, tak tomu tak není a samotný závěr je překvapivým rozuzlením celého příběhu. Rozhodně jsem jej nečekala a po dočtení jsem byla spokojená.
Také díky délce samotné novely je více než jasné, že s ní strávíte jedno příjemné odpoledne a budete se dobře bavit. Za sebe určitě doporučuji.
Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janu Stejskalovi,
knihu Konec emocí si můžete zakoupit na jeho stránkách.
Název: Konec emocí
Autor: Jan Stejskal
Nakladatelství: Gorgona
Počet stran: 224
Rok vydání: 2021
Vydání první
Žádné komentáře:
Okomentovat