Mrazivý psychologický thriller o ženě,
která se chystá zničit svou sokyni.
Když se ohlédnu zpět na svůj vztah s Kathy, žasnu, jak naivní byla, jak málo věděla. Přitom si vždycky myslela, že má všechno: práci, dítě, přátele i jeho. Myslela si, že je v bezpečí. Byla si jistá, že nic nemůže ohrozit její dokonalý svět. Nikdy mi neměla věřit.
Kathy pro většinu lidí představuje dokonalý obrázek šťastné a úspěšné moderní ženy. Má krásného chlapečka, chytrého, přitažlivého muže a atraktivní práci. Ale ne každý se tím nechá oklamat. Její podřízená Heja zná pravdu: ví o trhlinách Kathyina manželství, jejích pochybách i obavě z pracovního neúspěchu. Konečně je Heja přesně tam, odkud může Kathy zničit.
Pokud se jí to podaří, získá to jediné, po čem touží nejvíc.
V její ložnici se nesvítilo, takže se dalo předpokládat, že už spí. Velice opatrně jsem otevřela dveře, zastavila se v chodbě a zaposlouchala se. Všude bylo ticho. Z Billyho pokoje se linulo teplé světlo, které jsem viděla z ulice, noční světélko v podobě velké žluté květiny. ... Pak jsem se potichu přesunula do jejich ložnice. Trvalo pár minut, než oči přivykly tmě. Stála jsem a cítila její parfém, jemný, ale neodbytný. Zrak se pomalu přizpůsobil nedostatku světla a ve tmě se objevily tvary se zrnitou texturou. Hned za dveřmi stála vysoká skříňka se zásuvkami a dřevěná mísa s různými lahvičkami a šperky. Viděla jsem velkou postel. ... Když se cítím zle, v temných nočních hodinách myslím na to, jak se s ní. Zvyšuje to moje odhodlání. Dokážu pak pracovat a plánovat. Moje mysl zůstává ve střehu. Mám silnou vůli, která je čím dál odhodlanější. ...
V loňském roce u nakladatelství Metafora vyšla kniha, která slibovala mrazivý psychologický thriller. Jelikož mám tento žánr ráda, tak jsem byla velice zvědavá, jaký skvost se ukrývá v této, bezmála tří set stránkové knize.
Obálka na první pohled vypadá opravdu lákavě, rozhodně vás donutí se na chvíli zastavit a knihu blíže prozkoumat.
Děj knihy se odehrává od dubna do října, a závěrečná kapitola pohlíží na dané události o rok později. Vypravěče zde máme dva, tedy dvě ženy - Kathy a Heju, které se ve svých kapitolách střídají. Každá kapitola je proto označena nejen měsícem, ale také vypravěčem. Vše je krásně přehledné a čtenář nemusí mít obavy, že by se v ději ztrácel.
Hlavní postavy jsou zde tři, Kathy, která čerstvě po mateřské nastoupila zpátky do redakce časopisu a ještě ke všemu přijala místo šéfredaktorky. Kathy chybí hlavně sebedůvěra, hodně se ve všem pitvá a má pocit, že měla raději zůstat řadovým redaktorem.
Heja je takovou ledovou královnou. Kdysi úspěšná televizní reportérka zahodila dobře rozjetou kariéru, sbalila si své věci a odstěhovala se z Helsinek, aby se ucházelo o místo redaktora v časopise. Ano, je to právě časopis, kde je Kathy šéfredaktorkou a tento Hejin úmysl nebyl jen tak z nějakého rozmaru, ale z jediného prostého důvodu - Kathy má něco, pro co si Heja přišla.
A nakonec je zde Markus. Markus je úspěšným architektem, který nyní pracuje na projektu, díky kterému má možnost získat prestižní zakázku. Je to, na první pohled, sympatický muž a s Kathy je pojí poměrně krátká známost, po které se jim narodil syn Billy.
Markus však není mužem, po kterém většina žen touží. Má rád svůj klid ve své pracovně a veškerou Kathiinu snahu o nějaký společenský život neguje, což Kathy vnitřně zraňuje. Kde jsou ty časy, kdy byli oba čerstvě zamilovaní a užívali si jeden druhého.
V prvé řadě je třeba asi podotknout, že kniha je spíš než psychologickým trhrillerem, psychologickým románem. I když nejsem moc odborníkem na určování knižních žánrů, tak z toho thrillerového toho zde, podle mě, opravdu moc nebylo.
Hlavní hrdinové byli vykresleni spíše jen stroze, takže čtenář nemá moc šancí si je detailněji představit a najít si zde svého oblíbence, nebo se s nějakou postavou ztotožnit. Ano, autorka se zaobírá myšlenkovými pochody, ale tady mi to přišlo nějak málo. Osobně jsem, jako čtenář, ráda, když můžu u čtení pociťovat sympatie nebo antipatie k daným postavám. Zde jsem tyto emoce postrádala a díky tomu si čtení tolik neužila.
Pomalejší tempo se nese v podstatě celou knihou od prvních stran. I když autorka později trochu přidá na dynamice příběhu, přesto se nejedná o nějaké závratné zvýšení. Přesto se knize nedá odepřít čtivost, díky které, spolu se střídáním vypravěčů, příběh plyne přece jen o něco lépe.
Přesto se však nejedná o knihu, která by vás k sobě připoutala. Všimla jsem si, že jsem byla u čtení místy myšlenkami úplně jinde a nevadilo mi knihu zavřít a jít se věnovat domácím pracím. Jistá předvídavost je samozřejmostí, takže tentokrát se nedočkáme ani konce s nějakým pořádným "wow" efektem.
Nelogické chování postav, hlavně v samotném závěru knihy, bylo už jen takovou třešinkou na trošku kostrbatém dortu. Bohužel, i když jsem se na knihu těšila a měla jistá očekávání, tak se jedná o průměrný kousek, který nenadchne, ale ani neurazí.
Hlavní postavy jsou zde tři, Kathy, která čerstvě po mateřské nastoupila zpátky do redakce časopisu a ještě ke všemu přijala místo šéfredaktorky. Kathy chybí hlavně sebedůvěra, hodně se ve všem pitvá a má pocit, že měla raději zůstat řadovým redaktorem.
Heja je takovou ledovou královnou. Kdysi úspěšná televizní reportérka zahodila dobře rozjetou kariéru, sbalila si své věci a odstěhovala se z Helsinek, aby se ucházelo o místo redaktora v časopise. Ano, je to právě časopis, kde je Kathy šéfredaktorkou a tento Hejin úmysl nebyl jen tak z nějakého rozmaru, ale z jediného prostého důvodu - Kathy má něco, pro co si Heja přišla.
A nakonec je zde Markus. Markus je úspěšným architektem, který nyní pracuje na projektu, díky kterému má možnost získat prestižní zakázku. Je to, na první pohled, sympatický muž a s Kathy je pojí poměrně krátká známost, po které se jim narodil syn Billy.
Markus však není mužem, po kterém většina žen touží. Má rád svůj klid ve své pracovně a veškerou Kathiinu snahu o nějaký společenský život neguje, což Kathy vnitřně zraňuje. Kde jsou ty časy, kdy byli oba čerstvě zamilovaní a užívali si jeden druhého.
V prvé řadě je třeba asi podotknout, že kniha je spíš než psychologickým trhrillerem, psychologickým románem. I když nejsem moc odborníkem na určování knižních žánrů, tak z toho thrillerového toho zde, podle mě, opravdu moc nebylo.
Hlavní hrdinové byli vykresleni spíše jen stroze, takže čtenář nemá moc šancí si je detailněji představit a najít si zde svého oblíbence, nebo se s nějakou postavou ztotožnit. Ano, autorka se zaobírá myšlenkovými pochody, ale tady mi to přišlo nějak málo. Osobně jsem, jako čtenář, ráda, když můžu u čtení pociťovat sympatie nebo antipatie k daným postavám. Zde jsem tyto emoce postrádala a díky tomu si čtení tolik neužila.
Pomalejší tempo se nese v podstatě celou knihou od prvních stran. I když autorka později trochu přidá na dynamice příběhu, přesto se nejedná o nějaké závratné zvýšení. Přesto se knize nedá odepřít čtivost, díky které, spolu se střídáním vypravěčů, příběh plyne přece jen o něco lépe.
Přesto se však nejedná o knihu, která by vás k sobě připoutala. Všimla jsem si, že jsem byla u čtení místy myšlenkami úplně jinde a nevadilo mi knihu zavřít a jít se věnovat domácím pracím. Jistá předvídavost je samozřejmostí, takže tentokrát se nedočkáme ani konce s nějakým pořádným "wow" efektem.
Nelogické chování postav, hlavně v samotném závěru knihy, bylo už jen takovou třešinkou na trošku kostrbatém dortu. Bohužel, i když jsem se na knihu těšila a měla jistá očekávání, tak se jedná o průměrný kousek, který nenadchne, ale ani neurazí.
Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Metafora,
Název: Zničím tě a vezmu si, co je mé
Autor: Jane Lythellová
Překlad: Zdík Dušek
Nakladatelství: Metafora
Počet stran: 288
Rok vydání: 2018
Taky jsem knize nedala vysoké hodnocení. I já ho vidím jako psychologický román než thriller, což píšu i v článku.
OdpovědětVymazatO všem? Ovšem!
No je to škoda, přesto se však nejedná o špatnou knihu. Myslím si, že chyba byla už v zařazení do dané kategorie.
Vymazat