Do posledního dechu | Robert Bryndza

Erika Fosterová přichází s dalším případem!

V kontejneru je nalezena mrtvá dívka a na místo jsou, jako vždy, přivoláni policisté. Jako první se zde dostane právě Erika, ovšem je tu jeden háček, toto rozhodně není její případ.

Musí proto začít bojovat, aby si její kolegové a hlavně nadřízení uvědomili, že její místo je v terénu, nikoliv za stolem na policejní stanici.
Vlivem mnoha okolností se detektiv šéfinspektor Erika Fosterová stává součástí vyšetřování smrti mladé dívky.

„Pane, vyslechla jsem ty tři svědky, zajistila jim bezpečné místo, kde můžou bydlet, a zprávu se všemi informacemi jsem poslala superintendantovi Sparksovi.“
„Eriko, já vím, že tady nejste šťastná. Chápu to. Ani pro mě není naše spolupráce zábava.“
„Požádala jsem o přeložení, ale nevyhověli mi.“

Při vyšetřování smrti mladé ženy se detektivové dovídají poněkud zajímavé, ale zároveň pořádně znepokojující informace. Vrah totiž, vzhledem k ranám, které se oběti začaly pomalu hojit, nejspíše nebohou dívku několik dní mučil, než zemřela.

Erika se vrhá do práce jako lvice a zjišťuje, že se v minulosti našla jistá zavražděná dívka, jejíž vražda zůstala dodnes neobjasněná. Tato vražda je až děsivě podobná, a tak se rozjíždí pátrání po sériovém vrahovi, u kterého je jisté riziko, že zaútočí znovu.

Musíme začít od začátku. Chci detailní profi l obou dívek, všechno, co dokážeme zjistit. Chci detaily z míst, kde se našla těla. Chci záznamy z průmyslových kamer, abychom mohli zrekonstruovat, kde se obě dívky naposledy pohybovaly. Chci jejich telefony, počítače, on-line historii. Laceyin počítač mají na Oddělení digitálních důkazů. Signál z jejího mobilního telefonu byl naposledy zaměřen v místech, odkud ji unesli, ale její telefon pořád nemáme…

Vážení přátelé je to tady! Už můžeme odpočítávat dny, takříkajíc stříhat metr do doby, než nám vyjde nová Erika. Jsem velice ráda, že jsem díky úžasné Báře z nakladatelství Grada mohla být jedním ze šťastných recenzentů, kteří si mohli tuto pecku vychutnat ještě před tím, než oficiálně spatří světlo světa. 

O tom, jak se mi kniha líbila či nelíbila, si popovídáme v následujících řádcích.

Obálka této knihy se opět velmi povedla a tentokrát je laděna do temných barev. Jak už bývá u této série zvykem, je zde vkusně, ale zároveň mrazivě vyobrazena zvětšenina oběti.

Na začátku knihy nás pak čeká prolog, který se odehrává v srpnu roku 2016, poté se přesouváme do ledna roku 2017, kde začíná první kapitola. V knize je celkem 91 kapitol, které jsou díky své čtivosti a použitému fontu, spolu s řádkováním, doslova radost číst a celý příběh je zakončen epilogem.

Nechybí ani Robertova poznámka a jeho poděkování.

Robert Bryndza opět nezklamal! Čtenář, který čte jeho detektivky si jistě všiml, že je díl od dílu lepší, vypsanější a každý další díl má více propracovanější než ten minulý. I když si nemyslím, že jeho novou knihou překonal sám sebe, jak se mi zdálo u dílů minulých, tak jsem si jistá, že úroveň čtvrté Bryndzovy knihy je stále hodně vysoká.

Kniha mi svým stylem připomněla Noční lov, a to hlavně odhalením pachatele v průběhu vyšetřování. Zde je však pachatel odhalen již v první třetině. Možná že jsem vás právě trochu vyděsila, ale žádnou paniku, prosím. Díky brzkému odhalení pachatele můžeme sledovat jeho lov, kdy se jeho hlavním teritoriem stává sociální síť. Zde si založí falešný profil, a láká krásné, mladé ženy na schůzku, na kterou v životě nezapomenou.

Díky tomu, že se autor zdržuje zbytečné omáčky a píše akčně hned od samotného začátku, tak je velice těžké od knihy odcházet. Své tempo si pak drží až do samotného konce, kdy si s poslední stránkou uvědomíte, že budete muset zase čekat, než se vám do ruky dostane další díl.

Eričin charakter je skvěle vykreslený. Musím vám říct, že ji obdivuji za to, čím si prošla, a zároveň za to, jaká je. Miluji její dravost a zároveň tvrdohlavost, kdy se ničeho a nikoho nebojí a jde si tvrdě za svým. I když se mi zdá, že autor trochu polevil v její bojovnosti a i když chápu, že se Erika musela trochu přizpůsobit, aby se mohla podílet na vyšetřování této vraždy, tak bych byla docela nerada, kdyby nám z ní autor postupně udělal postavu, která zamkne svou dravost do šuplíku v ložnici a bude krotká jako beránek.

Zvraty, které v knize jsou, mi také chvílemi daly trochu zabrat. Bylo mi líto určitých událostí, nicméně si zase říkám, že jich autor chce nejspíš využít v dalších dílech, na které jsem upřímně zvědavá.

Rozhodně se však nemusíte obávat toho, že byste se u čtení nudili a děj si jen tak plynul, jako voda, která líně teče údolím. Myslím si, že to u autorových detektivek opravdu nehrozí.

Pokud jste si oblíbili ústřední trojici Fosterová - Peterson - Mossová, tak nemusíte mít obavy. Opět nás celým příběhem tato partička provází. V podstatě se z nich stal báječně sehraný vyšetřovací tým, bez kterého bych si nejspíš už Bryndzovy detektivky neuměla představit. A rovnou vám odpovím i na vaši otázku, která vás jistě při přečtení této trojice napadla. Ano, opět nás svým humorem doslova dostanou do kolen a zároveň ukáží Erice, jak důležité je přátelství.

Pokud jste ještě nečetli žádnou z autorových knih, tak to určitě napravte. Nemusíte začínat prvním dílem, ale můžete "naskočit" do již rozjetého vlaku, každá kniha je totiž jiný případ. Nicméně já osobně doporučuji číst od Dívky v ledu a to z jednoho prostého důvodu, alespoň si všimnete, jak je Robert Bryndza s každým dílem lepší a lepší.

Tak co, kdo z vás se těší, až si Do posledního dechu konečně přečte? 

Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství GRADA, kde si

  Do posledního dechu můžete zakoupit.

Název: Do posledního dechu

Série: Inspektorka Erika Fosterová (4. díl)

Autor: Robert Bryndza

Překlad: Kateřina Elisová

Nakladatelství: Grada

Edice: Cosmopolis

Počet stran: 416