Pinky v Knihách : RECENZE: Čtyři roční doby

Jde o příběh, ne o vypravěče

Čtyři roční doby se poněkud vymykají Kingově tvorbě nejen rozsahem, ale především laděním, a mohou proto být příjemným překvapením i pro čtenáře, kteří zrovna nejsou příznivci Mistra hororu. Sám King je označuje za „přirozeně šťastnou knihu“ a uvádí, že „tři z nich nejsou horory“.

Se dvěma novelami se čeští čtenáři mohli setkat v dnes už historickém prvním vydání Kinga u nás vůbec – vyšly v roce 1991 v nakladatelství Práce pod názvem jedné z nich, Nadaný žák (druhou novelou bylo Tělo).

Tři jsou u nás známy také ve filmové podobě: Tělo bylo natočeno pod názvem Stand By Me (Stůj při mně), Nadaný žák byl distribuován pod původním názvem a film Vykoupení z věznice Shawshank vypustil z titulu Ritu Hayworthovou.

Kniha Čtyři roční doby vychází nyní v úplné podobě, jak ji koncipoval Stephen King.

Milovníci Stephena Kinga musí mít radost z toho, že nakladatelství Beta vydává, nejen jeho nové knihy, ale také oprašuje i starší díla, která nyní vycházejí v reedicích. Nejinak je tomu také u knihy Čtyři roční doby, kterou bych vám dnes ráda představila.

Obálka knihy působí poněkud temným dojmem a na první pohled jistě zaujme.

Uvnitř se pak ukrývají celkem čtyři povídky a to:

Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank, jenž je příběhem o naději
Nadaný žák, jenž je příběhem o zkaženosti
Tělo, jenž je příběhem o nevinnosti
Dýchací metoda, jenž je příběhem o smrti a přežití

Čtyři roční doby je povídková kniha, která je, alespoň podle mě, opravdovým skvostem mezi Kingovými povídkami.

Hlavně zde máme poklad ve formě Vykoupení z věznice Shawshank, jenž je stejně bravurně přenesen i na filmová plátna a stal se jednou z mých oblíbených adaptací na filmová díla autora.

Vypravěčem je zde Red, který nás seznamuje s Andym, jenž do Shawshanku přišel jako třicetiletý a byl odsouzen za vraždu manželky a jejího milence. Je však dost možné, že Andy onu vraždu vůbec nespáchal.

Podívat se můžete i na Nadaného žáka, který je znám pod stejnojmenným názvem.

Hlavním hrdinou je zde Todd Bowden, malý kluk, jehož záliba je v holokaustu. Když jednoho dne potká svého souseda, konfrontuje jej s tím, že ví, že se jedná o ukrývaného nacistického dozorce a začne jej vydírat. Buď mu bude vykládat, jak to tehdy bylo, nebo jeho tajemství prozradí.

Zfilmováno bylo také Tělo, na které se můžete podívat pod názvem Stůj při mně, ale přiznám se, že zde mám mírné rezervy a zfilmováno jsem z těchto povídek viděla akorát Vykoupení.

Tělo je povídka o čtyř malých chlapcích, kteří se rozhodnou zažít pořádné dobrodružství, a tak se vydají na výpravu, při které by měli zahlédnout mrtvolu.

Dýchací metoda je zde jako jediná bez filmové adaptace. Odehrává se o Vánocích v jednom exkluzivním klubu v New Yorku, kde je vyprávěn příběh o mladé těhotné ženě, které se narodí chlapec. Problém je v tom, že ona žena by měla být mrtvá.

Laťka je zde nasazena opravdu vysoko a i když se jedná o povídky, tak jsou báječně propracované a nepůsobí nijak odbytě. Rozhodně si jejich čtení užijete a díky vypravěčskému umu autora, budete nenásilně vtaženi do děje.

Stephen King je jedním z nejlepších vypravěčů, co znám a v této knize opět ukázal své kvality, pro které se stal takovým fenoménem.

I když je znám především jako spisovatel, který ve svých hororech používá nadpřirozené prvky, tak zde nám krásně ukáže, že své řemeslo bravurně ovládá a to i bez použití těchto prvků.

O to hrozivěji pak jednotlivé příběhy vyhlížejí. Když si čtenář představí, že by se onen příběh mohl klidně stát, tak to působí mnohdy mrazivěji, než když se do příběhu přimíchá nějaké nadpřirozeno.

Nejinak je tomu také u jeho postav. Jeho dar totiž není pouze ve vyprávění samotném, ale také ve vykreslení hrdinů, ať už těch hlavních nebo i vedlejších.

S určitou lehkostí dokáže vytvořit vězně, který je v podstatě skromný chlap a nepláče nad svým osudem, stejně jako se dokáže vcítit do malého kluka, jeho přemýšlení a chování. V globále tak jeho postavy působí úplně přirozeně a mohly by být klidně našimi sousedy, přáteli nebo dětmi ze sousedství.

A přesně v tom je kus úspěchu. Myslím si, že je velice důležité, aby byli hrdinové vykresleni tak, že se do nich čtenář dokáže vcítit a ztotožnit se s nimi.

Za mě se jedná o rozhodně nejlepší povídkovou knihu od autora ať už tím, že obsahuje jen čtyři povídky, kterým se mohl dostatečně věnovat, tak i tím, že se nejedná o příběhy, které se vám za chvíli vypaří z hlavy, ale nějakou chvíli v ní zůstanou a donutí vás přemýšlet.

Za zaslání recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Beta,

kde si knihu Čtyři roční doby můžete zakoupit.