RECENZE: Kdysi dávno v budoucnu | Jaroslav Konvička

Kdysi dávno v budoucnu,
v nekonečném jsoucnu...


Kniha přináší sbírku krátkých povídek, které se svými tématy dotýkají téměř všech aspektů lidského života.

Obsahuje jak příběhy vycházející z běžných mezilidských vztahů, tak i hluboce filozofické až duchovní povídky s nádechem východního pojetí světa.

V díle se můžete pozastavit nad věčnými otázkami týkajícími se života a smrti, anebo vnímat zrcadlení klasických vlastností lidí.


Přiznám se, že nebýt autora, tak bych se ke knize s velkou pravděpodobností nedostala. Nejen proto, že o ní není moc slyšet (což je, podle mého, škoda), ale také díky tématu. Knihy s hlubším zamyšlením, přiznávám, moc nevyhledávám, což by byla v tomto případě škoda.
Pojďme se tedy na Kdysi dávno v budoucnu podívat blíže.

Obálka knihy je úžasná a já jsem se do ní zamilovala na první pohled. Je jednoduchá a přitom knize báječně sluší. I když se nemůžu ubránit dojmu, že se autorka obálky inspirovala ilustrací malého prince. Už jen ta liška chybí.

Vevnitř nás čeká celkem 37 povídek, které jsou opravdu kratičké. Přesto se kniha čte poměrně dlouho, zvláště, pokud nechcete po textu jen tak klouzat, ale chcete si jej užít se vším všudy.

Ilustrace, které doplňují některé z povídek jsou opravdu báječné a já jsem se nemohla vynadívat. Je velká škoda, že jich kniha neobsahuje více. Myslím si, že ke knize tohoto typu se opravdu báječně hodí a chápu, že autor z knihy asi nechtěl mít úplně obrázkovou knihu, přesto jsem z nich byla nadšená a zároveň mi bylo líto, že je jich jako šafránu.

Jak se říká povídkám, které mají dohromady jen pár slov? Řadí se tyto texty mezi "plnohodnotné" povídky nebo mají nějakou svou vlastní škatulku?
Nevím.
Ale co vím je fakt, že autor do těchto, mnohdy opravdu jen pár slov, dokázal vložit to něco navíc, co čtenáři mnohdy v knihách hledají a nenachází. Prý se tomu říká přidaná hodnota - zamyšlení, čtení mezi řádky a ponaučení.

Kdysi dávno v budoucnu není knihou, která by se dala číst třeba v autobuse. I když se svými rozměry jedná spíše o knížečku, k jejímu čtení je zapotřebí klid, abyste se mohli nad danými texty také zastavit a vstřebat jejich sdělení.

Svými povídkami je tato kniha takovým velmi zdařilým mixem. Některé části spíše kloužou po povrchu, zatímco jiné v sobě mají určitou hloubku a opravdu vás donutí se nad sdělením pořádně zamyslet.

Tato životní moudra v krásné obálce jsou příjemným zastavením ve všedních dnech plných shonu a já jsem velice ráda, že se mi dostala do ruky. S knihou jsem strávila pár úžasných chvilek a jejího přečtení rozhodně nelituji.

Určitě se však nejedná o knihu pro každého, ale spíše pro čtenáře, kteří nejsou líní nad daným textem chvíli uvažovat a pořádně se zamyslet. Autorův způsob vyjadřování byl velice příjemný a já jsem už nyní zvědavá na knihu Mamince se budeš líbit, která zde na mě čeká.


Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji Jaroslavu Konvičkovi,
knihu Kdysi dávno v budoucnu si můžete zakoupit na stránkách nakladatelství MaHa.



Název: Kdysi dávno v budoucnu
Autor: Jaroslav Konvička
Nakladatelství: MaHa
Počet stran: 104
Rok vydání: 2020

6 komentářů:

  1. Toto asi není čtení pro mě, preferuji spíše nenáročné čtení, ale pěkná recenze!

    OdpovědětVymazat
  2. Kniha vypadá zajímavě, podle tvé recenze na mě lehce působí jako "novodobý český Malý princ", ale třeba se pletu.
    Horší už je asi ta filozofická náročnost a to, že píšeš, že bys nedoporučila číst knihu v autobuse, kde z 90% čtu nejvíce. :/ Ale i tak mě kniha zaujala, a půjde na seznam.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Malého prince jsem nečetla, ale ta obálka mi ho připomněla :-D

      Vymazat
  3. Kniha vypadá moc pěkně a i mě na první pohled napadla podobnost s Malým princem. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Žejo, opravdu kouzelná obálka :-) Vnitřek však taky stojí za přečtení

      Vymazat