Pinky v Knihách : RECENZE: Dárek

Všechny věci, které jsou opravdu zlé,

začínají nevinností.

- Ernest Hemingway

Milan Berg stojí na semaforu, když vedle něj zastaví auto. Na zadním sedadle sedí vyděšená dívka. Na okno zoufale tiskne kus papíru. Volání o pomoc? Milan to však nedokáže přečíst – protože je negramotný!

Jeden z více než dvou milionů v Německu. Cítí však, že ta dívka je ve smrtelném nebezpečí. Noční můra, na jejímž konci stojí kruté zjištění.

Když ji začne hledat, stane se z toho noční můra, na jejímž konci stojí kruté zjištění: Někdy je pravda příliš hrozná na to, aby s ní mohl člověk dál žít – a nevědomost je největším darem na zemi.

"Neumím číst," zašeptal Milan. Řekl by ta slova i nahlas, zakřičel by je, kdyby viděl šanci, že mu bude rozumět.
Protože zjevně potřebovala jeho pomoc a on jí ji nemohl poskytnout. Chápal její tíseň, ale nikoliv to, co mu chtěla sdělit.

Sebastian Fitzek je v dnešní době bezesporu jedním z oblíbených autorů psychothrillerů. Přiznám se, že jsem s autorem ještě neměla tu čest, co mě však zaujalo, jsou obálky jeho knih. Jelikož se mi naskytla příležitost si přečíst jeho Dárek, tak jsem moc neváhala a pustila se do toho.

Obálka Dárku je opravdu fantastická a já opravdu smekám. Autorovy knihy se jistě vyznačují nápaditými obálkami a nejinak je to i v tomto případě.

Uvnitř se ukrývá celkem 75 kapitol, ve kterých se střídají vypravěči, přičemž tím hlavním je Milan, hlavní hrdina celého příběhu.

Dárek začíná velice slibně. Silná scéna, která slibuje napínavý příběh, při kterém budete zapomínat i dýchat. Bohužel se však jedná o pouhé plané sliby.

Autor čtenáře ze začátku naláká na nebezpečnou jízdu, ale není schopen svým slibům důstojně dostát.

Místo slibovaného napětí, při kterém se nebudete chtít od knihy odtrhnout, zde máme docela zmatečný příběh, při kterém místy netušíte, kde je nahoře a kde dole.

I když je hlavní hrdina jistě zajímavý, zvláště pak proto, že se jedná o analfabeta, který svůj handicap úspěšně maskuje celý svůj život.

Do poloviny knihy se jedná o opravdu zmatečné vyprávění, které čtenáře nedokáže dostatečně vtáhnout do děje a to i přes to, že se hlavní hrdina pokouší nalézt dívku, o které si myslí, že byla unesena. Jeho potvrzení se záhy ukáže jako opodstatněné a on se, spolu se svou přítelkyní, vrhá vstříc záchraně neznámé dívky.

Bohužel však autor nedokázal vystavět jak reálný příběh, tak ani reálné postavy. Charaktery byly spíše ploché a čtenář se tak stává jen pouhým čtenářem, nikoliv součástí příběhu. Což je, zvláště u psychothrillerů docela problém.

Těžko si tak vybudovat k postavám jakýkoliv vztah, ať už se jedná o postavy hlavní nebo vedlejší. Vlastně nevidím žádný důvod číst dál a upřímně jsem měla několikrát chuť knihu zavřít a schovat zpátky do knihovny.

Autor se snaží uměle vytvářet napětí a šokovat čtenáře svými zvraty, což však moc nefunguje a v konečném důsledku je to spíše na škodu.

I přes notnou dávku autorovy fantazie si nemyslím, že by se jednalo o knihu, na kterou nezapomenu.

Říkám si, co na autorovi všichni vidí. Ano, je dost možné, že kvalita jeho knih může být kolísavá, ale pro mne tento autor prostě není.

Víc než slibný začátek, doplněný o spoustu chaosu a nudy, zakončený zklamáním. Nic dalšího od autora už zkoušet nebudu.

Pokud jste autorovými fanoušky, tak vás Dárek třeba zaujme. Přeji vám, abyste byli spokojenější než já.

Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Anag,

kde si knihu Dárek můžete zakoupit.