RECENZE: Duch domu Ashburnů | Darcy Coates

V domě Ashburnů

se děje něco podivného...

Adrienne je mladá dívka, která zdědila po své tetě Edith dům, který stojí na osamělém místě za lesem, nad malou vesničkou Ipson. Edith je pro Adrienne velkou neznámou, nepamatuje se, že by ji někdy viděla a ani matka o této příbuzné nikdy nic neříkala.

Adrienne se vzhledem k své životní situaci rozhodne dědictví přijmout a spolu se svým milovaným kocourem Wolfem, dvaceti dolary a jedním kufrem se do domu nastěhuje.

Z čista jasna, jako na nějaký neviditelný povel, les ožil. Ptáci začali křičet a vyletovat z korun stromů, stovky jich opouštěly větve a vyletovaly k obloze za divokého tlukotu křídel. Přidal se pronikavý koncert hmyzu. Někde uvnitř lesa zavřeštělo nějaké zvíře - asi liška, napadlo ji. A za jejími zády začal kňučet Wolfgang. Začalo to jako hluboké vrčení a hlasitost, výška a hrůzyplnost toho zvuku se neustále zvyšovaly. Byl to jeden z nejpříšernějších zvuků, které kdy Adrianne slyšela.
Zacpala si uši rukama a padla na kolena. Dělo se něco strašlivého, a přestože neviděla, o co se jedná, cítila, že se to blíží a chystá se to pohltit a vymýtit samu podstatu její existence. Zemětřesení, nebo tsunami, nebo biblický Armagedon - 

Už při příjezdu k domu jí přijdou zvláštní varovné cedule, které odrazují všechny, kteří by se chtěli dostat na pozemek. Při zběžné prohlídce domu ji také zneklidní podivné nápisy vyryté na zdech, nebo v kuchyni na stole. Zarazí ji také fakt, že v patře není elektřina a nikde v domě není zrcadlo.

A to ještě netuší, jakou má dům v Ipsonu pověst a jaká vlastně byla Edith. Postupně se tak seznamuje s historií domu a jeho bývalých majitelů. Do toho sama zažívá zvláštní věci, díky kterým začne věřit, že zde možná opravdu straší.

Mezi čtenáři se snad nenajde nikdo, kdo by alespoň neslyšel o této knize. Zaregistrovala jsem hromady nadšených čtenářů a tak ve mně kniha vzbudila zvědavost. Duchařina, u které se budete v noci bát... To zní báječně, že? 

Jestli však kniha uspěla i u mě a jestli jsem se opravdu bála, se vám pokusím přiblížit v následujících řádcích.

Jako vždy, i dnes se prvně podíváme na obálku. Ta je vyvedena v černo-hořčicových barvách, kdy je na titulní straně vyobrazen náš strašidelný dům. Obálka působí opravdu tajemně, stejně jako samotný příběh.

V knize je celkem 44 kratičkých kapitol, přičemž každá je nejen označena číslem, ale má i svůj vlastní název. Díky tomu si čtenář lehce odvodí, jakým směrem se nejspíš bude daná kapitola ubírat.

Hned první kapitola by mohla dát tušit, že se bude jednat o strašidelnou knihu plnou nepředstavitelného napětí. Opak je však bohužel pravdou a po poněkud lákavé kapitole se dostáváme do jakéhosi útlumu, který se bolestně táhne zhruba první polovinu knihy.

Adriennino seznámení se s domem nepůsobí moc věrohodně a místo přirozené zvědavosti, po tom, co se ukrývá v místnostech ztichlého domu, se uchýlí na křeslo v obývacím pokoji a spokojí se s azylem v přízemí.

Sledujeme tak maximálně prohlédnutí skříněk, aby si měla do čeho uvařit čaj, kontrolu lednice a spíže a v neposlední řadě časté krmení kocoura.

Opravdu se člověk po nastěhování do domu pratety, kterou ani neznal, nemá chuť vydat na pořádný průzkum domu, zvlášť po tom, co objeví zvláštní nápisy na zvláštních místech, při jejichž čtení doslova mrazí?
Opravdu člověk, co se právě nastěhoval do domu nemá potřebu vzít do ruky koště a hadr a začít uklízet a trochu se zabydlet?

Ano, takové otázky a mnoho dalších mi běželo při čtení hlavou a věřím, že jsem nebyla sama. Já jsem nenáročný čtenář, knihy si vybírám tak, abych si je užila se vším všudy. Daný příběh přijímám tak, jak je napsán, ale tady to prostě nešlo.
Žádný mladý člověk nebude doma schraňovat starožitnosti a přitom nebude mít co do pusy, takto to prostě nechodí, ať chcete nebo ne. Ať se jedná o fantasy nebo horor.

Celou dobu jsem doufala, že se autorka nakonec vytasí se špičkovým hororem, u kterého se budu klepat hrůzou a užiju si ho do posledního písmenka. Zvláště pak, po nadšených ohlasech čtenářů o tom, jak je Duch domu Ashburnů nejlepší knihou, kterou letos četli. Nejlepší byl, podle mého názoru, tak akorát kocour Wolfgang. Tato neohrožená kočka, která měla celý svět "v paži" byla opravdu bonbónkem v celém příběhu.

Bohužel v globále na mě kniha působila jako béčkový horor. I když autorka píše čtivě a poutavě a i když bylo téma určitě zajímavé, tak já jsem rozhodně čekala něco jiného. Nedostavil se u mě ani strach, a ani pocit, že jsem přečetla nejlepší nebo nejděsivější knihu tohoto roku.
Dobrou možná, ale dobrý je za tři, víc s klidným svědomím opravdu dát nemohu. Upřímně nechápu ten humbuk okolo, ale asi je někdy fajn, plout si tak svým tempem proti proudu.

Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy,

kde si můžete knihu Duch domu Ashburnů zakoupit.

Název: Duch domu Ashburnů

Autor: Darcy Coates

Překlad: Alexandr Neuman

Nakladatelství: Dobrovský s.r.o.

Edice: Fobos

Počet stran: 256

Rok vydání: 2019